Jižní turecké pobřeží egejského moře a starověký Efes patří neodmyslitelně k sobě. Po více než 150 letech vykopávek proměnily Efesos v nejkompletněji zachovalou metropoli antického starověku v Evropě a to nemluvíme o 82% města, které stále ještě zůstávají pod zemí zarostlé, nevykopané, neobjevené. Mykéňané a Chetité jsou prvními obyvateli oblasti, o které se zmiňují písemné prameny ( od roku 1200 př. n. l.). Ovšem nejvýznamnější byli iónští Řekové, kteří sem přišli z Řecka a založili města Efesos, Priéné a Mílétos. Dále Efesos prosperoval za Římanů, kdy se stal hlavním městem provincie Asie a zdejší Apolónův chrám se stal významným pohanským kultovním místem. Takže první byli Mykéňané a Chetité, následovali iónští Řekové, Římané, dále byzantská nadvláda, 11. a 12. století patřilo expanzi Seljuků a dál křižáků při jejich cestách do Svaté země. Pokračovali Osmané a ikdyž pobřeží ovládli Turci, zůstala tu velmi početná řecká populace.
Ale, vraťme se k hlavnímu městu římské provincie Asie k Efesu. Byla zde kompletní rozmanitost národů, vír a vyznání a kompletní zastoupení všech řemesel. Každopádně prohlídka archeologické lokality města Efesos stojí rozhodně za zastávku a vydané peníze za vstupné. Prohlídka začíná u horní Magnesijské brány a pomalu jdeme třídou kúretů. Je to vlastně hlavní třída, která byla původně plná soch, obchodů, obytných domů, veřejných toalet a jak jinak i nevěstinců. Nejzajímavější je velkolepá Celsova knihovna. Knihovna měla výklenky ve stěnách pro 12 tisíc svitků a byla třetí největší knihovnou antického světa hned za legendární alexandrijskou a pergamskou knihovnou. Hodně nám připomněla chrám v Petře v Jordánsku. V průčelí jsou umístěny repliky soch zpodobňující řecké ctnosti. Jelikož knihovna byla zrestaurována Rakouským archeologickým institutem originály soch jsou ve Vídni v Muzeu Efesu.
Samozřejmě nesmí chybět ani velké divadlo postavené helénistickým vládcem Lýsimachosem kolem roku 41 n. l. Tak a tady bych se ráda zastavila nad jednou zajímavou informací. Jak se zjišťuje počet obyvatel nějakého antického města. Zajímavě. Každopádně, je dobré si na prohlídku rezervovat celý den, nebo alespoň dopoledne několik hodin. I když jsme šli do města hned po otevírací době a byli jsme tam opravdu skoro sami, kolem poledne i přes pokročilou turistickou sezonu, polovina listopadu, byla hlavní třída a nejzajímavější památky narvané turisty. Jeden autobus za druhým přiváželi další a další návštěvníky. Ale faktem je, oni mají velmi málo času na prohlídku a tak se do nějakých velkých potulek městem nepouští.
Takže jsme mohli najít velmi krásná osamocená místa. Tradiční náš přinesený oběd v horních patrech divadla byl taky téměř o samotě. Rozvaliny řeckého divadla v Efezu, kde kázal apoštol Pavel. V novozákonní době byl Efezus proslulý po celém známém světě pro svůj velkolepý chrám postavený na počest pohanské římské bohyně Diány. Efezus, který je nyní v troskách, byl kdysi hlavním městem římské provincie Asia a velkým obchodním střediskem.
Významné události a Pavlovo působení
Významné události: Apoštol Pavel navštívil Efezus na konci své druhé misionářské cesty (Skut. 18:18-19). Na své třetí cestě zůstal ve městě dva roky. Byl donucen odejít kvůli rozruchu vyvolanému stříbrotepci, kteří, když Pavel kázal proti uctívání falešné bohyně Diány, přicházeli o živnost (Skut. 19:1, 10, 23-41; 20:1). Divadlo v Efezu bylo největší, jaké kdy Řekové postavili, a bylo místem, kde Pavlovi společníci čelili davu (Skut. 19:29-31).
Během svého zajetí v Římě napsal Pavel členům Církve v Efezu list. Jedna ze sedmi odboček Církve v Asii, kterým je adresována kniha Zjevení, se nacházela v Efezu (Zjev. 3:1 Efezus). Zde Pavel kázal proti modloslužbě a rozhněval stříbrotepce, kteří si vydělávali na živobytí prodejem vyobrazení bohyně Diány (viz Skut. 19).
