Matoušovo, Markovo i Lukášovo evangelium popisují událost „na vysoké hoře“ v Galilei. Biblické texty jí nedávají konkrétní jméno, tradice ji však odnepaměti ztotožňuje s horou Tábor, výrazným osamělým vrcholem jihozápadně od Galilejského moře. Zde byla vybudována bazilika; den jejího posvěcení se stal datem dnešního svátku. Všichni tři tzv. synoptičtí evangelisté popisují tuto událost téměř týmiž slovy (Mt 17,1-9; Mk 9,2-10; Lk 9,28-36).
Uvádějí na scénu tři apoštoly - Petra coby „prvního papeže“, Jakuba, který pak zemře coby první z apoštolů mučednickou smrtí, a jeho bratra Jana, „miláčka Páně“. Evangelia upřesňují, že se tak stalo šest dní po Petrově vyznání u Caesareje. Tito tři apoštolové jsou často nejbližšími Ježíšovými společníky u mimořádných událostí v Pánově životě a působení - např. při vzkříšení Jairovy dcery (Mk 5,37) nebo v Getsemanech v předvečer ukřižování (Mk 14,33).
Dva Ježíšovi „starozákonní“ průvodci - Mojžíš a Eliáš - jsou reprezentантy Zákona a Proroků. Oba jsou také spojováni s událostmi na horách - Mojžíš na Sinaji a hoře Nebo, Eliáš na Karmelu a na Chorebu. Církevní otcové také poukazovali na přítomnost, resp. zjevení všech Osob Nejsvětější Trojice: Otec v hlase, který potvrzuje Krista jako „milovaného Syna“, Syn ve svém oslaveném těle, Duch v zářivém oblaku, který zahaluje dějiště. Kristův zářivě bílý šat je pak podle sv. Augustina znamením církve: „Nebude-li šat těsně přiléhat tomu, kdo jej nosí, upadne a zašpiní se.“
Evangelium o proměnění Páně se v církvi předčítá nejen o tomto svátku, ale i na 2. postní neděli. Je totiž určitou předzvěstí velikonočních událostí: Mojžíš a Eliáš hovoří s Ježíšem o utrpení, které má podstoupit v Jeruzalémě (Lk 9,31), a Ježíš sám vyzývá apoštoly, aby zachovali mlčení, „dokud Syn člověka nevstane z mrtvých“ (Mk 9,9). Cesta ke slávě vede skrze smrt a zmrtvýchvstání.
U baziliky Proměnění Páně na hoře Tábor ve Svaté zemi je památník apoštolské cesty sv. Pavla VI. Tento papež odešel na věčnost právě v den dnešního svátku, 6. srpna 1978. A všechno spolu souvisí. Spojníkem je přímý vhled, zření, komunikace, navázání na tradici, přímé slyšení a vyslyšení z výšin nejvyšších. Některé výroky Pána Ježíše jsou jednoduché, osvojujeme si je a stávají se pravidlem pro náš život. Ježíš se vydává do ústraní, na horu Tábor, aby mohl zažít mimořádné propojení, setkání a rozhovor.
Je „proměněn“ před jejich očima. Jeho šat byl zářivě bílý, jak by ho žádný bělič na zemi nedovedl vybělit. Proč se ukázali právě tito dva, Mojžíš a Eliáš? Proč je rozhovor s nimi důležitý? Petr, Jakub a Jan vidí, jak Ježíš s nimi rozmlouvá. Proměna, oblak, hlas z nebe, výzva k poslouchání, tak se spojuje Exodus a Sinaj s Ježíšem. Rozmlouvat znamená v tuto chvíli navazovat na tradici. Mojžíš reprezentuje Zákon, Eliáš proroky. Ježíš v předchozí kapitole klade učedníkům otázku: „Za koho mne pokládáte vy?“
Cesta na horu Tábor je pokračováním rozhovoru, dnes bychom řekli, vyjádřením zážitkovou formou. (Mk 8,29) Setkání s nimi není jen zajímavým mystickým zážitkem. Je vyjádřením návaznosti na historii. Událost si najde své osvětlení pro učedníky, svou tečku, až v budoucnosti. Není to událost k vyprávění hned teď, je zatím jen zážitek pro tuto chvíli. Je vysloven paradox, kdy apoštolové, a je to tak lidské, by se rádi zastavili, ba zabydleli v tomto místě a stavu, usídlili se, aby ta krásná chvíle nikdy neskončila. Ježíš je ten, kdo vysvětluje, že právě toto setkání je vybídnutím nezůstat stát a nezabydlet se, i když by to bylo tak lákavé a příjemné.
Je třeba provázat minulost přes dnešek, pro porozumění budoucím událostem, které se zcela ozřejmí až po událostech spočívajících v budoucnosti ještě vzdálenější. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. (Mk 9,9) Je třeba pokračovat dál. Vrátit se dolů, jít cestou, která přinese těžkosti, utrpení.
Nedávno, koncem ledna, jsme prožívali Týden modliteb za jednotu křesťanů. Je zajímavé, že svátek Proměnění Páně byl zamýšlen umístit tak, aby byl společným svátkem reformovaných i katolické církve. To se však nestalo. Kostely zasvěcené svátku Proměnění Páně a Nejsvětějšímu Spasiteli - Salvátoru, jsou vždy vyznáním a připomínkou nezbytné bezprostřední blízkosti Krista a člověka toužícího věrně a obětavě následovat Krista v jeho pravé podobě.
