V rámci vyprávění o Znovuzrození evangelia Ježíše Krista často začínáme příběhem Josepha Smitha, neboť jeho zkušenost ukazuje, jak začíná Boží dílo v lidské zkušenosti a skrze prorocký úřad se naplňuje Boží záměr. Joseph díky vlastní přímé zkušenosti poznal, že Ježíš Kristus žije a že je milosrdný a odpouští hříchy; toto poznání bylo důležité i pro dílo, ke kterému byl prorokem povolán. Po celý život vydával o milosti a milosrdenství Ježíše Krista mocné svědectví.
Když Pán Josefovi odňal dar překládání po ztracených stránkách rukopisu Knihy Mormonovy, poté mu řekl: „Viz, jak často jsi přestupoval přikázání a zákony Boží. Joseph učinil pokání a dar překládání mu byl opět navrácen.“ Toto svědectví a znovunalezení darů svědčí o tom, že prorok může být povolán a znovu uveden do služby na cestě Božího záměru.
V souvislosti s poznáním Spasitelova díla a s učením Nebeského Otce a Ježíše Krista, kteří znají a milují každého jednotlivce, se projevuje touha uzavírat smlouvy, dodržovat je a vytrvat až do konce. V něm nacházím útěchu. Odevzdal jsem svůj život do Jeho rukou. Jsem připraven odejít, až mne povolá. Tato vytrvalost a věrnost patternu pokání a smlouvám může sloužit i současným následovníkům Krista a být příkladem pro činnost církve při studiu života a učení Josepha Smitha.
Proroctví a jeho role v Písmu: Splnění a víceplnění
Proroctví v Písmě začíná větou: „Slyšte Jehovovo slovo.“ a všechny pravé proroctví pocházejí od Jehovy Boha. Tato proroctví jsou předávána buď Božím duchem, nebo prostřednictvím andělských poselů. Proroctví mohou mít více splnění; např. Habakkukovo proroctví popisuje zpustošení Jeruzaléma a zároveň má dvojí plnění v různých historických obdobích. Kristus jako Tým, na němž se naplňují všechna proroctví, naplňuje zvláště starozákonní předobrazy a ukazuje jednotu Božího plánu.
Hospodinova služba, proroctví a jeho učedníci vytvářejí rámce pro poznání mesiášského díla. Apostolové a učedníci, spolu s Hebrejskými texty, ukazují, že proroctví doplňuje Ježíšovo učení a vysvětluje události, které následovaly po jeho pozemském působení. Zjevení a listy apoštolů nabízejí varování před odpadnutím, ukazují směr budoucího soudu a objasňují důležité nauky, které dříve nebyly plně pochopeny.
Také proroctví o Ježíši jako „Proroku s velkým P“ vyjadřuje, že jeho příchod a působení naplňuje starozákonní texty; Ježíšova smrt a vzkříšení jsou nejzřetelnějšími důkazy naplnění. Důraz na dvojí splnění a na to, že proroctví mohou mít více momentů naplnění, ukazuje dynamiku Božího plánu, který překračuje konkrétní historické epochy a ukazuje nadčasový rozměr Božího díla spasení.
Prorocké postavy a jejich předobrazy
Prorocké postavy v Starém zákoně, jak David, Melchisedek, Mojžíš a Izaiáš, slouží jako předobrazy Ježíše Krista. David se stal prorockým obrazem Božího Syna a Kristus se stal dědicem smlouvy o věčném království. Mezi dalšími postavami se objevují proroci a kněží, kteří obdobně jako Mojžíš či Eliáš předávali duchovní poznání a sloužili jako prostředníci mezi Bohem a lidmi.
Izaiáš bývá považován za klíčového proroka - jeho služebník, který byl proslulým učedníkem, a jeho proroctví často nacházejí naplnění v Ježíšově životě. Příkladem je věta z Iz 7,14: Hle, panna počne a porodí syna Immanuel, kterou Jan ohlašoval v evangelijním kontextu. Jan Křtitel slouží jako zvláštní prorocký význam, který upozorňuje na příchod Spasitele a připravuje lid pro Krista.
V Novém zákoně se prorocké prvky zesilují a naplňují se v Ježíšově pozemském působení. Sám Ježíš bývá označován za proroka, který přišel vyvést lid z temnoty, a jeho učedníci tuto skutečnost dále potvrzují jako střed proroctví, že Spasení vychází z Ježíše Krista.
Přínos prorockého poselství pro křesťanskou komunitu
Proroctví, které se objevuje v Kanonických dopisech, varuje před odpadnutím, ukazuje budoucí Boží soud a objasňuje nauky. Zjevení je významným zdrojem prorockých informací, které povzbuzují věřící k bdělosti a k praktickému žití víry. Dárky prorocké, pro některé členy církve po Letnicích, sloužily k přípravě na mimořádné situace a zkoušky; postupně se však jejich rané formy vytrácí u normative církevního života.
Nakonec se prorocké poselství stává důležitým nositelem morálního a etického svědectví, které vede církev k víře v Boží záměr a k vytrvalosti v Božích smlouvách. Prorocké obrazy v Novém zákoně a jejich naplnění v životě Krista a Apoštolů pomáhají věřícím chápat smysl dějin a naději pro budoucnost, která vyplývá z Božího plánu spásy.
Prorocké obrazy v Mikulicově koncepci
V koncepci Mikulicovy práce se prorocké obrazy a předobrazy Božího Syna objevují jako klíčové prvky pro pochopení duchovní interpretace. Základy starozákonní hebrejštiny, dům Boží a brána nebe, nebo proroctví o Semeni (Šilo) a jeho vítězství nad Hadaem jsou rámcovány jako součást předobrazu Kristova díla.
Prorocké postavy a dramtické obrazy dávají čtenáři nástroje k pochopení, jak Bůh působí v historii jako tvůrce nového světa z popela starého; v koncepci Mikulicovy studie jde o to ukázat, že prorocké vyprávění není jen budoucí výhled, ale nástroj pro orientaci v současnosti a povzbuzení pro naději na změnu světa k lepšímu.
Ve výsledku, prorok jako předobraz Božího Syna odráží dynamiku Božího plánu: zrození a rozvíjení Nového světla na troskách starého světa, které se dnes týká i věřících, kteří hledají vedení a pevnou víru v časech nejistoty.