Jsem rád, že mohu takto vydat malé svědectví o svátosti kněžství, o těch, které Pán pozval, aby byli s Ním, a aby je posílal kázat, modlit se, uzdravovat, osvobozovat, vyhánět zlé duchy a svědčit o milosrdné Boží lásce.
Tady jsem, chci jít za Tebou, chci být Tvůj, máš moje naprosté ANO! A stalo se, Bůh mě učinil svým knězem.
Než začnu vůbec psát o svátosti a daru kněžství, tak musím nejdříve poděkovat dobrému Bohu, že mi dal tu velikou, nezaslouženou a překrásnou milost být knězem a samotné kněžství považuji za nejkrásnější a nejvíce naplňující povolání na Zemi a s nikým a za nic bych tuto milost neměnil.
Je to čistý Boží dar, že si Pán někoho zavolá a řekne: Pojď za mnou, následuj mě, buď se mnou, staň se mým svědkem a hlavně mým věrným přítelem.
I mě si jednou Pán Ježíš zavolal, bylo mi 17 let, byl jsem obyčejný kluk z tradiční katolické rodiny a ucítil jsem, že Pán mě volá, že o mě stojí, že mě zve, a to přes všechnu moji slabost, hříšnost, obyčejnost...
A já jsem po tomto vztahu lásky, služby a přátelství zatoužil a odpověděl: "Tady jsem, chci jít za Tebou, chci být Tvůj, máš moje naprosté ANO!"
A stalo se, Bůh mě učinil svým knězem.
Kněžství vnímám jako znamení celé Nejsvětější Trojice.
Kněz je povolán, aby byl milujícím otcem všech, po vzoru dobrého Boha Otce, který miluje všechny bez rozdílu a touží po záchraně každého člověka.
Tak i kněz je otcem podle vzoru Božího tím, že dává život skrze udělování svátost, tím že má rád každého člověka a chce mu pomoci na správnou cestu života, že znovu a znovu žehná a odpouští a dává naději a nezřekne se nikoho z potřebných.
Je krásné být otcem, dávat život, a to život věčný a utvářet živou rodinu šťastných Božích dětí.
Já sám Bohu děkuji za tolik dobrých kněží, které jsem vnímal jako svoje opravdové dobré táty a věděl jsem, že mohu za nimi kdykoliv přijít s čímkoliv...
Dále je kněžství obrazem a projevem Ježíše- Bratra, Přítele, a to je moc důležité.
Kněz má být milujícím bráchou všem jemu svěřeným a taky věrným přítelem do jakéhokoliv počasí.
Jak rád vzpomínám na všechny ty kněze a kaplany mého života, kteří byli tak prima a nikdy nezklamali, i když byli obyčejní a prostí, ale milovali, sloužili a vytrvale a rádi dávali svůj Bohu, církvi a lidem zasvěcený život.
A je jasné, že ke kněžství patří i oběť, vždyť Ježíšův život byl jednou velikou láskyplnou obětí, prostě něco to stojí, hodně to stojí být darem, a co nic nestojí, za nic nestojí, stejně jako v rodině a jakékoli jiné oblasti života, kde o něco krásného a dobrého jde.
Ano, je pravda, že býváme my kněží občas unavení, nevíme třeba jak dál a moc dobře víme, jak jsme slabí, nedostateční a hříšní, ale dáváme se, jak jen umíme a můžeme, a to je radost, pro nás i pro ostatní.
Asi největší radostí kněze je sloužit mši svatou, zpřítomnit zde na Zemi pro všechny Ježíšovu oběť života i Jeho vzkříšení, to je největší zázrak na světě, největší dar a milost.
Můžu říct, že sloužit denně mši svatou je pro mě samého největším darem i radostí.
Kéž by věřící milovali mši svatou a nenechali si ji ujít, kdykoliv na ni mohou přijít.
A kněz je také obrazem Ducha svatého, oné dynamiky lásky a stálé novosti, nových nápadů, utváření společenství a boje o lásku, pokoj a pravou radost.
Je to Duch svatý, který obnovuje stále kněze v jeho lásce k Bohu, církvi, lidem, místu kde žije a dává nové nadšení a také dary a charismata ke službě.
On kněze stále znovu zamilovává do Boha a navíc těší, posiluje a dodává tolik potřebnou naději.
On je ten, kdo říká, že bude líp, neboj se. Ježíš je Vítěz!
