Ignác Loyola, latinsky Ignatius, česky Ignác - byl třicetiletý urozený rytíř z Baskicka na severu Španělska, jemuž v bojích s Francouzi dělová koule roztříštila nohu. V krutých bolestech ho přes hory převezli z Pamplony do rodné Loyoly, kde se bez anestézie podrobil třem operacím nohy. Podrobnosti bude vhodné vynechat, protože operace zahrnovaly lámání kostí a řezání pahýlu. Sotva přežil. Ignác byl zběhlý sukničkář, který musel být neustále venku, rád nosil módní, dvoubarevný prostřihovaný kabátec, kyrys a drátěnou košili. Vlasy mu zpod pestré čapky spadaly na ramena. Pobyt v uzavřené místnosti pro něho znamenal muka. A co bylo horší, po ruce už nebyly žádné výtisky galantních příběhů o rytířích zachraňujících dámy v nesnázích, které tolik hltal, jen objemné svazky jeho zbožné švagrové, zvlášť čtyřsvazkový Život Krista od Rudolfa ze Saxonu a Životy svatých od Jacopa de Voraginea.
Čekalo ho ale překvapení. Jak přecházel od jednoho svatého k druhému, odpuzovaný jejich zbožností a pokáním, začínaly ho přesto některé příběhy přitahovat. Zvlášť ho zaujal svatý František z Assisi, který byl stejně jako Ignác nižším šlechticem a svůj čas trávil v marnosti. Hodiny v tichu a samotě přemýšlel, usilovně se soustředil, až se ztratil ve snech a fantaziích. Když se z nich opět vynořil, začal vnímat city, hnutí ducha, které se snažil rozlišit podle pocitu, jaký z nich měl, na ty, které vycházejí z jeho myšlenek, a na ty přicházející zvenčí, buď od Boha, nebo od toho, co nazýval „špatným duchem“, nebo někdy „nepřítelem lidské přirozenosti“.
A tak nakonec jedné noci, kdy ležel sám v posteli ve čtvrtém patře pod brokátovými nebesy, získal Bůh stoupence. Jak se zdokonaloval v duchovním životě - následujících patnáct let strávil jako chuďas v různých zbožných domech, na cestách a na lodích, četl a přemýšlel, postil se a žebral -, nořil se Ignác hlouběji do hnutí ducha a začínal chápat, jakými lstivými cestami se špatný duch zjevuje sub angelo lucis, „v přestrojení za dobro“, pokouší prostřednictvím citů, jež zprvu vypadají, jako kdyby pocházely od Boha, a jak někdy jen zahlédnete, jak říkal, hadí ocas, když sledujete sled citů nazpět k okamžiku, kdy zlý duch svedl člověka na scestí. Po mnoha potížích Ignác vydal v roce 1548 „Duchovní cvičení“.
Jde o tenký svazek návodů a technik, spíše průvodce než kniha, která umožňuje měsíc trvající duchovní cvičení, jež lze snadno provozovat v hlučném městě - jak to dělal v Paříži a Římě - stejně jako na venkovské usedlosti. Díky své flexibilitě je to vynikající pomocník ve věku cestování a objevování: Ignác se totiž narodil v roce 1491, rok předtím, než Kryštof Kolumbus objevil Ameriku. Z jeho Cvičení vyvěrá jezuitská spiritualita: hledání Boha ve všech věcech bez nutnosti stahovat se ze světa, přemýšlivost v činech, aktivní život, ale zakořeněný v modlitbě, svoboda a nestrannost, učení se, jak se osvobodit od model, jako jsou postavení, peníze a moc, aby lidé mohli lépe sloužit Bohu a ostatním.
Díky přímým emocionálním setkáním s Ježíšem Kristem prostřednictvím plastického a živého popisu jednotlivých obrazů nabídla Cvičení nový způsob evangelizace, který se rozšířil jako sémě nesené bouře. Ignác sdílel svůj život s lidmi všech stavů a povolání. Mezi jiným i se skupinou studentů, s nimiž studoval v Paříži, kteří se stali prvními Společníky Ježíšovými - Tovaryši Ježíšovými. Ti vedli ostatní, kteří zase nabízeli sami sebe, a Tovaryšstvo se šířilo takřka geometrickou řadou. Od prvních deseti společníků v Římě se Tovaryšstvo překotně rozrůstalo.
