Apoštol Pavel napsal Timoteovi, mladému vedoucímu Církve, kterého povzbuzuje k tomu, aby se držel Bible (a především její zvěsti o Ježíši Kristu) a dává mu k tomu čtyři důvody: (1) protože tak odolá falešným učením, (2) protože mu může dát moudrost ke spasení, (3) protože mu bude ukazovat na Ježíše a (4) protože ho může připravit ke službě evangelia. Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.
Hlavní téma Bible: vztah Boha a člověka
Přestože je Bible psaná tolika autory během tak dlouhé doby a v různých prostředích, prolíná se každou knihou jedno hlavní téma - Bůh a vztah mezi lidmi a Bohem. Bible odpovídá na otázku, jaký je Bůh. Dozvídáme se, že je mocný stvořitel vesmíru, nebe a země, rostlin a zvířat. Nakonec také stvořitel člověka, se kterým chce mít a měl blízký láskyplný vztah. Jak čteme dále, tak zjišťujeme něco o nás lidech. Člověk tento vztah zahodil a vybral si vlastní cestu, na které odmítl Boha. Od té doby zakoušíme důsledky vlastních hříchů, nebo chcete-li špatných rozhodnutí, které nám přináší bolest, trápení, rozbité vztahy a v konečném důsledku i smrt.
Čteme o historii Izraele. O tom, že Bůh si zvolil Abrahama a z něj vybudoval židovský národ, který byl sice malý počtem, ale měl veliké poslání - ukázat lidem jaký je Bůh a jaké dobré věci pro lidi má. Podobně jako první lidé se však i tento národ mnohokrát odvrátil od svého Boha, opakovaně se přizpůsoboval okolním národům a jejich často krutým a nelidským praktikám. Tato jeho rozhodnutí nezůstala bez následků, a tak můžeme číst o rozpadu izraelského království, o rozprášení Židů, a pak o jejich návratu a různých radostných i smutných obdobích.
Nový zákon nám představuje osobu Ježíše Krista, který se narodil poněkud zvláštním způsobem (z mladé panny) a jehož narození provázely neobyčejné věci (lidem se zjevovali andělé, zazněla různá proroctví, král se jej snažil zabít jako malého atd.). Jako bylo jeho narození zvláštní, tak také další život se vymykal tomu, co lidé znali. Ježíš projevoval moudrost, lásku, soucit, ale také brojil proti náboženství, proti překrucování Božího slova a proti všem, kteří kladli lidskou tradici výše než Boha. Také konal zázračné činy (uzdravoval, chodil po vodě, rozmnožil jídlo, vzkřísil z mrtvých atd.) a shromáždil kolem sebe skupinu učedníků, kteří s ním chodili a učili se od něho.
Vždy vzbuzoval zájem davů, které také vyučoval o Bohu, ale od nichž odmítal být prohlášen za krále, ačkoli se o to pokoušeli. Nejvíce však popouzel náboženské vůdce té doby tím, že se prohlašoval za Boha. Prohlašoval o sobě, že odpouští hříchy a také, že bude zabit a vzkříšen z mrtvých. Právě díky těmto takzvaným rouhavým (Boha urážejícím) věcem byl opravdu popraven. Avšak třetího dne po jeho smrti našly ženy jeho hrob prázdný a on se začal ukazovat svým učedníkům, začal jim připomínat, že to vše jim říkal předem a že o tom psali proroci ve Starém zákoně.
Dozvídáme se, že o letnicích dostali učedníci sílu od Boha a ze skupiny strašpytlů, kteří se po Ježíšově smrti rozutekli, se stala skupina odvážných mužů, kteří zvěstovali živého Krista a potřebu člověka dát se smířit s Bohem. Jejich zvěst byla, že Ježíš je živ, že člověk se nemůže k Bohu dostat sám vlastním úsilím, dobrými skutky, ale že jediná cesta je právě onen Ježíš. Ježíš, který zjevuje, že Bůh je láska, neboť dal to nejcennější, sebe sama, abychom my směli znovu přijít k němu. Ježíš, který zemřel na kříži, aby nesl trest za zlé myšlenky, slova a skutky lidí, který vstal z mrtvých a nabízí nám Boží odpuštění. Odpuštění, které můžeme přijmout když s lítostí uznáme, že jednáme špatně proti Bohu i lidem, když se od toho odvrátíme a vírou přijmeme, že Ježíš Kristus je řešením pro obnovení našeho vztahu s Bohem. Odpuštění, které nás má vést k tomu, že budeme žít, jak se Bohu líbí, že budeme milovat Boha, druhé lidi a uznáme Boha za našeho pána.
