Torzo pomníku v neobarokním slohu s iniciálami PET.VOLKE a letopočtem 1850 zde stálo ještě nedávno. v roce 2012, kdy manželé chalupu koupili, se noví majitelé začali zajímat o historii objektu. chalupy a z dostupných písemností bylo zjištěno, že dům z roku 1833 vlastnila rodina Jaklových. období. Potvrdili také původní název sousoší - Tři králové. pouze několik kuriózních a zajisté zcela „pravdivých“ historek. Rejhold. základech. opraveny a zrestaurovány. jaře roku 2015. zídky v zahradě drážního domku. Karel. Milan Vácha opravil na keltskou,“ vrací se do nedávné minulosti Rejhold. a ještě loni jařě se uvažovalo o vytvoření kopie. v zákrytu a nebylo tedy možné kopii podle snímku vytvořit. Nakonec byla i třetí socha nalezena. v hromadě betonu a přibetonovaná zády ke zdi. fragment kolena jedné nohy. Socha byla prasklá a měla ulomenou ruku. Drajborna sobě. Tři králové - Kašpar, Melichar a Baltazar byly 21. do Váchova ateliéru v Praze. zrestaurované sochy, které se krátce po Třech králích dočkaly slavnostního odhalení. Příběh tříkrálový fascinuje lidi po staletí. Je plný tajemství, záhad a symboliky a zahalený do vůně myrhy a kadidla. Proč přinesli právě zlato, myrhu a kadidlo už jsme v jednom z minulých článků psali. O význam jednotlivých darů se zajímají teologové z celého světa a podle většiny z nich představují v symbolické rovině především Ježíšovo poslání a úděl. Zlato pro krále, kadidlo pro bohy a myrha pro mrtvé. Kadidlo se v době vzniku křesťanství používalo hlavně jako vykuřovadlo a parfém, myrha jako olej k pomazávání a balzamování a zlato jako platidlo. Byly to jedny z nejcennějších surovin na světě a opatřit si je mohli jen vyvolení. Králové, nebo také mudrci či hvězdopravci, přišli s vzácnými dary do Betléma z východu. Cesta jim trvala dvanáct dnů a absolvovali ji na velbloudu, koni a slonovi. Na většině vyobrazení ale bývají všichni na velbloudech. Uhádnete podle země původu, na kterém jel který zvířeti? Nejstarší Melichar byl král Persie, tedy na území dnešního Iránu, Pákistánu, Afganistánu, Tádžikistánu a severní Indie. Kašpar byl král Indie a Baltazar vládce Arábie, nejspíš z oblasti dnešní Saudské Arábie. Možná nebyli tři, protože podle některých legend se měl na společnou cestu vydat i čtvrtý král Artaban. Ten prý Ježíškovi chtěl darovat tři vzácné drahokamy. Jeho velbloud kulhal, a proto král přijel na místo setkání s ostatními pozdě. Od té doby pak putoval za Ježíšem sám, ale řízením osudu se vždy minuli a nikdy se za Ježíšova života nepotkali. Drahokamy král během cest po světě daroval potřebným lidem. Na některých historických vyobrazeních jsou naopak králové namalováni jen dva a někde je jich dokonce 12. Podle některých pramenů měli Kašpar, Melichar a Baltazar krátce po narození Spasitele zemřít. Vždyť jim prý bylo 109,112 a 116 let. Jiné zdroje zase uvádějí, že se stali poustevníky a společně rozjímali na odlehlém místě až do konce jejich dnů. Ostatky tří slavných mudrců můžete vidět v katedrále v Kolíně nad Rýnem v Německu. Jsou uložené v jednom z největších křesťanských relikviářů na světě.K darům se váže ještě jedna starší legenda, která vysvětluje původ vzácných surovin. Ta říká, že když Bůh vyhnal Adama a Evu z ráje, dal jim pro útěchu sebou na cestu právě zlato, myrhu a kadidlo. Adam cenné poklady pečlivě schoval v jeskyni v horách, kde přečkaly i potopu světa. Když voda po potopě opadla, z úkrytu je vyzvednul mytický pták Noah a předal lidem. Celé generace je pak opatrovaly a předávaly si je navzájem. Bájní ptáci, fénixové, si prý stavěli hnízda z větví kadidlových a myrhových stromů, které při hoření vydávají omamnou pronikavou vůni. Když hnízdo na konci ptákova života vzplálo, fénix shořel v oblacích vonného dýmu, aby se pak zrodil znovu z popela. Sloup je nově, od zač. 21. stol., umístěn v parku v lokalitě Kramoly v Ústí n. L. - Střekově. Stojí severovýchodně za bývalou radnicí města Střekov, dnešní poštou. Zády se obrací v odstupu parkové cesty do dvorů neúplného městského bloku, čelem do hlavní části parku, k severu, směrem ke křižovatce ulic Raisova a Varšavská. Terén parku je rovinný, sloup nyní tvoří hlavní dominantu parku. Okolí sloupu v travnaté ploše je vymezené hexagonální sadovou úpravou tvořenou nízkým živým plotem. Vlastní fundament sloupu je lemován drobnou čtvercovou kamennou dlažbou doplněnou o tři reflektory. Jedná se o vrcholně barokní sloup, na trojcípém půdorysu. Skládá se ze základové části se dvěma obvodovými stupni, dvouetážového podstavce, na jehož první etáži jsou osazeny tři sochy, válcového dříku s hlavicí a vrcholového sousoší. Zhotoven je z dolnožlebského pískovce. Na spodních obvodových stupních fundamentu je osazena spodní etáž podstavce. Fundament i spodní etáž jsou trojboké, s výrazně konkávně prohnutými stěnami. Spodní etáž podstavce je článkovaná (soklová část, dřík, desková římsa), její cípy jsou opatřeny