Po Ignácově smrti v roce 1556 bylo ve dvanácti provinciích víc než tisíc jezuitů. V roce 1615 už bylo třináct tisíc sto dvanáct členů ve třiceti dvou provinciích a do poloviny osmdesátého století se jejich počet téměř zdvojnásobil. V roce 1965 bylo na celém světě třicet šest tisíc jezuitů, ačkoli po většinu dvacátého století bylo číslo mnohem nižší - dvacet tři tisíc v letech 1945 a 1995. Ignác a jeho první společníci se odevzdali do služeb papeže a slíbili, že půjdou, kamkoli je dle svého uvážení pošle.
Ignác nebyl jen duchovním učitelem. Uměl k sobě přitáhnout mladé, inteligentní muže, zformovat je a vyslat do vzdálených koutů, přičemž stále zůstávali ve spojení s ním a mezi sebou. „Z okázalého šlechtice se stal skvělým organizátorem a chladně uvažujícím patriarchou stále se rozrůstající rodiny,“ napsal o něm jeho životopisec Philip Caraman, SJ. Všechno dělal od svého malého stolu v Římě. Od roku 1540, kdy papež Pavel III. Tovaryšstvo Ježíšovo schválil, až do Ignácovy smrti o šesnáct let později napsal zakladatel jezuitů neuvěřitelných sedm tisíc dopisů plných povzbuzení, rad, novinek a srdečných slibů pomoci a lásky.
Jezuité jsou obvykle vnímáni jako poslušná, disciplinovaná protireformační armáda slepě poslouchající papeže. Něco pravdy na tom je. Jezuité bývali po staletí obránci papežského universalismu proti rostoucím snahám států kontrolovat církev. Ale mnohem užitečnější analogií je vidět Tovaryšstvo Ježíšovo jako druh dynamické světové firmy, která kombinuje zdravý rozum a loajalitu na straně jedné s důvěrou v osobní iniciativu na straně druhé. Jejím smyslem pochopitelně není profit akcionářů, ale vybudování Božího království. Milujte se!
Emoce se ve mně často vznášejí a vylévají se z tajemného zdroje ve mně. Já jsem pak neklidný a rozrušený a nemám tušení proč. Nemohu říct, proč mám špatný den a nemohu s tím nic dělat. Je to proto, že - jak mi jednou řekl psycholog - nemám tušení, co v současnosti cítím. Znamená to, že se často chovám nevysvětlitelným a nezdravým způsobem, protože v sobě mám stará zranění a já ani nevím, že mě stále ovlivňují. Přestože moje zranění jsou malá, chtěl bych je nechat za sebou. Jako kněz mluvím s lidmi, kteří potřebují poradenství a modlitbu, takže vím, že traumata z minulosti mohou dráždit jako otevřená rána. Může to být dětská paměť nebo nedávná událost, ale pokud se o to nestaráte, staré trauma bude mít na vás stále negativní vliv. Takový stav může zničit manželství či přátelství.
Zapojil se do násilných, vojenských bojů a v jednom z nich mu dělová koule rozdrtila nohu od kolena dolů. Do bojů nastoupil Ignác jako ješitný a vzteklý mladík, který se oddával světským radostem. Po tomto zranění prodělal několik bolestivých operací bez anestezie. Během rekonvalescence začal přemýšlet o svém životě a změně. Nakonec vydal svá "Duchovní cvičení", která popisují způsob dosažení duchovní svobody.
1. Svatý Ignác tím chce říci, že bychom měli tuto perspektivu rozšířit. Je snadné fixovat se na staré rány a nechat je, aby nás postupně ničily, ale nošení této zátěže nás v průběhu let může odcizit i sobě samým. Je velmi užitečné vidět se v novém světle.
2. Když jsem neklidný nebo se cítím zraněný, moje mysl je zablokována starostmi, což mi způsobuje bolest. Psychologové souhlasí se svatým Ignácem: je důležité zaměřit se na pozitivní zkušenosti a prolomit bludný kruh špatných myšlenek.
3. Podívejte se na své dny, berouc v úvahu nahromaděná zranění. Často si na konci dne ponechám čas na sebe. Přemýšlím o sobě čestně, kde jsem, ptám se jaké emoce zažívám a snažím se identifikovat jejich zdroj. Silné emoce znamenají, že musím dobře přemýšlet o tom, co se děje v mé duši.
4. Je to těžké, ale bez ohledu na to, kdo mi ublížil, nemohu použít bolest jako omluvu za své vlastní chyby. Jedním z kroků k vyléčení je prolomit tento okruh a jednat. I když mám špatné zkušenosti, nemohou se stát obsahem mého života a ovlivnit mé chování.
