Milujte se! Evangelijní úryvek nejbližší neděli (Mk 14,1-15,47), která se nazývá také Květnou nedělí, nabízí pašijový příběh, tzn. popis Ježíšova umučení. Příběh o Ježíšově umučení, jeho uložení do hrobu a vzkříšení je největším literárním blokem ve všech evangeliích. Tím je vyjádřena i jeho důležitost. Pravděpodobně nejdříve mezi křesťany kolovala ústní a potom i písemná podoba popisu Ježíšova umučení, kterou jako první zpracoval evangelista Marek kolem roku 70 po Kr. Jeho evangelium sloužilo jako základní materiál pro Matouše, Lukáše a Jana, kteří k němu přidali ještě další témata.
Markův pohled na utrpení a smrt Ježíše ukazuje, že Marek třikrát vzpomíná rozhodnutí židovských autorit zabít Ježíše (3,6; 11,18 a 12,12) a stejně třikrát uvádí Ježíšovu předpověď o svém utrpení (8,31; 9,30-32; 10,32-34). Ježíš tedy jde vstříc plánu, který mu určil Bůh Otec. Bezprostřední drama umučení začíná Ježíšovým příchodem do Jeruzaléma a vyčištěním chrámu. V této chvíli pomazání ženy v Betanii je přípravou na smrt. Jeho umučením a smrtí se uskutečňuje Boží království na zemi.
Utrpení jako ztělesnění poslušnosti a zjevení Ježíšovy identity
Popis umučení slouží i na to, aby Marek křesťanským komunitám ukázal, kdo je Ježíš a že cesta jeho následovníků musí být cestou, po níž kráčel samotný Ježíš. Marek jako jediný zmiňuje, že Šimon z Kyrény, který pomohl Ježíšovi nést kříž, byl otcem Alexandra a Rufuse (Mk 15,21). V Markově pohledu učedníci nepochopili Ježíšovu cestu utrpení. Ježíš je až tragicky sám a opuštěný, když všichni se rozutekli (Mk 14,27). Tato opuštěnost se ještě stupňuje v osobě mladíka, který při Ježíšově zatýkání raději uteče nahý, jakoby ho měli chytit. Nahý učedník je symbolem prchajícího učedníka, který nechává Ježíše samotného.
První učedníci jsou povoláni, aby zanechali vše a šli za Ježíšem. Tento učedník však nechává vše, aby od něho utekl. Markův popis Ježíšova utrpení je třeba číst i na pozadí Starého zákona. Smrt je jistým zlem, které bylo uloženo Adamovi a Evě po hříchu a toto zlo je třeba vidět v odcizení se člověka Bohu. Ježíš Kristus prokazuje poslušnost Otcově vůli a důvěru, kterou si poslušnost vyžaduje.
Utrpení a vzkříšení jako naplnění Boží vůle a proroctví
Marek zobrazuje Ježíše před židovskou veleradou, kde falešní svědci říkají, že zbourá chrám rukou zhotovený a postaví jiný, ne rukou zhotovený (14,58). Při Ježíšově ukřižování je trojnásobný výsměch: kolemjdoucí se mu rouhají (15,29), pak jsou to starší a zákoníci (15,31) a nakonec zločinci ukřižovaní spolu s ním (15,32). Opuštěnost pokračuje. Boží odpověď přichází v momentě jeho smrti. Chrámová opona se roztrhne. Jde o symbol naplnění Ježíšových slov „Zbořte tento chrám a já ho za tři dny postavím“. Kristus je novým chrámem a prvním, kdo do něj vstupuje, je setník pod křížem, který vyznává Ježíšovo božství. Ježíšova smrt má tedy ovoce prvních učedníků. Dále přichází Josef z Arimatie. Začíná se ukazovat první odvaha tam, kde před smrtí se ztratila.
V kontextu Druhého příchodu se pohled na Ježíše rozvíjí i v dalších částech křesťanské tradice a teologie. Otázka, zda lze věřit v Boha bez Církve, a důraz na Kristův jedinečný vztah k Otci se objevují v dalších kázáních a diskuzích, zejména v souvislosti s tím, zda Kristus je pouze člověk, nebo také Bůh. Rozmlouvání o tom, jak pochopit vztah lidství a božství v Ježíši Kristu, zůstává klíčovým tématem na cestě k pochopení Ježíšova poslání a jeho oběti.
Historie očekávání druhého příchodu
V průběhu dějin se očekávání Kristova návratu objevuje v různých obdobích a formách: Didache varuje „nebýt nepřipraven“ (konec 1. století), montanisté a Tertulián hovoří o blížícím se konci; Joachim z Fiore a husité přicházejí s náznaky věků a časů. Reformátoři, Kalvín a další, vyzývají k bdělosti, aby nás Kristus našel aktivními. V 19. století se rozvíjí debatní pole o tom, jak bude Kristův příchod vypadat; John Nelson Darby a Niagarská konference formují moderní evangelikální pohledy na vytržení a období soužení.
V současném biblickém způsobu výkladu existují tři hlavní pohledy na druhý příchod, které se liší v časování a koncepci vytržení. Důležité však je, že se všichni shodují na naději Kristova návratu a na ústředním postupu, že Boží čas je odlišný od lidského. Při interpretaci textů je žádoucí zachovat kontext 1. století, kontext biblického kánonu a vyvarovat se vytváření podrobného „pořadí událostí“.
V křesťanské tradici tedy druhý příchod zahrnuje vytržení církve, následný souboj a závěr o vládě Kristově, přičemž se znovu a znovu zdůrazňuje, že důraz neleží jen na budoucí individuální eschatologii, ale na naplnění dějin a na věčné společenství Boha s lidmi. Texty Pavla, zejména 1. Korintským 15 a 1. Tesalonickým 4,13-18, nabízejí obraz vytržení a setkání s Pánem v oblacích, který má změnit celý svět a otevřít novou etapu existence lidí v Boží přítomnosti.
Ačkoliv některé interpretace nadále vyzdvihují specifické časové scénáře, najde se v nich shoda na neustálém očekávání a živé naději, že Ježíš Kristus přijde brzy. Je důležité čerpat porozumění z kontextu samotného Písma, z jeho výkladu v rámci celé Bible a z praktické aplikace pro věřící komunitu dnes.
6/10 Sergej & Zbyněk: Tajné VYTRŽENÍ & 2.Příchod Ježíše Krista
Na závěr je třeba připomenout, že texty a kázání o druhém příchodu mají sloužit k povzbuzení věřících, aby žili v bdělosti, lásce a věrnosti Kristu, a aby jejich životy svědčily o pravdě evangelia, která spojuje lidství a božství v Ježíši Kristu.
Klíčové myšlenky o Ježíšovi jako Božím Synu a o jeho lidství a božství
- Ježíš je Syn Boží a plně člověk, který prožívá lidské i božské rozměry existence.
- Jeho smrt a oběť představují naplnění Boží vůle a současně potvrzení jeho mesiášského poslání.
- Ježíšova oběť a vzkříšení otevírají novou realitu Božího království, které začíná na zemi v podobě Kristova těla - Církve.
- My jako věřící jsme voláni k spoluúčasti na Kristově vykoupení a k živému očekávání jeho druhého příchodu.