Touto zprávou učedníci, kterým se začalo říkat křesťané, zasáhli oblast tehdejší římské říše, přičemž je to často stálo pronásledování a mnozí pro Krista zemřeli. Během té doby vzniklo mnoho místních církví a jim jsou adresovány dopisy Pavla, Žida, který nejdříve pronásledoval křesťany, ale který uznal Ježíše za toho zaslíbeného Mesiáše a stal se tím, kdo přinášel zvěst o smíření s Bohem pohanům, čili lidem mimo Izrael. Také si můžeme číst dopisy Janovy, Petrovy a dalších, které nám ukazují mnohé o tom, jaký je Bůh. Bible končí zjevením o tom, jaké to bude, až se Ježíš vrátí zpátky a nastolí zaslíbené a očekávané Boží království. Tehdy ti, kdo přijali Boha a jeho cesty, budou věčně s Bohem v nebi, kde už nebude ani hřích, ani bolest ani smrt.
Co je Bible a jak vznikla
Bible (z řeck. τα βιβλία ta biblia - knihy, svitky) je soubor starověkých textů, které křesťanství a zčásti i judaismus považují za posvátné a inspirované Bohem. Proto se nazývá také Písmo svaté (lat. Scriptura sacra nebo Scriptura sancta) nebo krátce jen Písmo. Přezdívá se jí také Kniha knih. Ačkoliv nejstarší části Starého zákona snad pocházejí až z 9.-12. století před naším letopočtem, Bible jako celek, jak ji známe dnes, je výsledkem dlouhého procesu kanonizace. Výběr i uspořádání jednotlivých knih nebylo kritické, dokud se psaly na samostatné svitky, kdežto ve vázané knize (kodexu) už muselo být přesně určeno. Vznik pevného kánonu židovské bible se obvykle klade do počátku 2. století. Nejstarší doklad kánonu Nového zákona je patrně tzv. Muratoriho fragment, jehož text se klade do počátku 3. století. Oficiální křesťanský kánon snad vyhlásil z podnětu císaře Konstantina I. tzv. nikajský ekumenický koncil 20. století?
Bible je nejpřekládanější a nejvydávanější knihou, první Gutenbergovo vydání z roku 1452 je první tištěnou knihou na Západě. Kumránský svitek s textem knihy Izajáš, 2. stol. př. n. l. Řecká majuskulní bible (Vatikánský kodex, 4. Wulfilova bible v gótštině (6. století). Slovo „bible“ pochází z řeckého biblia, knihy - množné číslo od neutra το βιβλίον (to biblion). Antické knihy měly podobu svitku a jejich řecké označení pochází ze slova byblos. Hebrejské slovo tóra přeložila Septuaginta do řečtiny jako diathéké a latinské překlady jako testamentum.
Křesťanskou bibli tvoří dva oddělené soubory knih, Starý a Nový zákon, které vznikaly nezávisle. Starý zákon obsahuje Tóru, Proroky a Spisy (tanach). Pět knih Mojžíšových tvoří základ, dále prorocké a dějepisné a mudroslovné knihy. Nový zákon líčí život a učení Ježíše a počátek křesťanské církve; nejvýznamnější části jsou evangelia, Skutky apoštolů a epištoly. Texty Starého zákona vznikaly od 9. století př. n. l. do 1. století n. l.; masoretský text představuje standardní hebrejský kánon. Dějiny, geografické širiny a jazykové rozdíly ovlivnily překlady a kánon různých tradic: judaismus, katolická, pravoslavná i protestantská tradice ukazují odlišné verze kánonu.