volutovými opěráky zdobenými akantem a rostlinným dekorem. Čela etáže jsou opatřena nápisovými zrcadly s oble vykrajovanými rohy. Na výběžcích římsové desky, podpírané volutami, stojí jednotlivé sochy Tří králů. Levý je mouřenín Baltazar, v rukou drží truhlu, pravý Kašpar s nízkou schránkou v ruce, zadní Melichar má v rukou vyšší pyxidu. Horní etáž podstavce je subtilnější, má výšku okolních postav. Je rovněž článkovaná, trojboká, se sraženými rohy, čela jejího dříku nesou kartuše s oválnými erby završené korunami. Na krycí desku horní etáže nasedá profilovaná patka s hladkým dříkem s entazí, zakončená korintskou hlavicí s hlavičkami puttů na jednotlivých stranách. Vrcholová socha představuje tzv. Pietu Bohosudovskou. Na konci 15. až počátku 16. stol. zřídil na pardubickém zámku Vilém z Pernštejna dnešní kapli, která byla od roku 1979 uzavřena, v roce 2013 se však stala součástí prohlédkového okruhu. Původně kaple střežila vchod do podzemí s Pernštejnskou truhlou, kam se ukládaly důležité listiny, písemnosti a peníze. Později se místnost využívala i jako sklad. Sakrální objekt byl původně věží bývalého hradu. Když nový majitel panství Vilém z Pernštejna začal stavět zámek, zasypával terén a věž ztratila význam, nechal z ní tedy postavit kapli. Ještě za Pernštejnů byl v kapli postaven kůr, odkud šlechta sledovala bohoslužby. Později kaple sloužila personálu velkostatku, který zámek spravoval. Vybavení interiéru kaple prošlo kompletním a velmi náročným restaurováním. Obnoven byl centrální novogotický oltář, navržený v 19. století Františkem Schmoranzem a také jeho hlavní obraz Klanění tří králů z první poloviny 18. století. Novotou se blyští také dva boční rokokové oltáře s malbami světců Jana Nepomuckého a Karla Boromejského. Rámují je přebohatě řezbované a zlacené rokokové ornamenty a také naturalisticky ztvárněné dětské postavy andílků. Celkovou kompozici oltářů v kapli završují dvě nově osazená díla monumentálního dramatického výrazu - polychromované plastiky velkých andělů na oblacích. Pocházejí s největší pravděpodobností z dílny Ignáce Rohrbacha, který patřil mezi nejvýznačnější mistry české barokní plastiky, nástupce Matyáše Bernarda Brauna. Kapli zřídil Vilém z Pernštejna na konci 15. až počátku 16. Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv. 13. 5.31. 28. 8.29. 25. 6. 28. 7.20.
Symbolika Tří králů a jejich darů
Příběh Tří králů fascinuje lidi po staletí a je plný tajemství, záhad a symboliky. O významu jednotlivých darů se zajímají teologové z celho světa a podle většiny z nich představují v symbolické rovině Ježíšovo poslání a úděl: zlato pro krále, kadidlo pro bohy a myrha pro mrtvé. Kadidlo se v době vzniku křesťanství používalo hlavně jako vykuřovadlo a parfém, myrha jako olej k pomazávání a balzamování a zlato jako platidlo. Byly to jedny z nejcennějších surovin na světě a opatřit si je mohli jen vyvolení. Králové přišli s vzácnými dary do Betléma z východu a jejich cesta trvala dvanáct dnů. Na většině vyobrazení bývají všichni na velbloudech; nejstarší Melichar byl král Persie, Kašpar král Indie a Baltazar vládce Arábie. Možná nebyli tři; podle některých legend se měl na společnou cestu vydat i čtvrtý král Artaban. Drahokamy král obdaroval potřebnými lidmi a některé legendy uvádějí, že u sebe na cestě zemřeli po narození Spasitele, jiní tvrdí, že se stali poustevníky.
Návrat k původu a rekonstrukcím
Na starších vyobrazeních se občas objevují dva králové či dvanáct; podle pramenů mohli být tři, čtyři či více verzí. Původní názvy a fragmenty zůstávaly během let a rekonstukce probíhaly na základě písemností a nalezených fragmentů. V Ústí nad Labem - Střekově byla nově umístěna sloupová struktura Tří králů od začátku 21. století jako dominanta parku. Sloup tvoří vrcholně barokní výzdoba s trojcípým půdorysem a jednotlivé sochy byly osazeny na spodních obvodových stupních fundamentu. Sloup z dolnožlebského pískovce má základové části, dřík, hlavici a vrcholové sousoší; na horní etáži jsou kartuše s erby korun. Vrcholová socha představuje Pietu Bohosudovskou.
Kapli Viléma z Pernštejna na pardubickém zámku poznamenal její vývoj: kaple vznikla na konci 15. až počátku 16. století a sloužila původně jako ochrana vstupu do podzemí s Pernštejnskou truhlou; později sloužila i jako sklad a kaple se stala součástí pohledu na zámek. Restaurování interiéru kaple zahrnovalo obnovení centrálního novogotického oltáře, hlavního obrazu Klanění tří králů a rokokových oltářů s malbami světců. Působila v ní dílna Ignáce Rohrbacha; díla z jeho atelieru zahrnují monumentální plastiky andělů na oblacích, které dokreslují plastiku kaple.
Celková koncepce sloupu i kaple odráží propojení mytické historie darů a historických rekonstrukcí městských domečků a parků, kde se Tři králové stávají nejen náboženským motivem, ale i kulturním a historickým symbolickým prvkem krajiny.