Jako naplnění příslibů křtu coby eschatologického znamení jsou tito učedníci skrze Pavlovo vzkládání rukou naplněni Duchem. Glosolalie a prorocká slova byly zřejmě významným fenoménem v rané církvi, jak o tom svědčí i listy Pavlovy, zejména 1 Kor. Celý akt je svědectvím o praxi rané církve v udělování křtu a „biřmování“ (tenkrát to tento název neneslo), tedy o křesťanské iniciaci. Mužů je symbolický počet 12 (jde o symbol plnosti - 12 kmenů Izraele, 12 Ježíšových učedníků), který může odkazovat na nový začátek, zrod místní církve.
Oni jsou symbolem Pavlovy úspěšné mise v Efezu, kde Pavel zůstal relativně dlouho (podle Skutků až 3 roky), kde působil a odkud podnikal své další misijní cesty po Malé Asii. V antice bylo slovo a schopnost mluvit velmi ceněné. Dnes jsme přesyceni slovy, k slovům máme značnou nedůvěru, protože máme zkušenost s jejich klamavým podtextem. Učedníci řekli Ježíšovi: „Teď mluvíš otevřeně, a ne obrazně. Nyní víme, že víš všechno a nepotřebuješ, aby se tě kdo na něco ptal. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.“
Ježíš jim odpověděl: „Nyní už věříte? Hle, přichází hodina ano, už je tu kdy se rozprchnete, každý do svého (domova), a mne necháte samotného. Přesto však nejsem sám, neboť Otec je se mnou.“
V průběhu dalšího období Pavel pokračuje ve své misi a staví se do role vzoru vedení pro komunitu, nadále vyučuje a připomíná, že křest je stvrzením víry. Křest Janův a křest ve jménu Pána Ježíše jsou zde spojeny s proměnou učedníků a přijetím Ducha.
Dále Pavel na Milétu mluví o službě, bdělosti a pomoci potřebným; rozloučení s efezskou církví je zároveň důkazem jeho autority a vzoru pro budoucí generace. V závěrečné řeči před veleradou se Pavel snaží vyrovnat zájmy obou skupin a ukazuje, že jeho práce byla zaměřena na evangelium a duchovní péči o církev.
Ježíšova velekněžská modlitba a jednota učedníků
Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo.“
V Janově evangeliu jde o pokračování Ježíšovy velekněžské modlitby, tedy i jeho odkazu učedníkům. Ježíš znovu připomíná, že základní charakteristikou učedníků je jednota, jež je podílem na jednotě Syna a Otce a spočívá v zachovávání slova, tedy spojení s Ježíšem. Tato jednota má být zdrojem radosti a síly pro jejich službu v celém světě.
Aktuální závěry procházející Pavlovou misí
Pavel pokračuje ve svém proslovu: „Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch svatý ustanovil za představené, abyste spravovali Boží církev, kterou si Kristus získal vlastní krví.“ Upozorňuje na dravé vlky a potřebu bdělosti.
„Stříbro, zlato ani šaty jsem od nikoho nežádal. Víte sami, že tyhle moje ruce vydělávaly na všechno, co jsem potřeboval já i moji společníci.“ A po těch slovech poklekl a s nimi se všemi se pomodlil. “
Autor Skutků ukazuje Pavlovu roli jako autoritu pro budoucí generace a za důležitost rituálu rozloučení. Je důležité žít v přítomnosti a připravovat se na nové výzvy, přičemž jednotu si ponechat. V textu se opakuje motiv jednoty v Kristu a připomíná závěr cesty, kterou Pavel míří do Jeruzaléma a poté do dalších destinací.
Boží cesty vedou často stezkami těžko pochopitelnými, ale vždy k cíli, který je Boží, ne jen lidský. Ježíš se modlí: „Otče, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno.“
Další období zobrazuje napětí mezi židovskými frakcemi a Pavlovým příběhem, který končí v Římě; Boží plány zůstávají nad lidskými očekáváními. Pavel se stává vzorem pro budoucí generace, a to až do svého konce, kdy je ve vyhnanství a nakonec mučí smrti.
Boží poselství a evangelium pokračují skrze učení, modlitby a svědectví, které v Efesu vznikla z Pavlovy misijní činnosti a odkazů Ježíše Krista. Jednota a vytrvalost v pravdě zůstávají klíčovými tématy pro život církve a pro interpretaci jejího místa v historii Efesu.
- Glaéf a starší církve vybízejí k bdělosti a službě.
- Křest a působení Ducha jsou důležité pro identitu a plnost víry.
- Jednota uvnitř církve je prostředkem k svědectví světu.