V běžných biblických vydáních je text každé knihy dělen na kapitoly a každá kapitola na verše; dělení na kapitoly pochází od Štěpána Langtona a verše od Roberta Estienneho. Texty bývají doplněny nadpisy a poznámkami. Bible je považována za inspirované Boží slovo; věřící ji čtou, aby poznali Boží záměr, čerpali moudrost a nacházeli v ní cestu k přijetí Ježíše Krista. Pravidelná čtení Bible jsou základem duchovního života a pomáhají poznávat odstíny Božího charakteru. Ježíš sám četl Starý zákon a ukazoval, že Písma svědčí o něm. Slova z Bible nás vyzývají k víře a k žití podle Boží vůle. Čtení Bible není jen teoretické studium, ale praktická cesta, jak růst v lásce k Bohu a k lidem, jak činit pokání a žít spravedlivě.
Chcete-li osobně poznat Boha a začít nový život, vyznání a modlitba mohou být prvním krokem. Ačkoli texty obsahují složité historické souvislosti, jejich jádro zůstává jasné: Ježíš Kristus je jediná cesta k Bohu, a Bible je Boží slovo, které nás vede k životu v Něm. Je důležité mít na paměti: Bible byla postupně kanonizována, staré texty byly přeloženy a rozšířeny do mnoha jazyků; dnes Mezinárodní biblická společnost a Wycliffovi překladatelé vydávají bible ve více než 600 jazycích pro 127 zemí. Parafráze a komentáře často doplňují čtení a usnadňují porozumění pro současné čtenáře.
Jak a kdy byl sestaven biblický kánon? Co Mel Gibson Objevil v Etiopské Bibli - ŠOKUJÍCÍ Pravda o Ježíši! Praha - Po patnácti letech byl dokončen překlad Bible kralické do současné češtiny. Cílem nové knihy knih je "zachovat ducha, sílu a krásu kralického překladu, a přitom podat co nejširšímu okruhu čtenářů srozumitelný text věrný originálu". Postupné překlady Starého i Nového zákona byly (a jsou) dostupné na stránkách Nadačního fondu nové Bible kralické, který je autorem projektu. Bible 21. století - jak zní název nového překladu - bude oficiálně představena 9. dubna v Betlémské kapli, kde úryvky z ní přednesou známé osobnosti.
Bibli 21. století překládali Alexandr Flek (Nový a část Starého zákona) a Jiří Hedánek (část Starého zákona). Vycházeli přitom z původních biblických jazyků, ale přihlíželi i k textu Kralické bible. Aby lidé rozuměli…„Bible kralická byla překladem pro obyčejné lidi. Oproti středověku, kdy Bible byla skutečně jen hájemstvím vzdělanců a zasvěcenců v klášterech, přišla doba, kdy lidé mohou přistupovat k Písmu přímo … Dnes žijeme v rychlejší době, valí se na nás spousta zpráv a všechny jsou pro člověka srozumitelné. Písmo ale zůstává v nesrozumitelné podobě, proto jsme toužili po nové Bibli, aby lidé znovu měli nezprostředkovaný přístup k Písmu,“ vysvětluje Alexandr Flek v dokumentárním filmu Herci čtou Bibli.
Nezprostředkovaný přístup chce nadační fond zajistit právě překladem do současné češtiny. „Každá věta ve starém překladu začínala slovy 'I řekl Bůh', což je pro dnešní čtenáře poněkud odtažité. Takže my říkáme jednoduše 'Bůh řekl',“ uvádí příklad Flek. Dále se například místo o zázracích mluví o mocných slovech, biblické přísloví „lepší je chudák žijící bezúhonně než falešník a k tomu hlupák“ zní „lepší chudý poctivec než prolhaný pitomec“.
„Češi patří k nejateističtějším národům v Evropě. Důvodem, proč neznají Boha, je možná to, že neznají Boží slovo. A Boží slovo neznají proto, že není v jejich jazyce. Každá generace potřebuje být nově oslovena tím příběhem,“ doufá Alexandr Flek, že nový překlad zaujme i mladé lidi.