Modlete se za své kněze, spolupracujte s nimi, v nich je s vámi přítomný sám Pán Ježíš a On je věrný.
A jestli někdo z vás cítí ve svém srdci tiché pozvání k tomu, být knězem, tak neváhejte ani chvíli a utíkejte za Ním, protože to fakt stojí za to.
Být knězem a žít to, je největší štěstí.
P. Pavel Havlát, + Vydání: 2012/9 Dominik Duka sloužil 'kardinálskou primici', 29.2.2012, Autor: Jan Paulas
Namísto poklidného řeholního života ve Vranově u Brna, obklopeného tichou přírodou, přijal P. PAVEL HAVLÁT před několika lety náročnou službu exorcisty.
Při setkání s ním je ale vidět, že svého rozhodnutí nelituje.
Je z něj totiž cítit radost z toho, že skrze Boží moc může mnoha lidem pomáhat od působení zla v jejich životech.
Jak se člověk stane exorcistou? To se může stát dvěma způsoby - buď mu někdo nabídne, aby tuto službu vykonnával, nebo se nabídne sám.
Častější je, že je k tomu vyzván. To je i můj případ, kdy mě v roce 2002 otec biskup Vojtěch Cikrle vyzval, zda bych tuto službu chtěl přijmout a vykonávat.
Co bylo důvodem této nabídky? Bylo nás víc kněží, kteří jsme se tehdy modlili nad lidmi, za jejich uzdravení a osvobození od zla.
A několikrát se nám stalo, že se u nich projevily zvláštní reakce, které vypadaly jako příznaky přítomnosti zlého ducha.
A jelikož to někdy byly dost silné projevy, říkali jsme si, že by to chtělo exorcistu.
Nevěděli jsme, jestli u nás nějaký působí, a tak jsme šli za otcem biskupem Vojtěchem s dotazem, kam tyto lidi máme posílat.
A on se za čas ozval, jestli bych tuto službu nechtěl přijmout, když už nějakou zkušenost s modlitbou nad lidmi mám.
Jak jste se na tuto službu připravoval? Jelikož jsem řeholník, musel jsem dostat k této službě svolení našeho generálního představeného.
Po domluvě s otcem biskupem se oba shodli, že nejdřív musím mít nějakou zkušenost, aspoň malé vyučení, a tak jsem byl poslán na měsíc do Říma k otci Amorthovi, abych se podíval, jak to dělá.
Otec Amorth je velmi zkušený a uznávaný exorcista s dlouholetou praxí.
Hned po příjezdu mi dal štolu a šli jsme dělat exorcismus.
Myslel jsem, že mi nejdřív bude něco vysvětlovat, ale to se nekonalo.
Ten první den byl skutečně šokový a náročný, a když jsem přišel zpátky do kláštera, otec představený se mě zeptal, co se děje, protože jsem byl celý vylekaný, že jsme šli hned do nejtěžší bitvy.
Ale dnes za tuto zkušenost děkuji.
Další cennou zkušeností bylo, že jsem potkal exorcistu, který byl úžasně lidský.
Otec Amorth byl už starší, ale velmi milý a přívětivý ke každému - byla na něm vidět ohromná láska ke všem lidem, kteří za ním chodili se svými bolestmi a problémy.
S čím se na vás lidé dnes nejčastěji obracejí? Když jste exorcista, lidé vás vyhledávají z různých důvodů - třeba mají strach, že se u nich doma něco zlého děje, a oni se tam cítí špatně, zkrátka vnímají něco zvláštního ve své rodině či domě a přijdou se poradit.
Nechodí za mnou tedy jen posedlí lidé. To je důležité vědět, protože stále panuje představa, že exorcista je jen pro posedlé, ale těch opravdu posedlých není zase tolik.
Za mnou přichází spousta lidí, kteří potřebují, abych jim naslouchal, abych jim poradil, různé věci vysvětlil a pomodlil se za ně, a teprve když je to nutné, abych se modlil i slavný exorcismus.
Proto by bylo dobré, kdyby každá diecéze měla alespoň jednoho nebo dva exorcisty - potom by tato služba nebyla tak náročná, neležela by jen na pár jedincích.
Jak poznáte, že v daném případě jde opravdu o působení Zlého? Že nejde o nějakou přecitlivělost či psychickou nemoc?
