Apokalypsa, z řeckého Αποκάλυψις (apokalypsis, „zjevení, odhalení“), je poslední knihou Nového zákona a spolu se svým dramatickým obrazem budoucnosti často inspirovala období krizí a nejistoty. Zjevení Janovo je, stejně jako ostatní knihy Nového zákona, v originále napsáno řecky a vzniklo pravděpodobně na konci 1. století za vlády císaře Domitiana v Malé Asii. Po slavnostním úvodu dostává Jan příkaz napsat sedm listů, kterým posuzuje sedm sborů v Malé Asii: Efezu, Smyrně, Pergamu, Thyatirách, Sardech, Filadelfii a Laodikeji.
Autorská otázka a původ textu
Podle církevního učitele sv. Ireneje kniha vznikla za císaře Domitiána, pravděpodobně v letech 94-95. Hrála významnou roli v dobách zvratů a přelomů, zejména v pozdním středověku. Již ve třetím století Dionýsos z Alexandrie zpochybňoval sepsání knihy Zjevení apoštolu Janovi. Řeč Zjevení je silně semitizující, což naznačuje, že autor psal řecky, ale myslel hebrejsky, a tak je velmi pravděpodobné, že pisatelem byl židovský křesťan.
Podle staré tradice byl Jan ztotožňován s apoštolemJanem, autorem čtvrtého evangelia a janovských listů, avšak názorů na identitu pisatele bylo od počátku mnoho. Jan napsal svou knihu na ostrově Patmos, který leží v Egejském moři nedaleko maloasijského pobřeží. Podle některých názorů se jedná o autora, jenž byl významnou autoritou v maloasijském prostředí a byl znám pro své svědectví Ježíše Krista.
Obsah a hlavní obrazy Zjevení
Po úvodním textu (Zj 1,1-20) Jan obdrží příkaz napsat sedm listů pro sedm církví v Malé Asii. Následuje bohatá a ikonická řada obrazů, v nichž se ukazuje budoucnost, která je zarámovaná jako boží záměr a soudy. Mezi známé obrazy patří čtyři apokalyptičtí jezdci, 144 000 spravedlivých, dva svědkové, žena oděná sluncem a drak, šelmy ovládající svět, číslo 666, bitva u Armageddonu, pád Velkého Babylónu, beránkova svatba a tisíciletá říše Kristova. V katolické a pravoslavné teologii je Zjevení chápáno převážně symbolicky jako zápas mezi dobrem a zlem a konečné Boží vítězství, nikoliv jako doslovná chronologická předpověď budoucnosti.
Text je hluboce inspirován Starým zákonem a jeho vliv byl často patrný ve výtvarném i literárním vyjádření. V dobách krizí a epidemií lidé nacházeli v obrazech apokalypsy směs naděje a morálního poučení. V raném křesťanství sloužil text jako útěcha během pronásledování, a symboly jako číslo 666 bývaly vztahovány k utlačujícím mocnostem, například k císařům. Postupně se objevovaly různé výklady, které se rozrůstaly v průběhu dějin a dodnes existují významné proudy, jako jsou futuristé, idealisté a jiné směry interpretace.
Různé hermeneutické proudy
Futuristé (z latinského futurus) vidí Zjevení především jako popis událostí posledních časů a často spojují text s mileniálním očekáváním. Idealisté chápou Zjevení jako obecný popis boje mezi dobrem a zlem a jako vyjádření Kristova trvalého panování ve svědectví dějinám. Archetypální interpretace Edwarda F. Edingera v díle Archetype of the Apocalypse přináší psychologický rozměr a univerzální archetypální deskriptivní model. Kromě těchto hlavních proudů existují i starší a tradiční výklady, například Órigenův postoj k Zjevení. Výklad se v minulosti a dnes různě doplňuje a překrývá.
Historický kontext a význam ve středověku a reformaci
V pozdním středověku a reformaci epidemie, papežské schizma a náboženské konflikty významně posílily eschatologické tendence. V období Karla IV. a husitského hnutí měl apokalyptický obraz hluboký dopad na spiritualitu a politiku, a to i v českých zemích. Malířská a architektonická zobrazení, jako na Karlštejně, svědčí o širší kulturní rezonanci textu. Výklad Zjevení se v průběhu dějin proměňoval v různých kontextech a inspiroval nové reformní proudy i mimo čistě teologické rámce.
V moderní době zůstává text významný v některých náboženských hnutích a denominacích, například u adventistů sedmého dne, Svědků Jehovova, Sinčchondži a některých letničních a charismatických skupin. Přestože existují tendence k velmi doslovnému či naopak symbolickému výkladu, Zjevení nadále bývá interpretováno tak, aby poskytovalo morální i eschatologické poučení pro současnost a vyrovnávalo se s napětím mezi vírou a světem.
Praktické poznámky pro studium textu
K zkoumání textu pomáhá pochopení jeho jazykové vrstvy a historického kontextu, včetně semitizujících rysů řečtiny a kulturního prostředí Maloasijských církví. Důležité je také uvědomit si, že Zjevení lze číst různými hermeneutickými modely, které mohou text uvést do souvislosti s tehdejšími událostmi i s obecnou teologií Boží vykupitelské činnosti v dějinách. V učitelských tradicích se text často pojí s nadějí na konečné vítězství Beránka a spravedlivých.
Podle názorů některých autorů existují i odlišné datace vzniku knihy; jedněmi považované za období 60. let, jinak za konci 1. století. Při studiu je užitečné sledovat, jak jednotlivé interpretace ovlivnily kulturu, liturgii a umění v různých obdobích a regionech. Zjevení tedy zůstává živým, mnohostranným a často diskutovaným textem, který nadále inspiruje i vyzývá k hledání smyslu v historických i osobních kontextech.
Časová osa knihy Zjevení (jak svět skončí)
tags: #posledni #udalosti #podle #biblickych #proroctvi