Bible do ucha. Bible 21. století bude představena 9. dubna v Betlémské kapli. Nově přeložené texty budou číst například Josef Somr, Jan Potměšil nebo Eva Holubová. Nadační fond vydal přeložený Nový zákon už před lety v audioverzi, v roce 2007 se stala nejprodávanějším titulem mluveného slova. „Co by mohl člověk číst lepšího než Bibli? Myslím, že není vyšší meta,“ uvedl šumný architekt David Vávra, jehož hlas se na nahrávce také objevil. „Někomu, třeba i mně, tam chybí, co jsem se učil v nedělní škole, ale díky tomu je nová Bible čtivá a současná,“ dodal.
Stejně jako texty Bible 21. století i audionahrávky jsou zdarma ke stažení na internetu. Bible kralická. První český překlad Bible z původních biblických jazyků - hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny -, ne z latinské Vulgáty. Jejími autory byli překladatelé a teologové Jednoty bratrské. Svůj název dostala podle jihomoravských Kraslic, kde byla vytištěna.
Nový zákon překládal Jan Blahoslav, svůj překlad vydal už v roce 1564, pozdější verze pak vyšla jako součást tzv. šestidílky - právě Bible kralické. Ta vyšla v Kralicích poprvé mezi roky 1579 až 1593 a jako jeden svazek pak v letech 1596 a 1613. Kralická bible sloužila jako norma při tvorbě češtiny v 19. století.
Když dnes usedáme do kostelních lavic, považujeme za zcela přirozené, že na nás farář hovoří česky - pro většinu z nás mateřským jazykem. Stejně tak, když si doma otevřeme Bibli. Křesťanství je v českém prostředí plně implementováno. Proč je ale liturgický jazyk tak důležitý? Proč je důležité, aby církevní obřady byly vedeny ve srozumitelném jazyce?
Mnohde stále není situace taková jako v českém prostředí. Možná překvapí, že k roku 1800, tedy ještě v poměrně dohledné minulosti, bylo na celém světě pouze 67 jazyků, do nichž byla Bible přeložena. Dnes je jazykových mutací Bible téměř na 3000. Ale stále není hotovo. Uvádí se totiž, že v současnosti existuje na světě přibližně 6000 jazyků. V římskokatolické církvi byla latina de iure liturgickým jazykem ještě v minulém století. K oficiálnímu zrušení došlo až po druhém vatikánském koncilu.
Církevní slovanština naopak leckde na východě jako liturgický jazyk přetrvává. Rozděl a panuj. Jazyk jako politikum.
- Univerzální liturgický jazyk nemusí být chápán jen jako symbol jednoty, ale jako projev kulturního imperialismu.
- Nápad hovořit na Velkomoravany srozumitelným jazykem nebyl projev vzájemnosti, ale strategie posílit misii.
- Politické dopady jazyka hrají roli i dnes, v kontextu liturgie a identity církve.
Jedním z pozitivních důsledků překladů do místních jazyků je to, že pomáhají překlenout kulturní rozdíly. V Žalmu 51 například zaznívá: „Umyj mě, budu bělejší nad sníh.“ Ale jak intenzitu tohoto vyjádření předat někomu, kdo sníh nikdy neviděl? Někteří překladatelé proto sahají po dynamických ekvivalentech: výraz „sníh“ tak nahradí třeba „kokos“.
V Inuitské společnosti vznikají úsměvné, ale zároveň názorné kulturové modifikace Bible. Inuité nahrazují ovoci jelením tukem a podobně. Vznikají tak kulturní posuny, které vyžadují moderní překlady, aby text zůstal srozumitelný pro 21. století.
Ve třicátých letech minulého století tento princip shrnula Pakliže jazyk spoluutváří to, jak myslíme a jak vnímáme svět, pak liturgický jazyk spoluutváří to, jak věříme. Jazyk totiž nemá zásadní dopady jen na utváření obrazu světa, ale také na formulování naší identity. „Účastnit se liturgie je něco jiného než sedět ve školní lavici. Liturgie musí být vedena v jazyce, kterému lidé opravdu rozumějí, má-li být autentická,“ říká Joseph P. Amar, profesor lingvistiky na University of Notre Dame a kněz syrské maronitské církve.
Otevřenost liturgického jazyka je tedy klíčová pro autentické prožívání víry. Do moderního prostředí postupně vstupuje myšlenka jazykové transparentnosti a kulturní relevance textů pro současného čtenáře.