Cesta, která trvá mnoho dní, je považována za dlouhou. Jdu spolu s myšlenkou mariánského sloupu od roku 1997 do dnešního dne v roce 2006, je to krásná pouť. Mnoho přátel jde spolu s myšlenkou obnovit tento rozbitý sloup - překrásnou sochu barokního sochaře Jana Jiřího Bendla. Mnoho lidí, se kterými se setkávám, se mě dnes ptá : „Co Mariánský sloup?“ Vyprávím o tomto kamenném, znovu se rodícím sloupu z pohledu osobního příběhu. Nemohu jinak. Možná i proto mě tenkráte před šesti lety napadla myšlenka, že příběh Mariánského sloupu je větší, než se zdá. Navrhoval jsem zobrazit tuto tuto vizi materiálově. Určitou stupňovitost vyjádřit pomocí použitých pískovců. Základ by tvořil kámen náš - český, střed kámen evropský a nad tím sloup z kamene světového. Socha stojící na vrcholu by byla znovu z kamene , kde je sloup doma. Tato myšlenka se podařila do jisté míry naplnit a na další část čeká. Spodní část - schodiště, balustrády je již hotova. Spolu s kameníky Hynkem Schejbalem, Petrem Benešem, mým bratrem Tomášem a Petrem Pikarzem jsme tyto díly vysekali z českého materiálu - božanovského pískovce. Vrchní díl, vlastní sloup, jsme vytesali z pískovce světového. Po hledání v Africe a Austrálii jsme kámen našli v Indii. Dnes je dřík sloupu hotový a na hlavici a patce z tohoto materiálu v současnosti pracujeme. Sochu Panny Marie jsem dokončil v roce 2001. Je vytesána z českého pískovce. Zbývá se vydat do Evropy a přivést bloky na střední sokl a sokly andělů. Je důležité, aby šlo o pískovec střednězrnný, okrové barvy, křemičitý, velikosti 2m3 .
Kraj, kde se člověk narodil, je mu blízký také tím, že zná kámen, po kterém chodil. Pokud lidé ve stavbě příběhu mariánského sloupu najdou svůj kámen, část, něčeho, co je jim blízké, bude jim tento příběh bližší, osobnější. Myslím, že je možné, aby Mariánský sloup nebyl tím, který rozděluje, ale naopak se může stát spojujícím kamenným příběhem, lidí, kteří do jeho obnovení dali sílu, čas a energii pro jeho postavení. Jednoduše řečeno, chtěli obnovit něco, co bylo rozbité a to je spojilo. Protože jde o stavbu kamennou, bude možné si jejich skutek prohlédnout po dlouhou dobu. Historický prostor Staroměstského náměstí v Praze tak získá zpět vyvážení, pocit porušené rovnováhy. Horizontála Husova pomníku bude znovu doplněna o vertikálu Mariánského sloupu.
Památná hodnota a osudy sloupů
8. Památková ochrana: kulturní památka rejst. č. ÚSKP 42351/5-5077. Hodnotný mariánský sloup z roku 1710 stál ve zbořeném staré Mostě. Vrcholovou plastiku P. Marie - Immaculaty, stojící na drakovi, doplňuje v dolní části sv. Jan Nepomucký a sv. Josef. Na členitém soklu jsou reliéfy a německé a latinské nápisy. Sloup stával ve starém Mostě na III. náměstí (Šmeralově náměstí). V 50. letech 20. století bylo na náměstí nově zřízeno autobusové nádraží, a tak byl sloup deponován v lapidáriu městského muzea. Při likvidaci lapidária v roce 1978 byl sloup převezen ke kostelu Povýšení sv. Kříže ve Vtelně. Restaurátorských prací na sloupu se ujal sochař Bořivoj Rak. V průběhu let však byly plastiky sloupu poškozovány vandaly, navíc v místě uražených částí docházelo k dalšímu chátrání památky. Záchrana přišla v roce 2006, kdy se město rozhodlo sloup restaurovat a přemístit do nově opraveného parčíku na křižovatce ulic Skupovy a Budovatelů v novém Mostě. Restaurátorský záměr zrealizoval sochař Michael Bílek. Sloup Panny Marie tvoří sokl, na němž stojí socha sv. Jana Nepomuckého a socha sv. Josefa, a vlastní sloup se sochou P. Marie - Immaculaty (= neposkvrněná). Celá skulptura je umístěná na dvou oválných kamenných stupních, z nichž vyšší je zároveň užší. Dvoustupňový sokl má rovněž oválný půdorys, který se u přechodu z přední a zadní strany na boční dvakrát zalamuje.