Historie evangelického a katolického kostela na Starém Městě v Praze, zasvěcených Salvátoru, souvisí s událostí na hoře Tábor a souvisí s historickými souvislostmi, ve kterých a kým ony kostely zasvěcení dostávaly. Preobraženije - Proměnění, je téma, ve kterém si východní ikonopisci velmi rádi pohrávají s osvícením, odleskem a vnitřní září modlitebníků a světců.
Ježíš si vybírá pro tuto chvíli jen tři blízké učedníky. Očekává intimní prožitek, který pochopí ti nejbližší bez dlouhého učitelského výkladu. Vzpomínám na slova blahoslavenství v liturgii, kdy jsme před jazykovou úpravou současného znění zpívali „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha zříti budou.“ Viz Mt 5,8 podle ekumenického překladu. Postrádám pojem zření, které vystihuje širší vjem, než vidění zrakem.
Kéž se neuzavíráme jen ve vlastních slovech, názorech a jednáních. Upokoj naši mysl, abychom do pokojíku svého srdce nechávali vstupovat tebe. Český zápas č. Obrázek: neznámý autor (mozaika): Proměnění Ježíše Krista (cca 600). Klášter svaté Kateřiny (na úpatí hory Sinaj).
Na hoře Tábor byli Petr, Jakub a Jan očitými svědky Proměnění vtěleného Božího Syna ve společnosti Mojžíše a Eliáše. Kristus je zde oslaven jako osvoboditel z otroctví Satanova a vedoucí lid k zaslíbenému nebeskému domovu. Je předpověděným Zachráncem a Eliášova přítomnost je pro svědectví. Tento jeho příchod byl předpovězen. Slavení dnešního svátku v celé církvi zavedl roku 1457 papež Kalist III. jako projev vděčnosti za vítězství nad Turky u Bělehradu. S kostely zasvěcenými přímo tajemství Proměnění slaví dnes svůj titul i ty kostely, které jsou zasvěcené Božskému Spasiteli.
- Evangelijní čtení a popis proměnění prolidně v liturgickém cyklu (Lk 9,28b-36).
- Historie a místa spojená s Tábor v Čechách a jejich biblické souvislosti.
- Symbolika zjevení Trojice a význam pro následování Krista na cestě k utrpení a slávě.
Vedle srpnového svátku připomíná liturgie událost Kristova Proměnění na hoře Tábor dle starobylé tradice také o druhé postní neděli, na jejímž prahu se nacházíme. Smyslem této připomínky je kromě zasazení události Proměnění do časového kontextu také jisté duchovní povzbuzení. Pohled na zářící Kristovu tvář nás má povzbudit, abychom nepolevovali ve své snaze o vnitřní obnovu.
Nábožná mysl našich předků nazvala některá místa biblickými jmény. Strahovský klášter nazýván Siónem, Jeruzalém v jižních Čechách, Želivov odvozen od Siloe, a hora Tábor se v Čechách objevuje třikrát. Nejznámější je Hradištěm hory Tábor v jižních Čechách, druhý Tábor v Železných horách nedaleko Trhové Kamenice a třetí na pomezí Českého ráje a Podkrkonoší u Lomnice nad Popelkou. Na temeni třetího Tábora byl zavěšen kříž s Kristem, autorství připisuje Arnošt z Pardubic. Později zde byl postaven gotický kostelík nahrazený roku 1704 dnešním kostelem. I na jeho hlavním oltáři je výjev Proměnění Páně podle Rafaela.
Malebné poutní místo doplňují kapličky se zastaveními křížové cesty ze sklonku 19. Zvláštností památného kříže je záře zlatých paprsků kolem Kristovy postavy. Hora Tábor je známým poutním místem i turistickým cílem severovýchodních Čech. Jednolodní kostel je založen na obdélném půdorysu s presbytářem a sakristií, loď je kryta valbovou střechou a nad ní je sanktusník. Vedle repliky Ježíška z Táboru je nejcennější památkou oltářní obraz připisovaný Petrovi Brandlovi. Poutě bývaly kdysi slavné a v minulosti se modlily i za pokoj a mír v zemi.
Již druhá polovina 14. století svědčí o existenci dřevěné kaple, později kostela, a velké opravy proběhly v 70.-80. letech 20. století. O památky na vrchu Táboře je třeba pečovat a prostředky na údržbu budou třeba i v letošním roce. Lomnické noviny 1997, č. 2, s. „Proměnění Páně“ uvádějí událost Ježíše a tří apoštolů na hoře a hlas z oblaku označil Ježíše za milovaného Syna. Událost byla posilou pro učedníky před velikonoční cestou utrpení, ukřižování a vzkříšení.
Život s Bohem není o zážitcích; Proměnění Páně nám ukazuje, že výstup na horu Tábor má být i přípravou na následování Krysta v Hebrejském a apoštolském dědictví. Tato událost tedy není jen historickým okamžikem, ale klíčovou účastí na Boží proměně člověka skrze utrpení a oslavení. Svátek Proměnění Páně nás vybízí vystoupit s Ježíšem na „Tábor“ mlčení a kontemplace a otevřít srdce pro Boží plán, který je dán Otci.
Ježíšova glorifikovaná tvář a záře jeho šatu vyzývají k vložení důvěry do oslaveného Syna a k poslušnosti Otci. Ať nám tato událost pomáhá: abychom jako učedníci překonávali pokušení zůstat na místě, a naopak kráčeli dál po cestě kříže a slávy, která vede k Velikonocím.