Švýcarský kardinál Kurt Koch, zodpovědný ve Vatikánu za ekumenický dialog s křesťanskými církvemi a náboženské vztahy s judaismem, již poněkolikáté vedl procesí Svaté Tváře ve středoitalském Manoppellu. Po mši svaté v poutním chrámu, který uchovává roušku s Kristovým obrazem, poskytl rozhovor německé redakci Vatikánského rozhlasu. Vyjadřuje se k dokumentu německých evangelických a katolických teologů, který pod titulem Společně u stolu Páně, vyšel loni v září, a hovoří též o dalších tématech: ekumeně, vztahu k judaismu a nadcházející návštěvě jeruzalémského památníku obětí šoa, Jad Vašem.
Manoppello: místo, kde se zastavil Duch svatý. „Je to nádherné místo, protože se tu zastavil Duch svatý. Věříme v Boha, který zkrátka není nějaká abstraktní bytost, která se usídlila kdesi na nebesích, kdežto je to Bůh, který se konkrétně zjevuje a ukázal nám svou pravou tvář v Ježíši Kristu. Manoppello je místo, kde vždy můžete pocítit blízkost Boží - v osobním životě, v životě církve i světa.“
Co znamená Svatá tvář pro jednotu křesťanů?
„Před třemi lety jsme tu měli plenární zasedání smíšené komise pro teologický dialog mezi katolickou a pravoslavnou církví. Přijeli jsme na pozvání Bruna Forteho, biskupa diecéze Chieti, který dal pravoslavným biskupům příležitost, aby zde slavili svou liturgii, které jsme se všichni zúčastnili. Myslím, že společný pohled na Krista a uctívání jeho Tváře nám pomáhá, abychom pokročili v jednotě. Pravoslavných biskupů a teologů se to silně dotklo. Biskup Forte dal pak každému na cestu obrázek Svaté Tváře.“
„Co očekáváte od Týdne modliteb za jednotu křesťanů? A co očekáváte od věřících?“
„Doufám a očekávám, že se všichni věřící modlí. Zavedení modlitebního týdne za jednotu křesťanů stálo na počátku ekumenického hnutí, které bylo odjakživa hnutím modlitby. Papež Benedikt XVI. to jednou vyjádřil krásným obrazem ekumenické lodi, která nikdy neopustila přístav, protože neexistovaly tyto modlitební proudy. Vytvářeli jsme jen rozkoly. Jak ukazuje minulost i přítomnost, jednota je darem Ducha svatého.“
Judaismus a kořeny křesťanství
„V těchto dnech se ostře diskutovalo o příspěvku Benedikta XVI. o kněžském celibátu. Tento text vychází z judaismu a všeobecně se v jeho knihách setkáváme se silným poukazem na židovské kořeny křesťanství. Co o tom soudíte - a to i ve vztahu k dnešnímu judaismu?“
„V judaismu jsou naše společné kořeny a dědictví. Jsem přesvědčen, že pokud spatřujeme toto dědictví ve Starém Zákoně, sbližujeme se také jako křesťané v různých církvích.“
Návštěva Jad Vašem a boj proti antisemitismu
„To je významné pozvání u příležitosti 75. výročí šoa a památky jeho obětí, která se pro svět musí stát skutečným znamením. Dnes jsme svědky hrozivého nárůstu antisemitismu - a to také v Německu, či právě tam. Potřebujeme proto jasné znamení. Jak říká papež František, je nemožné být křesťan a zároveň antisemita. Toto poselství se musí prosadit ve světě.“
Adorace v liturgické praxi a prostor pro Svátost
Nedávno jste na křesťanské konferenci v Augšpurku mluvil o adoraci a sklidil silný potlesk. Ve skutečnosti ale v Německu téměř nikdy nebývá výstav Nejsvětější Svátosti. Jak by tedy adorace mohla získat větší prostor ve farnostech a mezi věřícími?