Sv. Jan Nepomucký je znázorněn stojící, s odlehčenou levou nohou. Oblečený je do kleriky, rochety a kožešinové pláštěnky. Obě paže jsou ohnuté v lokti před tělem, ruce přidržují diagonálně vedoucí krucifix. Žilnatá pravá ruka spočívá s nataženými prsty na jeho střední části. Horní konec kříže má světec opřený o pravé rameno. V levé ruce drží Jan ještě dolní konec palmové ratolesti. Sv. Jan Nepomucký má hlavu lehce předkloněnou, ústa jsou zavřená, oči přivřené - hledí na pozorovatele. Světec má polodlouhé vlnité vlasy a krátký vlnitý plnovous.
Socha sv. Josefa je zobrazena jako stojící, s odlehčenou pravou nohou. Oblečený je do dlouhého šatu s dlouhými rukávy. Světec má oba paže ohnuté v lokti - levou výše - obě ruce přidržují sedícího Ježíška. Ježíšek sedí v levém profilu, obě jeho nohy jsou pokrčené v kolenou. Jeho levá paže je ohnutá v lokti, ruka drží v dlani velké jablko, uprostřed s plochým křížem. Pravá paže je natažená ke světci. Sv. Josef drží Ježíška a odklání hlavu od dítěte. Ježíšek má krátké rovné vlasy, Josef má delší vlasy a na bradě krátký plnovous.
Uprostřed soklu - mezi oběma sochami světců - je umístěný vlastní sloup se sochou P. Marie. Zobrazena je stojící na naznačeném terénu, s odlehčenou pravou nohou, jejíž chodidlo spočívá na těle draka. Panna Marie je oblečená do šatů s dlouhým rukávem, téměř celých zakrytých pláštěm. Ústa jsou mírně pootevřená v náznaku úsměvu, oči hledí vpřed. Drak má zavalité válcovité tělo. Hlava je zdvižená k Marii, vzadu je pak vztyčený dlouhý a široký ocas, směrem ke konci se zužující.
Poutní a turistická oblast v okolí
Hezké poutní místo, staré legendy, příroda a klid. Za hezkými zážitky nemusíte cestovat nikam daleko, zvlášť když jste v Liberci. Jedním z nejzajímavějších míst v okolí Liberce je secesní kostel Panny Marie U Obrázku v městské části Ruprechtice. Vede k němu kaštanová alej a křížová cesta, a podle místních jde o místo nabité romantikou. Ke kostelu Panny Marie U Obrázku se dostanete docela jednoduše, anebo trochu delší procházkou podhůřím Jizerských hor. Ukážeme vám několik míst s úžasnými výhledy na Liberec, několik pověstných pomníčků Jizerských hor anebo zbytky skalního hrádku Jezdec.
Cesta začíná u liberecké ZOO, kam se dostanete městskou hromadnou dopravou. Kolem parkoviště dojdete k bývalému lesnímu divadlu, které si už - oproti obnovené lesní scéně v liberecké části Kateřinky - příroda bere zpět. Odsud se vydáte po neznačených stezkách směrem k Rudolfovu. Cestou si můžete odpočinout u skautské studánky a podívat se na Ježíškovy kameny. Na okraji Rudolfova minete studánku a restauraci Česká chalupa a po neznačené cestě můžete dojít až k Mešnímu kameni. V těch místech se před více než dvěma sty lety při bohoslužbách setkávali lidé, kteří uprchli z Liberce po dobytí Prusy. Po stejné cestě se vrátíte zpět k okraji Rudolfova a vydáte se na sever k prameni Jizerského potoka. Od pramene potoka sejděte po zelené k Mlynářovu kříži, kde si můžete odpočinout v turistickém přístřešku, a pak se dejte po žlutě značené cestě na sever. Dovede vás k vyhlídkovému místu Jezdec. To se tyčí nad hlubokým údolím, kterým protéká Černá Nisa. Ve 14. a 15. století tady stával převážně dřevěný strážní hrádek, který střežil zemskou stezku vedoucí do Frýdlantu. Můžete se ale vrátit zpět na rozcestí Mlynářův kříž a po lesních cestách obejít z jihu nebo ze severu ruprechtický lom. Na jižní straně objevíte zvláštní místo, takzvaný Hrob mrtvých mužů. Publicista a spisovatel Miloslav Nevrlý o něm píše v Knize o Jizerských horách: „...Tři rovy v lese, tři kameny, kříže, nikdo neví, kdy a kde se tam vzaly. Občas dřevěné křížky kdosi obnoví, kytičky k nim přiloží: kdo, to nikdo neví. Liberecké noviny před lety otiskly výzvu, aby se přihlásil, kdo by o původu toho pomníčku cokoli věděl, ale marně, nikdo se neozval. Zpět do Liberce se dostanete ulicemi s poetickými názvy Krakonošova či Trpasličí. Horská ulice vás pak dovede k začátku křížové cesty. V závěru cesty vás už čeká jen výstup ke kostelu Panny Marie U Obrázku a k sousoší Kalvárie.
