Historie a jazyková skladba Matoušova evangelia
Apoštol Ježíše Krista a autor první knihy v Novém zákoně. Matouš, Žid, který byl výběrčím daní pro Římany v Kafarnaum, byl pravděpodobně ve službě Heródesa Antipy. Byl znám před svým obrácením jako Léví, syn Alfeův (Marek 2:14). Brzy poté, co byl povolán, aby se stal Ježíšovým učedníkem, uspořádal hostinu, na které byl přítomen Pán (Mat. 9:9-13; Marek 2:14-17; Lukáš 5:27-32).
Matoušovo evangelium bylo pravděpodobně původně napsáno, aby ho mohli používat Židé v Palestině. Používá mnoho citátů ze Starého zákona. Matoušovým hlavním cílem bylo ukázati, že Ježíš je Mesiáš, o němž mluvili starozákonní proroci. Když ve 14. století shromažďoval Šem Tov ben Izák ben Šaprut podklady k diskusím, k nimž nutili křesťané Židy, sestavil a roku 1380 vydal knihu Eben Bohan, jejíž součástí je hebrejská verze Matoušova evangelia, která je dle všeho již několikátou kopií původního textu Matoušova evangelia v hebrejské verzi. George Howard pak tento rukopis vydal roku 1987 s anglickým překladem, který však respektoval spíše řeckou než hebrejskou verzi; r. 2005 následovalo rozšířené vydání.
Matouš zřejmě napsal své evangelium nejprve v hebrejštině pro hebrejsky mluvící Židy, a poté, když se dostal do řecké diaspory, napsal ještě řeckou verzi. Obě verze jsou cenné a ta hebrejská poskytuje obzvláště hluboký vhled do Ježíšova působení. Nehemia Gordon (NG) je světově uznávaným badatelem v oblasti starých hebrejských rukopisů a archeologie z Hebrejské univerzity, který pochází z ortodoxního prostředí a stal se karaitou s darem vyučování. Díky přátelství s dnes již bývalým metodistickým pastorem Keithem Johnsonem (KJ) se ti dva spolu setkávali nejprve nad Tórou, poté nad oddíly z Proroků čtených každou sobotu spolu s oddíly Tóry, až se dostali k rozboru 28 dnes známých rukopisů hebrejského Matouše Šem Tova. Nehemia využívá i poznatky z oboru textové kritiky, které by některým mohly torpédovat víru ve Stvořitele.
Historie autorství a jazykových svědectví
Jde o první evangelium v Novém zákoně a jeho autorství bývá tradičně připisováno apoštolu Matoušovi, bývalému celníkovi. Text Mk 2,14 uvádí jméno Levi a Mt 9,9-13 uvádí Matouše jako povolaného učedníka. Od křesťanského spisovatele Origena se dozvídáme, že Matouš kolem roku 42 opustil Palestinu a působil jako misionář. Přesné údaje o místě, době a způsobu smrti Matouše nejsou známy. Evangelista Matouš je obvykle znázorňován s okřídleným člověkem nebo s andělem jako evangelistovým symbolem.
Nejstarší svědectví o autorství Matoušova evangelia nám poskytuje Papiáš z Hierapole: „Matouš sestavil logia hebrejskou řečí; každý je však překládal, jak byl schopen“ (Eusebius, Hist. eccl. 3,39,16). Dříve orienští otcové uváděli, že Matoušovo evangelium bylo napsáno první a v hebrejštině, ačkoliv současný řecký text je považován za řeckou podobu původního hebrejského textu. Rozbor řeckého textu však ukazuje, že nejde o prostý překlad.
Struktura a jazyková bohatost Mateova vyprávění
Evangelium Matoušovo se vyznačuje řádem a precizností, nenasvědčuje chronologickému pořadí, ale je uspořádáno do šesti klíčových rozprav. Matouš často používá hebrejská písma a z jejich pramenů vyvozoval hluboké interpretace. Hlavní atribut a symbol evangelisty Matouše je člověk (nebo anděl).
Matouš začíná rodokmenem Ježíše, ukazuje původ z pokrevní linie Davida a používá výrazivo srozumitelné židovským čtenářům. Přes 40 procent materiálu Matoušova evangelia nemáme v Markově, Lukášově ani Janově evangeliu. Zmiňuje mimo jiné příběhy a podobenství, která v jiných evangeliích nenajdeme.
Vznik a čas psaní, kontext a teologický záměr
Podle teologických analiz Matoušovo evangelium vzniklo patrně v Sýrii či Palestině mimo Jeruzalém, nejspíš v osmdesátých letech po Kr. Hlavní cíl knihy byl ukázat Židům, že Ježíš je skutečně zaslíbený Mesiáš a že vyplnil slova Starého zákona. Matouš cituje ze Starého zákona více než kterékoliv jiné evangelium a ukazuje Ježíšův rodokmen a jeho naplnění proroctví.
Klíčové pasáže a proroctví, na která Matouš odkazuje, zahrnují narození z panny (Izaiáš 7:14), návrat z Egypta (Ozeáš 11:1), službu pohanům (Izaiáš 9:1-2; 30:1-3), zázračná uzdravení, podobenství a triumfální příchod do Jeruzaléma (Zachariáš 9:9). Praktické uplatnění evangelia spočívá v tom, že Matoušovo dílo poskytuje jasný úvod do podstaty křesťanského učení a usnadňuje hledání rozprav na různá témata.
Chrám, učedníci a misijní poslání
Matoušovo evangelium kladně hodnotí misii a posláni učedníků; kapitola 10 se věnuje jejich poslání, kapitola 13 sbírce podobenství a kapitola 18 církvi. Kolem kapitoly 23 se objevují témata pokrytectví a budoucnosti. Zatčení, mučení a ukřižování Ježíše dominuje kapitálům 21-27.
Matoušovo vyobrazení Ježíše jako Krále a Mesiáše Izraele vede k častým citacím z proroků a k detailům, které Židé nacházejí srozumitelné. V závěrečných kapitolách evangelia pak autor uvádí Kristovo vzkříšení, jeho rozeslání a výzvu k učednictví ve všem národům (Mt 28:19-20).
Historická a teologická reflexe: anonymita a autorství vs. tradice
Existují různé pohledy na otázku autorství Matoušova evangelia. Starověká konsensusní tradice uvádí Matouše jako autora; tři synoptická evangelia bývají připisována Matoušovi, Marksovi a Luku. Skeptici poukazují na možnost anonymity či redakční spolupráce. Nicméně tradiční autorství Matouše zůstává silně podložené: apeluje na židovský kontext a kvartální způsob psaní, který byl pro židokřesťanské prostředí typický.
Ranná data o vzniku synoptických evangelií ukazují, že Matouš a Lukáš pravděpodobně vznikli ve stejném časovém rámci jako Markovo evangelium, s využitím pramenů, včetně Q, a s možností, že Matouš měl k dispozici Markovo evangelium a další tradice. Důkazy naznačují, že tři synoptická evangelia vznikla pravděpodobně před rokem 70, což umožnilo očitým svědkům Ježíšova života korigovat nepřesnosti.
Hebrejské evangelium podle Matouše: Narození a pravý původ Mesiáše (Kapitola 1)
tags: #matousovo #evangelium #bylo #napsano #hebrejsky