„Také jsem o tom slyšel. Když vešlo ve známost, že pojedu do Augšpurku, řekli mi: Ach, takže teď jste konzervativní. Potom je také Písmo svaté konzervativní! Když si vezmeme Matoušovo evangelium, v druhé kapitole začíná mudrci, kteří přicházejí do Betléma, aby adorovali Dítě, a končí tím, že apoštolové padají na kolena a klanějí se zmrtvýchvstalému Pánu.“
Ekumenická pracovní skupina a Večeře Páně
„Tento text ji zdůvodňuje na tak široké biblické a vědecké základně, že se váha argumentů obrací proti všemu, co bylo dosud obvyklé,“ zdůraznil evangelický teolog Volker Leppin. Jaký na to máte názor? „To má plně pravdu. Musím přiznat, že je na tomto textu leccos dobrého, zvláště, co se týče dějinného vývoje. Vychází ale z předpokladu, který nemohu sdílet, a sice že katolické slavení eucharistie a evangelická Večeře Páně jsou totéž. V dokumentu se hovoří o eucharistii/Večeři Páně. To je předpoklad, který vypovídá o tom, že je tu už vlastně všechno jasné, a s tím nesouhlasím. V chápání eucharistie zůstává mnoho otevřených otázek, například se tu nikde neobjevuje myšlenka oběti. Dále otázka úřadu - zde vidím příkrý rozpor mezi tím, co stojí v textu, a tím, co je v evangelické církvi praxí. Například v dokumentu, který vydala Evangelická církev Německa v souvislosti s připomínkou reformace, stojí: Reformací bylo zavedeno zcela nové chápání církve. To nové spočívá v tom, že svátosti může udílet každý pokřtěný. Říká předseda Papežské rady pro podporu jednoty křesťanů, kardinál Kurt Koch.
„Společenství přátel Eucharistie. Odpuštění. Bůh hodnotí i úmysl. Orfilm 2024
Na základě uvedeného textu a jeho kontextu lze sledovat, jak širší ekumenický rámec hledá rovnováhu mezi historickými tradicemi a novými teologickými formulacemi spolužití různých křesťanských společenství v dnešním světě. Téma Klíčová myšlenka Jednota křesťanů Modlitba a společný pohled na Krista posilují eucharistickou jednotu Kořeny v judaismu Sdílené kořeny a dědictví ve Starém Zákoně posilují dialog Večeře Páně vs. Ve středu života celé Církve stojí eucharistie.
Historie a význam eucharistie
Proč je eucharistie tak významná? Proč je tolik oslavována? Proč ji Bůh dosvědčil mnoha zázraky? Píše se rok 1263. Jeden český kněz jménem Petr koná pouť do Věčného města Říma. Co je důvodem této jeho pouti? Sužují ho pochybnosti, zda je v eucharistii pod způsobami bílé hostie a vína skutečně přítomen náš Pán Ježíš Kristus, a chce se tudíž na hrobě svatých apoštolských knížat Petra a Pavla modlit za upevnění své víry.
Bolseně ve střední Itálii, kde ve starobylé bazilice svaté Kristiny brzy ráno slaví mši svatou. Když na oltáři v katakombách, nedaleko od hrobu svaté Kristiny, křesťanské dívky, která byla umučena v 3. nad chlebem a vínem, je znovu trýznivě přepaden pochybnostmi. Avšak ve chvíli, kdy láme Tělo Páně, vytryskne z něho krev, která zbarví do ruda části korporálu i oltářních pláten. Jakuba. Ten na místě vše prozkoumá a odnáší v průvodu do Orvieta spolu s Tělem Páně i korporál a oltářní plátna s krvavými skvrnami. A Urban IV. již jako papež vážně přemýšlí o tom, že by tento svátek rozšířil na celou Církev. Bolsenský zázrak není určitě jediným: kolik se jich na různých místech světa událo před tím a po něm, a to až do současnosti!
K jednomu takovému zázraku došlo např. nedávno v Buenos Aires v Argentině, v době, kdy tam byl arcibiskupem kard. Proč vlastně Bůh tyto zázraky koná? Působí je proto, aby potvrzovaly pravdivost mnohem většího zázraku - opravdového „zázraku všech zázraků“(1) -, avšak zároveň skrytějšího zázraku, a tím je skutečná, reálná přítomnost Pána Ježíše Krista v eucharistii. Je tomu tak skutečně? Vždyť ta konsekrovaná bílá hostie (nebo řečeno přesněji: její způsoby) je tak nepatrná a na první pohled tak bezvýznamná, až se takřka vedle jiných, zdánlivě mnohem velkolepějších skutečností ztrácí!