Sochy v Příchovicích a okolí
Podle legendy skalní hrádek Jezdec byl úkrytem loupežníka Černého Jíry a jeho tlupy v 14. a 15. století. Přímo u kostela Příchovic dominuje kostel sv. Víta. Kromě něho zde nacházíme i drobné sakrální památky. Přímo u kostela můžeme vidět sochu sv. Joseta, nedávno restaurovanou a vyniká barva růžového pískovce. Podstavec sochy zdobí reliéf sv. Jana Nepomuského. Na návsi poblíž kostela stojí půvabná socha Panny Marie v provedení immaculata. Jedná se o ikonografický typ neposkvrněné Panny Marie vznášející se v oblacích. Někdy stojí na zeměkouli, jindy, jako v tomto případě, na půlměsíci. Toto spodobnění je charakteristické hlavně pro barokní umění. Nedaleko Bozkovu jsou sochy i dalších míst spojených s madonami, například socha Panny Marie Bozkovské, kterou lze vidět mezi lípami při cestě do Tanvaldu nedaleko příchovického hřbitova. Ve 30. letech 19. století si ji Příchovičtí objednali u semilského kameníka Františka Prokopa. Ochrany a pomoci u této „Královny hor“ se dovolávali lidé široko daleko. Příchovice se mohou pochlubit i sochou sv. Jana Nepomuckého stojící u lesa při staré cestě do Šumburku, pochází z první poloviny 19. století. V sousedních Rejdicích, asi 100 m od zbytků rejdické sklářské hutě, můžeme rovněž obdivovat sochu sv. Jana Nepomuckého, cennou lidovou kamenickou práci z roku 1793, stejně tak jako kamenný kříž umístěný při staré cestě z Příchovic do Pasek z roku 1834.
Historie a současnost kamene
Barokní plastika na impozantním, téměř 3 m vysokém podstavci je situována na břehu vodní nádrže Švihov jihovýchodně od kostela na místě bývalého náměstí obce Zahrádka. Na čtvercovém půdorysu jsou umístěny dva žulové stupně tvořící základ pro barokní odstupňovaný podstavec se sochou bolestné Panny Marie. Podstavec čtvercového půdorysu má v rozích mohutné zaoblené voluty zužující se směrem nahoru do malých nárožních volutek. Nad volutami je umístěn kvádr, na jehož východní straně je rytý nápis s chronogramem. Na západní straně kvádru jsou nad sebou dva různě velké plastické květy. Kvádr je završen mohutnou profilovanou deskou s dalším podstavcem s volutami. Nad nimi je oblačná základna s plastickým reliéfem pěti kristových ran. Ve vrcholu na nízkém podstamentu stojí nadživotní plastika znázorňující Bolestnou Pannu Marii. Stojící světice s mírně nakročenou nohou má levou ruku ohnutou v lokti a přitisknutou k hrudi. Pravice spuštěná podél těla přidržuje cíp zřaseného pláště přehozeného přes levou ruku. Na soše jsou patrné zbytky polychromie.
Pozvánka k novéně před požehnáním Mariánského sloupu
tags: #pomnik #panny #marie #prichovice