Hodně to vyplyne z rozhovoru - z toho, s čím za mnou lidé přijdou a co mají za sebou.
Potom se dá odhadnout, jestli tam vznikl prostor pro vstup zlého ducha nebo je tam přítomno nějaké zvláštní působení.
Vůbec nejlépe se to ale pozná při modlitbě.
Pokud je tam přítomen zlý duch, dříve či později se projeví v gestech daného člověka, v jeho křečích apod.
Je pravda, že podobně se může projevovat i psychicky nemocný člověk, ale ze zkušenosti mohu říct, že nejde o uplně stejné projevy jako u posedlosti či spoutanosti zlým duchem.
Ta nejtypičtější cesta pro zlého ducha, aby do nás vstoupil, což ještě není posedlost, jsou naše hříchy.
Ono se o tom moc nemluví a málokdo si to uvědomuje, ale ta základní cesta, kterou nás zlý duch uchvacuje a kdy se mu vlastně dobrovolně vydáváme, je stav, když dobrovolně a vědomě zůstáváme ve hříchu, zejména v těžkém.
Potom jsou samozřejmě i jiné cesty, zvláště v dnešní době, kdy se lidé hodně vzdalují od Boha - ať už prakticky nebo srdcem - a hledají pak pomoc v magii, okultismu, spiritismu, sektách či v různých způsobech alternativní medicíny.
Ta škála je opravdu široká a záleží, nakolik se tomu člověk věnuje, nakolik tomu uvěří, nakolik se tomu vydá.
Jde spíše o výjimečné případy, ale stávají se.
Z dějin církve víme, že několik svatých prožívalo také posedlost, ale toto zvláštní Boží dopuštění bylo k jejich posvěcení.
A pak k tomu může dojít i tak, že to opravdu někdo jiný zapříčiní, neboť zvrácenost zla a jeho fantazie je bezmezná a lidé tuto moc zneužívají - ať už skrze černou magii, satanistické obřady, vědomé prokletí s opravdovou myšlenkou na zlo či jinak.
To vše může zapříčinit duchovní i fyzický problém.
Když jsem se ptal otce Amortha, jak je možné, že Pán dopustí, aby byl někdo nezaviněně vystaven vlivu zla, odpověděl, že Bůh to většinou nedopustí.
Nedochází nám, čeho jsme uchráněni, že ďábel, kdyby mohl, škodil by nám ještě mnohem víc.
Jak se pozná přítomnost zlého ducha v lidském nitru? Někdy lidé přijdou, že kolem sebe něco vnímají, slyší hlasy, „vidí duchy“ nebo ve svém nitru slyší nějaké ponoukání či mají neudržitelné nutkání ke zlu.
Zkrátka vnímají v sobě nebo kolem sebe něco zlého, a proto přijdou prosit o pomoc.
Aneb to může vnímat okolí, že dotyčný je velmi agresivní a protiví se mu všechny duchovní a Boží věci.
Jak se říká: strom poznáte po ovoci - a zlo má své negativní ovoce.
Například někdo za mnou přijde a říká: „To už není možné, co se u nás doma děje, to nejde vydržet. On je snad posedlý.“
Člověk na to nemusí studovat, i selským rozumem pozná, že se děje něco divného a hluboce zlého.
Většinou jsou k vám tito lidé přivedeni? Je to různé. Často přijdou i sami, ale to se u nich ještě nejedná o posedlost - ta je už těžší kalibr, tehdy by sami nepřišli.
A proto mu musí někdo pomoci a přivést ho. Pak exorcistu čeká náročná služba rozlišování a modlitby, protože ďábel udělá všechno pro to, aby nebyl poznán a vyhnán.
Co vám pomáhá, abyste dobře rozlišoval? Správnému rozlišování se všichni pořád učíme - je to jedna ze základních milostí pro každého křesťana.
A ve zvláštních případech, jako je služba exorcisty, je ho zapotřebí ještě víc - a stejně se v něm stále vyučujeme, získáváme novou zkušenost a skrze modlitbu pak světlo.
Právě na ovoci modlitby se hodně poznává, zda jdeme správnou cestou.
Ale není to jen věc exorcisty, sám dotyčný člověk řekne, že je mu lépe, že už něco pominulo apod.
Důležitý je tedy i dialog s ním a pak také konzultace s jinými odborníky, kteří se tomu věnují a mají nějakou zkušenost.