Jistě, k tomu, abychom viděli nesmírnou velikost a vznešenost eucharistie, nestačí tělesné oči - svatý Tomáš Akvinský ve svém známém hymnu Adoro te devote zpívá: „zrakem, hmatem, chutí tebe nevnímám“ -, ale jsou zapotřebí oči víry, které „vidí“ neviditelné: hymnus proto pokračuje slovy: „a jen sluchem svým tě jistě poznávám. Pokusme se alespoň trochu poodhrnout závěs tohoto velikého tajemství.
V synoptických evangeliích a v 1. listu svatého Pavla Korinťanům nacházíme zprávu o ustanovení eucharistrie. Pán Ježíš při poslední večeři vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával svým učedníkům se slovy: „To je mé tělo, které se za vás vydává.“ (Lk 22,19; srov. Nesmíme zapomínat na to, že ten, kdo pronáší tato slova, není nikdo jiný a menší než samotný Bůh, samotný vtělený Boží Syn Ježíš Kristus. Proto jsou tato slova božsky účinná a to, co říkají, ihned uskutečňují: ihned působí, že chléb přestává být chlebem a stává se skutečným Kristovým tělem. Totéž se opakuje o něco později, kdy Pán Ježíš bere do rukou kalich s vínem, vzdává díky, podává jej svým učedníkům a říká: „To je má krev, krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé.“ (Mk 14,24; srov. I v tomto případě jeho božsky účinná slova působí, že víno přestává být vínem a stává se skutečnou Kristovou krví.
Otec Armando Bandera OP, velký španělský teolog, uvádí: Kristus je také tím nejlepším darem eucharistie. tělo Církve; záruku budoucí nebeské slávy. Z plodů svatého přijímání vyplývá především připojení k Pánu: „Přijímáním vzrůstá naše spojení s Kristem.“
Na závěr nelze opomenout svědectví svatého Jana Pavla II., který hojně zdůrazoval eucharistický rozměr života církve a který zemřel uprostřed Roku eucharistie, jejž sám vyhlásil. 750. P. Štěpán Maria M. (1) Svatý Tomáš Akvinský kráčí ve stopách církevních Otců a označuje za „zázrak zázraků“ („miraculum miraculorum“) in sensu stricto tajemství vtělení Božího Syna.
Současné zprávy o rouhání svátostnému Spasiteli přímo při liturgii NOM rychle narůstají. Psali jsme nedávno o brazilském arcibiskupovi, který podal sv. přijímání na ruku muslimskému šejchovi, o podávání Těla Páně na Světových dnech mládeže v Lisabonu z plastových misek, a o tlaku na přijímání na ruku, což samo o sobě je hříchem zneuctění. Věřící NOM často nevnímají plnou realitu Kristovy přítomnosti v Eucharistii a rozlišování mezi přítomností ve svátosti, Písmu svatému a bližním bývá opomíjeno.
Tridentský koncil definoval přítomnost Krista v Eucharistii „vere, realiter, substantialiter“ - pravdivě, skutečně, podstatně. Nejde jen o duchovní přítomnost v Písmu; jde o fyzickou přítomnost Těla a Krve Páně, která se projevuje i skrze konsekrování a hostii. V souladu s tím je nutné vyučovat věřící o skutečné přítomnosti a nutit je rozlišovat mezi rituály, pojmy a skutečností, že Kristus je skutečně přítomen pod oběma způsoby hostie i kalicha.
Ašak Eucharistie není jen soukromou záležitostí; je službou celému stvoření. Pokud je křesťanská modlitba a bohoslužba zaměřena na svět a bližního, pak se zároveň stává společenstvím communia, které vyzařuje do všech věcí života církve. Eucharistie tedy formuje duchovní život, liturgie a všechny aktivity církve jako celek. A právě tato realita dává modlitbě a životu věřících hlubší význam, který přesahuje jednotlivé rituály a obřady.
Skutečná přítomnost Ježíše v eucharistii // Biskup Barron na kongresu náboženské výchovy 2020
Jako závěrečný eschatologický rozměr eucharistie se ukazuje její význam pro budoucnost dějin. Každá starost, každé utrpení, každá úzkost jsou v Kristu předloženy k oslavení. A tak se proměňuje svět a připravuje se na definitivní naplnění v Boží slávě, která vychází z eucharistické skutečnosti, že Kristus žije a skutečně působí mezi námi skrze svou Zástupnou oběť i slavnostní přijímání.
tags: #pritomnost #krista #v #eucharistii