Zjevení svatého Jana, často označované jako Apokalypse, je poslední prorockou částí Nového zákona, jejíž vznik se tradičně klade na přelom prvního století a do roku 95 n. l. na ostrov Patmos. Text se formou dopisů sedmi církvím a živelných vizí obrací k otázkám vytrvalosti věřících tváří v tvář pronásledování a utrpení, a zároveň k naději na završení Božího plánu v dějinách světa.
Struktura a hlavní téma
Prolog (1,1-3) vyznačuje, že zjevení je dáno Ježíšovým poselstvím skrze anděla vizionáři Janovi, který je na ostrově Patmos. Kniha má nadpis „zjevení Ježíše Krista“; Kristus zjevuje smysl Boží doby a ujišťuje, že Boží lid bude brzy vysvobozen. Dopisy sedmi církvím (1,4-3,22) spojují úvodní liturgii a symbolický jazyk do jednoho většího dopisu, jenž se rozlévá do dalších obrazů.
Úvodní vize (1,9-20) klade důraz na exil jako kontext „Božího slova“ a ukazuje, že realita nebeská a církevní věrnost jsou propojené. Sedm svící na zlatém stole (1,12) připomíná jeruzalémský chrám a zároveň symbolizuje světlonoše - církve. Sedm hvězd v pravé ruce zrůznňuje královskou a duchovní moc a vnáší do poselství apokalyptické symboly dané prorockou tradicí (např. Dan 7).
První část zjevení (4,1-11,19) představuje nebeský dvůr a symboly jako svitky se sedmi pečetěmi. Beránek je prostředníkem mezi nebem a zemí a má exklusivní právo otevřít svitek. Sedm pečetí vyobrazuje čtyři koně a jejich jezdců, duše mučedníků, kosmické katastrofy a nakonec přípravu na poslední soud. Interpretace jednotlivých plamenů se liší, ale často koresponduje s Exodem a židovskou tradicí. Názory na 144 000 z dvanácti kmenů a na mnohost národů, kteří jsou oblečeni v Beránkově krvi, ilustrují spojení mezi židovským a křesťanským dědictvím a vyjevují teologické napětí mezi „pozemským“ a „nebeským“ členstvím v Božím lidu.
Absolutní vyvrcholení první části přináší sedmá pečeť a následující sedm polnic; mlčení 7. pečetě vyvolává přípravu pro soudy nad světem, které se rozvíjejí v liturgickém a dramatickém rámci. První čtveřice polnic zahrnuje krupobití, moře proměněné v krev, hvězdu jménem Pelyněk a zatmění nebeských těles; pátá polnice upozorňuje na duše mučedníků, šestá vyvolává hrozivé síly a boje spíš symbolicky než doslova. V prostředku se objevuje obraz „dvou oliv a dvou svícnů“ jako svědků Božích mocí.
Druhá část zjevení: drak, šelmy a Beránek
12. kapitola zahajuje výjevy o draku, dvou šelmách a Beránkovi. Žena oděná sluncem představuje Izrael, zatímco mořský had ( Leviathan ) symbolizuje boje mezi zlem a Boží pravdou. Jméno hvězdy Pelyněk a souvislosti s jeruzalémskou historií a s paralelami k prorocké literatuře nabízejí klíč k interpretaci dalších vizí. Dějiny a symboly se propojují, aby ukázaly, že dějiny lidstva jsou zapletené v boji dobra a zla až do završení Božího království.
V zbytku kapitoly 12-14 se vynořují postavy dvou oliv a dvou svícnů, které připomínají Mojžíše a Eliáše či Zerubábela a Jóšuu, a jejich prorocké svědectví trvá určitou dobu (např. 1260 dní, tedy 42 měsíců). Dvě postavy mohou být historicky i eschatologicky vnímány jako symboly věčnosti i pozemské církve, která kráčí mezi věky. Velké město Jeruzalém je vnímáno částečně jako symbol národa a částečně jako porušený jeruzalémský chrám, zatímco říše zla má svůj odraz v dalších obrazech a v časech římských i židovských prvků soudu.
V kapitole 11,15-19 zazní sedmá polnice a ozve se hymnus dvaceti čtyř starců: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Pomazaného.“ Zdá se, že konce světa se blíží, ale zjevení pokračuje a Bůh odhaluje svatyni v nebi - arká smlouvy - jako potvrzení nové reality věčnosti a ochrany Božího lidu.
Historické a ikonografické souvislosti
Ilustrace k Apokalypse ovlivnily zejména dřevořezovou tradici a kolínskou Biblí z konce 15. století. Dürerovo provedení Apokalypsy se stalo význačným ve vývoji německé i evropské ilustrace; později ovlivnilo i české a středoevropské tiskové projekty. V české kultuře a historiografii hrdinského období Třicetileté války se často objevovaly námitky a polemiky ohledně symboliky a její interpretace, zejména ve vztahu k Mariánským sloupům a jejich ikonografii.
Tento text zkoumá, jak se výklad apokalyptických symbolů odvíjí od historických a teologických kontextů, jaké jsou různé možnosti interpretace 144 000 a zástupu z různých národů, a proč se v některých obdobích objevují politické a národní interpretace, které rozkládají symboliku do rámce čehosi „vnuceného“ či politicky motivovaného.
Možné veřejné využití a opatrnost při výkladu
Názory odborníků ukazují, že Zjevení je text plný symbolů, jejichž význam bývá různě rekonstruován podle historického kontextu. Proto je důležité chápat ho jako komplexní obrazový soubor, který pojmenovává věčné boje mezi dobrem a zlem a zároveň zohledňuje jazyk a kulturní kontext prvního století.
Biblická pátrání II. - 18 Zjevení Janovo
tags: #prichod #andelu #apokalypsy