To, co lidé znají z filmů či bulvárních článků, které představují exorcismus jako horor, kde teče krev a kde se dějí děsivé věci, je samozřejmě zavádějící.
Exorcismus je vlastně slavnostní modlitba ve jménu církve a ve jménu Ježíše Krista, která vyhání zlého ducha z napadeného člověka nebo z místa.
Tato modlitba je přitom dána tzv. Římským rituálem, který stanovuje přesnou formulaci modlitby, i když může být prokládána modlitbami litanií, růžence, žalmů, ale základní schéma je dané.
Tato modlitba může trvat půl hodiny, hodinu, ale i několik hodin.
Exorcismus u otce Amortha trvá půl hodiny, maximálně hodinu, a potom opakovaně každý měsíc.
Neprovádí tedy několikahodinové exorcismy a v tom jsem se od něj poučil, neboť je to strašně náročné pro všechny zúčastněné.
Jistě, dá se dělat mnohahodinový exorcismus, který by zlého ducha vyhnal ven, ale pokud dotyčný zároveň neprochází procesem obrácení ke Kristu, tak zlo, které dostaneme ven, se do něj může zase brzy vrátit.
Hodně tak záleží na pomoci člověku po exorcismu.
Jedinou zbraní exorcisty je modlitba.
A jak se brání ten Zlý? Když je daný člověk zlým duchem už posedlý nebo u něj vidíme silnou spoutanost, může být opravdu i agresivní, že kolem sebe začne bít rukama, svíjet se na zemi nebo bouchá hlavou o zeď.
Musíme si uvědomit, že hlavní cíl působení zlého ducha je zničit člověka, uvést ho do věčné i časné zkázy.
A když už zlo v někom působí, pak ho ničí.
To je důvod, proč někdy bývá takový člověk držen druhými lidmi v křesle nebo i připoután - aby si neubližoval a aby se exorcista mohl pozorně modlit.
Jak poznáte, že se exorcismus zdařil? Jednak je vidět, že se děje něco dobrého, že zlo ustupuje, podobně jako ustupuje horečka, a daný člověk pak sám dosvědčí, že je mu lépe.
To definitivní osvobození pozná člověk sám, že skutečně ve svém nitru zažije štěstí a Boží přítomnost, kdy ví, že zlo odešlo.
Někdy k tomu dojde při exorcismu - a pak jsou všichni šťastní a i navzdory únavě rozjásaní.
Otec Amorth však říkal hezkou věc, že často je to tak, že lidé chodí rok či dva na exorcismus, ale k plnému osvobození dojde v úplně jiné chvíli, třeba při adoraci, během pouti či modlitby, kdy náhle cítí, že jsou svobodní.
Pak je to krásná, jedinečná intimní chvíle ve víře a je to dobré i pro exorcistovu pokoru.
Exorcismus každopádně směřuje k plnému osvobození člověka z moci a vlivu zla.
Vyžaduje to vytrvalost a věrnost v modlitbě, ne nadarmo Ježíš říká, že takový duch se nevyhání jinak než modlitbou a postem.
Nejde tedy o nic jednorázového a snadného.
Může být exorcistou každý kněz? Ano. A měl by žít dobrým duchovním životem, o který musí pečovat.
Největší exorcisté byli vždycky svatí.
Říká se, že byli chodícím exorcismem - kudy chodili, tudy ďábel utíkal.
Ale svatí nejsou vždy po ruce, a tak musejí být exorcisty i obyčejní kněží.
Když vezmu problémy lidí, kteří za mnou přijdou, mohl by drtivou většinu případů vyřešit jejich kněz.
Každý kněz totiž dostává od Pána Ježíše výbavu apoštolů - dary uzdravování a hlásání Božího slova.
A je důležité, aby tomu věřil a také to používal.
Myslím, že zde je určitý nedostatek už v semináři, kdy budoucí kněží nejsou připravováni, že za nimi budou lidé chodit s prosbami o tuto službu modlitby za uzdravení a osvobození.
Když se ale kněz začne lidem takto věnovat, aniž je exorcistou, ostatní to poznají a budou za ním jezdit jako ta zvířátka, která, aniž mají mapu, přesně vědí, kde je v lese studánka, kam se mají jít napít.
A podobně lidé podvědomě vycítí, kde jim bude pomoženo.
