Lev XIV. se při setkání s pracovníky charitativních a sociálních organizací v Barceloně zamýšlel nad významem sportu v souvislosti se začínajícím fotbalovým mistrovstvím světa FIFA 2026. Fotbal podle Svatého otce připomíná důležitou životní pravdu: člověk není povolán kráčet životem sám, ale společně s druhými. „Fotbal nám pomáhá uvědomit si něco velmi důležitého: život není závod, který máme běžet sami. Je to hra, která se hraje v týmu, a my se musíme naučit běžet společně,“ uvedl během setkání v kostele sv. Augustina v Barceloně.
Na téma sportu přišla řeč poté, co šestiletý chlapec Renzo papeže zeptal, zda má rád fotbal. Lev XIV. odpověděl, že dnes hraje především tenis, ale v mládí se věnoval americkému fotbalu. Zavzpomínal také na své působení jako misionář v Peru, kde se sportu věnoval se seminaristy. „Když jsem byl v Trujillu, hrál jsem fotbal v obraně, pokud to chcete vědět. Nebyl jsem velký střelec gólů,“ dodal s úsměvem.
Papež zdůraznil, že sport prospívá člověku po tělesné, duševní i duchovní stránce. Současně upozornil, že sportovní prostředí může být školou spolupráce, solidarity a vzájemné důvěry. Savatý otec dodal, že někdo může být hvězdou, ale pokud nikdy nepřihraje míč a nedovolí ostatním se zapojit, tak nepochopil smysl hry. Tuto myšlenku následně vztáhl i na službu církve a práci charitativních organizací. Podobně jako ve sportovním týmu je podle něj i v církevním společenství důležité táhnout za jeden provaz a spolupracovat pro dobro druhých.
Historie a kontext papežského vztahu ke sportu
Zdroj CNA připomíná, že Jan Pavel II. byl nejoblíbenějším papežem 20. století a že navštívil Olomouc, kde v květnu 1995 prohlásil blahoslaveného Jana Sarkandra a blahoslavenou Zdislavu za svaté. Wojtyla se narodil v roce 1920 ve Wadowicích, studoval Jagellonskou univerzitu v Krakově a během války pracoval v kamenolomu. V roce 1946 byl vysvěcen na kněze a později působil v Římě; stal se kardinálem ve 47 letech a byl nejmladším členem kardinálského kolegia. Jeho zvolení papežem v roce 1978 bylo velkým překvapením světu.
Papež Jan Pavel II. proslul snahou o ekumenické sblížení křesťanských církví a navštívil více než sto zemí. Při svých cestách věnoval zvláštní pozornost nemocným lidem a mládeži. V roce 1990 zavítal i do Československa po pádu totality, navštívil Prahu, Moravský Velehrad a Bratislavu. Pontifikát trval bezmála 30 let, a to i díky své popularitě mezi polskými fanoušky Cracovie Krakov a San Lorenza.
Papež a jeho osobní vztah ke sportu
Jan Pavel II. miloval fotbal již od mládí a byl velkým fanouškem Cracovie Krakov. V době jeho pontifikátu bavil i přijetí celého týmu Cracovie ve Vatikánu. Po jeho smrti vzpomínaly polské ultras táborové skupiny na něj choreografií; jen jednou došlo k tomu, že fanoušci Cracovie a Wisly stáli bok po boku.
Současný papež František, Jorge Mario Bergoglio, má k San Lorenzu hluboký vztah od dětství a po zvolení papežem dokázal ukázat svůj vztah i ve světle sportu, když družstvu zaznamenal podobiznu Františka na dresu. Vatikán považuje fotbal za fenomén, který zasahuje do společnosti a je důležitou školou respektu k druhému i soupeři.
Etické rozměry sportu podle papežů
Papež Benedikt XVI. ve své promluvě k Mistrovství světa v plavání vyzdvihl, že sport vyžaduje tvrdý trénink a dobrovolné odříkání, a že sport může být prostředkem vyvážené a dokonalé formace celé lidské osoby. Podle něj sport vychovává k osobnímu odříkání ve prospěch celku, překonává individualismus a egoismus. Církev sleduje sport a zajímá se o něj jako prostředek formace celé lidské osoby a posiluje pozitivní hodnoty, které sport může nést.
V rámci Evropy Benedikt XVI. připomíná, že jazyk sportu je univerzální a oslovuje zejména mladé generace. Proto je důležité šířit pozitivní signály prostřednictvím sportu a budovat bratrštější a solidárnější svět. Papež vyzývá sportovce k příkladu ve sportu i v osobním životě. Příklady takového postoje přinášejí pozitivní budoucnost pro mládež a komunitu.
Jan Pavel II. v roce 2004 vydal poselství ke Světovému dni turistiky a spojil turistiku se sportem jako cestu k poznání národů a kultur a k předcházení napětí mezi národy. Podobně i sport často sdružuje lidi z různých koutů světa a může být prostředkem míru, pokud se vyvaruje negativních projevů jako rivalita a komercializace.
V souvislosti s tématem sportu a etiky je vzpomínán i názor na smrt, kdy Costantini hovoří o tom, že sport by neměl sloužit jen zisku nebo exhibici, ale měl by chránit lidské hodnoty a důstojnost života.
Současné a historické pohledy na sport a odpovědnost
František volá po zodpovědném využívání sportu a vyzývá sportovce, aby jeho popularitu přetvářeli do dobra druhých. Upozorňuje na to, že chování na hřišti i mimo něj má vliv na vnímání společnosti a na to, jak je sport vnímán mezi mladými a veřejností.
V souvislosti s tipy pro sportovní profesionály papež František žádá, aby sport nebyl jen velký byznys. Dává důraz na to, že sport by měl zůstávat světlým příkladem lidských hodnot, jako jsou krása, nezištnost a kamarádství.
Praktické principy pro sportovce a spolupráci s církevními komunitami
Podle papeže Františka je potřeba, aby sportovci využívali svou popularitu k šíření dobra, ukazovali loajalitu, vzájemnou úctu a ochotu pomáhat bližnímu. Důraz na lidskost a zodpovědnost zůstává klíčovým poselstvím pro mladé generace, které sledují známé sportovce.
Také manažeři týmů by měli chápat sport jako více než jen byznys a usilovat o to, aby sport byl prostředkem pozitivní formace, nikoli jen finančním nástrojem.
- Fotbal a sport obecně jsou chápány jako nástroje výchovy k pokoře, týmovosti a solidaritě.
- Etické vyživování mládeže a vytváření pozitivních vzorů je klíčové pro budoucnost sportu i společnosti.
- Rovnováha mezi ekonomickým tlakem a sportovními hodnotami vyžaduje aktivní zapojení hráčů a klubu.
Na závěr zdůrazňujeme, že sport je vnímán jako důležitá škola respektu k druhému a k hodnotám společenství. Jako děti i dospělí se díváme na sportovce nejen jako na šampióny, ale jako na lidi s talenty i nedostatky, kteří nesou odpovědnost ovlivňovat ostatní svou vlastní kultivovaností a činností.