A všechno spolu souvisí. Spojníkem je přímý vhled, zření, komunikace, navázání na tradici, přímé slyšení a vyslyšení z výšin nejvyšších. Některé výroky Pána Ježíše jsou jednoduché, osvojujeme si je a stávají se pravidlem pro náš život. Ježíš se vydává do ústraní, na horu Tábor, aby mohl zažít mimořádné propojení, setkání a rozhovor. Je „proměněn před jejich očima. Jeho šat byl zářivě bílý, jak by ho žádný bělič na zemi nedovedl vybělit.
Proč se ukázali právě tito dva, Mojžíš a Eliáš? Proč je rozhovor s nimi důležitý? Petr, Jakub a Jan vidí, jak Ježíš s nimi rozmlouvá. Proměna, oblak, hlas z nebe, výzva k poslouchání, tak se spojuje Exodus a Sinaj s Ježíšem. Rozmlouvat znamená v tuto chvíli navazovat na tradici. Mojžíš reprezentuje Zákon, Eliáš proroky. Ježíš v předchozí kapitole klade učedníkům otázku: „Za koho mne pokládáte vy?“ Cesta na horu Tábor je pokračováním rozhovoru, dnes bychom řekli, vyjádřením zážitkovou formou.
Setkání s nimi není jen zajímavým mystickým zážitkem. Je vyjádřením návaznosti na historii. Událost si najde své osvětlení pro učedníky, svou tečku, až v budoucnosti. Není to událost k vyprávění hned teď, je zatím jen zážitkem pro tuto chvíli. Je vysloven paradox, kdy apoštolové, a je to tak lidské, by se rádi zastavili, ba zabydleli v tomto místě a stavu, usídlili se, aby ta krásná chvíle nikdy neskončila. Ježíš je ten, kdo vysvětluje, že právě toto setkání je vybídnutím nezůstat stát a nezabydlet se, i když by to bylo tak lákavé a příjemné.
Je třeba provázat minulost přes dnešek, pro porozumění budoucím událostem, které se zcela ozřejmí až po událostech spočívajících v budoucnosti ještě vzdálenější. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. (Mk 9,9) Je třeba pokračovat dál. Vrátit se dolů, jít cestou, která přinese těžkosti, utrpení.
V liturgických textech se dostává místo tomuto čtení také v určitých souvislostech. Nedávno, koncem ledna, jsme prožívali Týden modliteb za jednotu křesťanů. Je zajímavé rozhlédnout se, kdy je perikopa o Proměnění Páně čtena v bohoslužebných knihách církevního roku. V protestantském prostředí je umisťována v církevním roce těsně před začátek doby postní, čte se poslední neděli před první postní nedělí, tedy před Popeleční středou.
Jako projev vděčnosti za vítězství nad Turky u Bělehradu zavedl papež Kalixt III. roku 1457 svátek Proměnění Páně na 6. srpen. Je zajímavé, že svátek Proměnění Páně byl zamýšlen umístit tak, aby byl společným svátkem reformovaných i katolické církve. To se však nestalo. Kostely zasvěcené svátku Proměnění Páně a Nejsvětějšímu Spasiteli - Salvátoru, jsou vždy vyznáním a připomínkou nezbytné bezprostřední blízkosti Krista a člověka toužícího věrně a obětavě následovat Krista v jeho pravé podobě.
Historie evangelického a katolického kostela na Starém Městě v Praze, zasvěcených Salvátoru, souvisí s událostí na hoře Tábor a souvisí s historickými souvislostmi, ve kterých a kým ony kostely zasvěcení dostávaly. Preobraženije - Proměnění, je téma, ve kterém si východní ikonopisci velmi rádi pohrávají s osvícením, odleskem a vnitřní září modlitebníků a světců. Ježíš si vybírá pro tuto chvíli jen tři blízké učedníky. Očekává intimní prožitek, který pochopí ti nejbližší bez dlouhého učitelského výkladu.
Vzpomínám na slova blahoslavenství v liturgii, kdy jsme před jazykovou úpravou současného znění zpívali „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha zříti budou.“ Viz Mt 5,8 podle ekumenického překladu. Postrádám pojem zření, které vystihuje širší vjem, než vidění zrakem. Nebeský Otče, ty jsi pro nás zdroj světla a pochopení nad slunce jasnější. Kéž se neuzavíráme jen ve vlastních slovech, názorech a jednáních. Upokoj naši mysl, abychom do pokojíku svého srdce nechávali vstupovat tebe.
Český text dále rozvíjí významy pro víru a kulturu: Děti, všimly jste si, že nás brzy čeká zvláštní událost? Poslechněte, o čem se bude mluvit: Jednou šel Pán Ježíš na vysokou horu. Vzal s sebou jenom tři apoštoly, Petra, Jakuba a Jana. Když byli nahoře, najednou se Pán Ježíš proměnil. Šaty mu zbělely a celý krásně zářil. Vedle Pána Ježíše se objevili dva muži a začali si s ním povídat. Všichni tři apoštolové se velmi divili, co se to děje. Petr navrhl: „Pane Ježíši, moc se nám tu líbí. Co kdybychom tu zůstali? Postavíme tu tři stany. Ještě Petr ani nedomluvil, když se z nebe ozval Boží hlas: „To je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.“
V další části textu se objevuje výklad lidem: Jak se chovají správní detektivové, jak poznáme významné znaky proměnění. Až děti objeví nepatřičnosti, rozebíráme poselství: Ježíš byl před apoštoly proměněn a ukázal se v Božské slávě. I my můžeme vidět Boží slávu tak jako apoštolové, nemusí nám být líto, že na horu Proměnění byli pozváni jen apoštolové. Když budeme dobří detektivové, uvidíme každý den něco krásného, proměněného, třeba jiný východ slunce, duhu na obloze nebo fotky z Hubbleova teleskopu.
Uvedeme ještě souvislosti s krajem: Věřící lidé bývali na horách a poutích, a např. v Lomnici nad Popelkou se nachází kříž a kapličky s výkladem Proměnění. Zdejší poutě bývaly slavné a prosby za pokoj a mír byly časté. "Proměnění Páně" je jednou událostí ze života Ježíše Krista. Ježíš tehdy vyvedl tři apoštoly na horu, kde byl proměněn, a hlas z nebe označil ho za milovaného Syna. Událost má význam pro posílení víry učedníků a pro přípravu na utrpení, smrt a vzkříšení.
Život s Bohem není o zážitcích, ale o cestě následování, kterou Proměnění nám má připomínat. Druhá neděle postní volá k meditaci nad tímto zjevením a k pochopení, že cesta utrpení i slávy křísí naši víru. Proměnění nám ukazuje, že nemožnost vyžít bez bolesti a bez zodpovědnosti neodpovídá skutečnému životu s Bohem. Výstup na horu Tábor - horu mlčení a kontemplace - nás vybízí k tomu, abychom i dnes vstoupili s Ježíšem na „Tábor“ a nechali oslavené tělo proměňovat i nás. Bože, Tys při slavném proměnění svého Syna v přítomnosti Mojžíše a Eliáše upevnil víru apoštolů a ukázals, co nás čeká, až bude dovršeno naše přijetí za Tvé děti; pomáhej nám, ať Tvého Syna posloucháme a následujeme ho, abychom jako jeho spoludědici měli účast na jeho slávě. Neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