Záleží nám na tom, aby pro vás prohlížení bylo co nejlepším zážitkem.
Abyste na našich stránkách rychle našli to, co hledáte, ušetřili spoustu klikání a nezobrazovaly se vám reklamy na věci, které vás nezajímají.
Abyste web viděli v zobrazení na které jste zvyklí a nemuseli se pokaždé přihlašovat.
Bratr Pavel pochází ze Soběšic a to je jen kousek od Vranova u Brna.
Vyrůstal v nábožensky založené rodině, která nesla víru v srdci i přes složitosti doby (uvědomme si, že jsme v komunistickém Československu).
Od dětství ministroval a vranovská farnost se mu postupně stávala druhým domovem.
Silný vliv na něj měl tehdejší farář i sestry, které tehdy na Vranově u Brna působily.
A velmi ho oslovilo i vyprávění otce Holečka o řádu Paulánů a o světci Františkovi z Pauly.
V neposlední řadě jej formovala také jeho vlastní pouť do italské Pauly.
To vše silně ovlivnilo jeho cestu k duchovnímu světu.
Věděl, že se už jeho starší bratr rozhodl pro studium teologie. Ale až mnohem později se z rodinných fotografií dozvěděl, že i jeho otec studoval teologii - otec byl navíc politickým vězněm, ale doma se o tom moc nemluvilo.
Na střední škole se rozhodl pro studium s maturitou kuchař-číšník, ale už tehdy věděl, že patří Bohu.
Ve svých 16 letech v sobě definitivně rozpoznal touhu po duchovním povolání.
Když se po revoluci Pauláni vrátili na Vranov u Brna, cítil se tu být doma ještě víc.
A v roce 1992 definitivně vyslyšel tak časté Boží volání a Pavel vstoupil do Řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly.
V prenoviciátu zakusil řádový život právě zde na Vranově - na místě Panny Marie zázraků.
Po prvních slibech pokračoval pak ve studiích v Římě a v roce 1997 složil věčné sliby.
Být Paulánem pro něj znamená být učedníkem a následovníkem světce, který miloval samotu a ticho, ale celý život obracel druhé k Bohu.
Řád chápe jako kontemplativně aktivní.
Jako řeholník i duchovní správce akceptuje řád společenství, ale také slouží lidem.
A možná právě proto je pro něj Duchovní centrum Vranov u Brna vždy otevřeným prostorem pro každého, kdo hledá ztišení, obnovu a blízkost Boží.
Službou этого centra je vlastně pozvání. Pozvání k nalezení Boha i sebe sama.
Životní radost otci Pavlovi přináší, když vidí, že jeho modlitba, rozhovor či svátost pomáhají druhým najít světlo.
A tomu pilně věnuje svůj čas.
Každý jeho den se nese v rytmu modlitby, práce, pastorace i chvíle k spočinutí.
Láska, pokora a pokání. Tři slova, která podle něj obsahují celé evangelium - a jsou krásným úkolem na celý život.
Ať už bratra Pavla potkáte při modlitbě, rozhovoru, nebo v tichu mezi stromy s fotoaparátem, vždy v sobě nese pokoj a ochotu být blízko.
Jeho život je důkazem, že cesta za Bohem je možná i dnes - tichá, pravdivá a radostná.
A pokud i vy v sobě slyšíte tiché volání, nebojte se. Přijeďte. Zastavte se.
Zveme Vás ke sledování kontaktního pořadu Otazníky, jehož tématem tentokrát bude exorcismus.
Do ostravského studia televize Noe jsme jako hlavního hosta pozvali otce Pavla Havláta, O.M. z Vranova u Brna, který je v současné době jediným od biskupa pověřeným exorcistou v České republice.
Doplní jej záznam rozhovoru s otcem Eliasem Vellou, O.F.M. Conv. - známým knězem z Malty, který na základě biskovského pověření působí již patnáct let jako diecézní exorcista a je předsedou diecézní komise, která se věnuje problematice okultismu a satanismu.
Na toto téma vede semináře a exercicie na mnoha místech celého světa.
Jedním z témat jeho přednášek je právě služba osvobození od Zlého.
Diváci televize Noe se například mohou dozvědět o hlavních příčinách posedlosti, způsobu jakým se vymítá zlý duch, či s kým exorcista spolupracuje, aby rozlišil posedlost ďáblem od psychického onemocnění.
