Základní kámen novogotického kostela sv. Prokopa, jehož plány vypracovali architekti Josef Mocker a František Mikš, byl položen 30. října 1898 u příležitosti 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. Proto se mu v prvních letech existence také říkalo „Jubilejní“. Stavba trvala téměř pět let a při vysvěcení 27. září 1903 zde byly uloženy ostatky sv. Prokopa.
Chrám je dlouhý přes 51 metrů, vejde se do něj až dva tisíce lidí; výška křížové klenby dosahuje 16 metrů, věž je vysoká 73 metrů. Jeho šířka činí 17 metrů. Do kostela lze vstoupit jedním ze dvou schodišť, nad západním (hlavním) vchodem je socha sv. Prokopa, který zve návštěvníky do chrámu a tympanon s reliéfem Dobrého Pastýře. Nad severním (bočním) vchodem je tympanon s vyobrazením sv. biskupa Vojtěcha a Madony s Ježíškem, jemuž sv. Prokop podává model kostela. Obě díla pocházejí od Josefa Pekárka, žáka Josefa V. Myslbeka.
Ze zařízení interiéru je nejproslulejší obraz Karla Škréty Svatý Václav, obránce Prahy proti Švédům z roku 1649, původně z kláštera v Emauzích. Hlavní oltář je novogotický, projektovaný architektem Františkem Mikšem. Osm deskových obrazů, věnovaných významnými českými šlechtickými rody, představuje výjevy ze života sv. Prokopa. Původní sláva oltáře je doplněna bohatou výzdobou vitráží a sochařskými díly, která vytvářela atmosféru období přelomu 19. a 20. století.
Opuková kazatelna se žulovými schody byla zhotovena opět podle architekta Mikše, varhany na postranní Mikšově kruchtě vyrobila žižkovská firma Emanuela Štěpána Petra v roce 1912. Původních 42 rejstříků bylo v roce 1979 firmou Igra kompletně přestavěno a rozšířeno na tři manuály při zachování původního píšťalového fondu tak, aby odpovídal rozšířenému počtu rejstříků - dnes je jich 52.
V roce 1890 byla odstřelena skála se Svatoprokopskou jeskyní (a poustevnou). Kostel byl v 60. letech 20. století po vzniku armádního objektu v sousedství v ohrazeném prostoru již nepřístupný. Kostel sv. Prokopa je dominantou náměstí na úpatí Žižkova, které je spolu s nedalekou tramvajovou zastávkou Lipanská jedním z ústředních bodů čtvrti.
Novogotická trojlodní síňová stavba vznikla na přelomu 19. a 20. století podle plánů Josefa Mockera a Františka Mikše. Už v době povýšení Žižkova na město v roce 1881 probíhala generální oprava kostela sv. Rocha a bylo nezbytné najít náhradní prostory pro katolické bohoslužby. Základní kámen byl položen kardinálem Františkem Schönbornem 30. 10. 1898 a sám císař vzápětí navštívil vznikající kostel v roce 1901 a byl spokojen.
Novogotický trojlodní prostor se rozvíjí v letech 1899-1903; chrám je dlouhý 51 metrů, široký 17 metrů a pojme až 2 000 lidí. Výška křížové klenby dosahuje 16 metrů, věž dosahuje výšky 73 metrů. Hlavní oltář architekta Františka Mikše je stejně jako kostel novogotický a má čtyři křídla na způsob archy; uprostřed stojí socha sv. Prokopa v řeholním rouchu, obklopeného sv. Osm deskových obrazů, které reprezentují výjevy ze života sv. Prokopa, a jejich byl výběr uvážen významnými českými šlechtickými rody.
Vršek oltáře zdobí skupina Ukřižování Páně. Klusáček vyprojektoval většinu vitráží. Překrásný barokní benátský lustr daroval kostelu kníže Auersperg. Na jednom z bočních oltářů se nachází soška Madony s Ježíškem, která pochází pravděpodobně z první poloviny 15. století. To samé se dá říci o obrazu Karla Škréty Svatý Václav, který pochází z kláštera v Emauzích. Kostel obsahuje i vyobrazení kostelních varhan, původně z roku 1912, a další historické detaily interiéru.
Komunitní centrum sv. Prokopa bylo postavené v roce 2001 ve východní části Slunečního náměstí na sídlišti Nové Butovice, poblíž stanice metra Hůrka. V prosinci 1999 byl opukový základní kámen posvěcen papežem Janem Pavlem II. na Letné při jeho návštěvě Prahy. Zasvěcením komunitní centrum navazuje na poutní kostelík svatého Prokopa, který stával od roku 1711 nad Prokopským údolím a v roce 1966 byl odstřelen. Loď kostela má půdorys elipsy a každého kolemjdoucího upoutá svou modrou barvou a štíhlou moderní věží.
V budově komunitního centra se kromě kostela nachází i klubovny a společenský sál. Prostory jsou využívány pro setkávání věřících a lidí víře otevřených. Farnost zde pořádá výuku náboženství pro všechny věkové skupiny dětí a mládeže, koná se zde příprava dospělých ke křtu. Probíhají tu také pravidelné přednášky, výstavy obrazů, koncerty a společenské večery.
Nejbližší Křesťanské Vánoce: Praha 5 - Jinonice, kostel sv. Vavřince -2,4 km; Praha-Slivenec, kostel Všech svatých -3,3 km; Praha 5 - Barrandov, kostel Krista Spasitele -3,3 km; Praha 13 - Stodůlky, kostel sv. Jakuba Staršího -3,5 km; Praha 17 - Řepy, kostel Panny Marie Vítězné, Bílá Hora -3,7 km; Praha 17 - Řepy, kostel sv. Martina -5,4 km; Praha 6 - Střešovice, kostel sv. Kostel svatého Prokopa (v Prokopském údolí) byl postaven na vrcholu vápencových skal v barokním slohu architektem Pavlem Ignácem Bayerem za finanční podpory Adama Františka ze Schwarzenberka v letech 1711 až 1712. Základy kostela svatého Prokopa byly položeny na vrcholu vápencových skal již ve druhé polovině 17. století. V devatenáctém století se lokality Prokopského a Dalejského údolí staly průmyslovým územím, kde se začaly rozrůstat vápencové lomy. V roce 1890 byla odstřelena skála se Svatoprokopskou jeskyní (a poustevnou). Kostelík se ocitl na okraji lomu. Postupující intenzivní těžba vápence a odlámání skály v těsné blízkosti kostela narušilo ve 20. století jeho statiku natolik, že hrozilo jeho zřícení. Kostel byl v 60. letech 20. století po vzniku armádního objektu v sousedství v ohrazeném prostoru již nepřístupný. Kostel sv. Prokopa je dominantou náměstí na úpatí horního Žižkova, které je spolu s nedalekou tramvajovou zastávkou Lipanská jedním z ústředních bodů žižkovské čtvrti.
Novogotická chrámová stavba Josefa Mockera vznikla na přelomu 19. a 20. století. Svatý Prokop byl v té době zásadním bodem rozvoje Žižkova, a proto bylo potřeba najít náhradní prostory pro bohoslužby. Základní kámen položil kardinál František Schönborn 30. 10. 1898 u příležitosti 50. výročí císaře. Sám císař přišel na návštěvu vznikajícího kostela v roce 1901 a byl spokojen. Kostel a jeho interiéry se staly významnou součástí žižkovské identity a architektury.
Na závěr dvou století je kostel Prokopa spojován s bohatou výzdobou a historickým kontextem, který zahrnuje i propojení s Emauzemi a významnými šlechtickými rody.
