Příběh o tom, jak Izraelci poté, co vyšli z Egypta, bloudili po poušti Sín, až do dne, kdy Hospodin vnuknutím zjevoval svou slávu a poskytoval pokrm z nebe, ukazuje napětí mezi reptáním lidu a Božím vedením.
Problém reptání a Boží odpověď
Celá pospolitost Izraelců na poušti opět reptala proti Mojžíšovi a Áronovi. Izraelci jim vyčítali: „Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti.“
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Já vám sešlu chléb jako déšť z nebe. Ať lid vychází a sbírá, co denně spotřebují. Tak je podrobím zkoušce, budou-li se řídit mým zákonem, či nikoli.“
Zázrak manny: jak se to dělo
Aby lid poznal, že Hospodin je jejich Bůh, slíbil večer maso a ráno chléb. Když nastal večer, přiletěly křepelky a snesly se na tábor. A ráno padala kolem tábora rosa. Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. Mojžíš vysvětlil, že to je chléb, který jim dal Hospodin za pokrm.
Hospodin přikázal: nasbírejte si ho každý podle počtu osob ve stanu - ómer na hlavu. Izraelci nasbírali podle potřeby; ti, kdo nasbírali více, neměli nadbytek, a kdo méně, neměl nedostatek. Ostře upozornil Mojžíš: „Nikdo ať si nenechává nic do rána!“
Ale lid neposlechl a někteří si něco do rána nechali, což zčervivělo a páchlo. Mojžíš se rozzlil. Sbírali to ráno co ráno, a když začalo hřát slunce, to se rozteklo.
Slavnost odpočinku a dary dne
Šestého dne nasbírali chleba dvojnásob - dva ómery na osobu. Předáci pospolitosti oznámili Mojžíšovi, který jim řekl: „Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Co je třeba napéci, napečte, a co je třeba uvařit, uvařte. Všechno, co přebyvá, uložte do rána.“
Uložili to do rána, a nezapáchalo to ani se do toho nedali červi. Mojžíš jim ozřejmil: „Snězte to dnes, protože dnes je Hospodinův den odpočinku. Dnes nenajdete na poli nic. Šest dní sbírejte, ale sedmý den je den odpočinku a nic nebude padat.“
Někteří lidé sedmého dne vyšli sbírat, ale nic nenašli. Hospodin na to reagoval: „Jak dlouho se budete zpěčovat a nebudete dbát mých příkazů a řádů? Hospodin vám dal den odpočinku, proto vám dává šestého dne chléb na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa.“
Mana jako památka a trvalý pokrm
Lid sedmého dne odpočíval. Dům izraelský pojmenoval ten pokrm mana, byl jako koriandrové semeno, bílý, chutnal jako medový koláč. Mojžíš řekl: „Hospodin přikázal toto: Naplň tím ómer, aby to bylo opatrováno po všechna vaše pokolení, aby viděla chléb, kterým jsem vás na poušti živil.“
Áronovi Mojžíš řekl: „Vezmi jeden džbán, nasyp do něho plný ómer many a ulož to před Hospodinem, aby to bylo opatrováno po všechna vaše pokolení.“
Áron to tedy uložil před schránou svědectví. Izraelci jedli manu po čtyřicet let, dokud nepřišli do země, v níž se měli usadit; jedli manu, dokud nepřišli na pokraj kenaanské země. Ómer je desetina éfy.
Celkové poselství odevzdanosti a Boží prozřetelnosti
Tento příběh ukazuje, jak Boží zázračný dar, chléb z nebe, poskytuje živiny a zároveň vyzývá lid, aby důvěřoval jeho vedení a dodržoval jeho zákony. Na sveřepnou lidskou potřebu jistoty a bezpečí odpovídá Boží trvalá péče, která se projevuje i v ustanovení dne odpočinku a v zachování paměti skrze mannu.
Izraelci jedli manu po čtyřicet let, dokud nepřišli do země, v níž se měli usadit; jedli manu, dokud nepřišli na pokraj kenaanské země.