5. Nemusíme být věčnými otroky minulosti. Budoucnost je pro každého, bez ohledu na to, jaké zkušenosti máme za sebou. Svatý Ignác věřil, že jeho meditace jsou účinným způsobem, jak se rozloučit s minulostí a rozvíjet se v osobnost, kterou bychom se chtěli stát. Jeho vliv přináší užitek lidem z různých prostředí používajících metody svatého.
KRISTUS NENÍ DOPLNĚK K NAŠIM PROJEKTŮM. Co znamená „učitelský úřad církve“? Proč nestačí jenom „nějak“ věřit? Proč jsou někteří pokoušeni a jiní ne? O tajemství Nejsvětější Trojice s prof. C. V. Poslouchej, duše, která touží po Bohu. P. P. LÁSKA JE VE VZDUCHU… ALE KDE JE VE SKUTEČNOSTI?
Živého bijeme slovem, mrtvého oslavujeme pláčem. KÁZÁNÍ ODHALENÍ: Házení viny Nejstarší trik světa? "Většina lidí nejsou ztraceni. Řekni „ne“ světu, abys mohl říci „ano“ Bohu! Pět falešných učení, kterým se musí každý katolík vyhnout!
V ČASE KRIZE - kde tehdy najdeš pravdu? JEDNA Z NEJNEBEZPEČNĚJŠÍCH ZBRANÍ SATANA - PÍSMO VYTRŽENÉ Z KONTEXTU..
Manžel opustil manželku na potápějícím se parníku - v záchranném člunu pro ni nebylo místo. KDE MÁŠ SLABÉ PANTY ? (Mt 12,43-45 - 3. JAK ZAVŘÍT DVEŘE (Mt 12,43-45 - 2. PRÁZDNÝ DŮM (Mt 12,43-45 - kajícné kázání, 1. Příprava ke svátosti smíření - P. Ing. Aleš Opatrný (2. Satan není proti dobrým mravům. Je proti Ježiši Kristu.
Svatá Terezie z Avily: 4 nezaměnitelná znamení, která s naprostou jistotou dokazují, že Bůh slyší naše modlitby, i když se to tak nezdá -2. DŮLEŽITÉ! Svatá Terezie z Avily: 4 nezaměnitelná znamení, která s naprostou jistotou dokazují, že Bůh slyší naše modlitby, i když se to tak nezdá - 1. Kultura smrti vítězí, když se snažíme přizpůsobit Boha svým přáním.
Jak vnímat duchovní rozlišování v každodenním životě? Promluva o tom, že duchovní rozlišování má tři kroky: vnímat, pojmenovat a akce. Svatý Ignác popisuje hnutí - útěcha a neútěcha - jako klíčové prvky cestou k svobodě. Útěcha vede k radosti, naději a lásce, zatímco neútěcha zkouší naši víru a vyžaduje praxi rozlišování. Promlouvá k nám také v našem svědomí, a proto je důležité hledat Boží původ všech našich citů a akcí.
Ignaciánská spiritualita má za cíl svobodu - svobodu být tím, kým máme být, svobodu dávat a přijímat lásku, vnímat krásu stvoření a tajemství Boží lásky. Tato tradice, praxe a duchovní zkušenosti usměrňovaly jezuity už od založení řehole v roce 1540. Svatý Ignác ale chtěl, aby jeho metody byly přístupné každému, nejen jezuitům. Jeden vtip vypráví o františkánovi, dominikánovi a jezuitovi, kteří spolu slouží mši. Spiritualita je jako most, aIgnaciánská spiritualita jako most spojuje světové prostředí s posvátným hledáním.
Souhrn praktik a modelů Christianého života pocházejících od svatého Ignáce se nazývá ignaciánská spiritualita. Ignác z Loyoly žil v 16. století a jeho dílo ovlivnilo cesty modlitby i teologie. Naše každodenní modlitba v Posvátném prostoru vychází z této tradice, která klade důraz na hledání Boha ve všech věcech a na vyrovnávání se s vnitřními pohyby duše prostřednictvím dochovaných metod a cvičení.
Ignácova cesta obrácení a vznik Tovaryšstva Ježíšova inspirovala generace misionářů a teoretiků spirituality. Od prvních dní řehole Ignác povzbuzoval k sdílení poznatků s laiky a rozšíření duchovních zásad mezi širokou veřejnost. Když se řehole stala schválená, jezuité začali působit po celém světě a jejich mise se stala symbolem širšího duchovního pohybu ve dvacátém století a po něm.
tags: #svaty #ignac #v #pranostice