Nový školní rok - nové pořádky, i tak by se dalo parafrázovat to, co nyní zažívají mnozí kněží. Jde o změnu, kterou jsme připravovali po celý loňský rok. Kněží, obzvláště ti, kteří žijí na faře sami, často postrádají potřebnou zpětnou vazbu. To se mimo jiných oblastí týká také jejich životosprávy, zejména stravování. Cílem je proto zajistit, aby nikdo nejedl moc, ale současně ani málo. Zaměřujeme se však také na skladbu a úpravu stravovacích návyků. ČBK proto nechala vyrobit novou mobilní aplikaci s breviářem.
„Pokud jde o breviář, nejedná se o žádnou novinku. Skutečným přelomem je to, že kněz v něm kromě ranní modlitby najde také jídelníček na daný den. Vzhledem k tomu, že kněží je jen několik stovek, nebylo problém aplikaci personalizovat. Každý dostal svoje přístupové údaje a aplikace na základě nachozené vzdálenosti, výškových převýšení a dalších faktorů každému vypočítá, co má jíst. Při tvorbě aplikace jsme oslovili i nutriční experty, kteří nám se skladbou vhodného jídelníčku pomohli.
Samotní kněží ale z aplikace tolik nejásají. „Když mě přesunuli z jižní Moravy na Drahanskou vrchovinu, bylo mi jasné, že sklenička červeného vína od farníků, kterou jsem si dával ráno po snídani, se stala minulostí. Když jsem ale v aplikaci zjistil, že budu snídat místo vlašského salátu a čtyř rohlíků ovesné vločky s mlékem, přemýšlel jsem, jestli jsem se provinil já, nebo některý z mých předků,“ popisuje jeden z čerstvě přesunutých kněží, který si nepřeje uvádět svoje jméno.
(pozn. Novoty ve stravování zasáhly i farní hospodyně. „Byla jsem zvyklá vařit českou klasiku, vepřo, knedlo, zelo, koprovku, pečené koleno a podobně. Teď abych se učila zpracovávat jáhly, klíčit klíčky a neustále obměňovat druhy salátů s málo kalorickými zálivkami,“ líčí, jak se nová aplikace citelně dotkla života ve farní kuchyni, paní Jana, která je zaměstnaná na faře na Jihlavsku jako hospodyně.
„Jistě nemusím dodávat, že od doby, co se stravování pana faráře řídí aplikací, vládne na faře poněkud ponurá atmosféra. Nová aplikace působí problémy i některým farnicím. „Čas od času k nám na nedělní oběd zavítá pan farář. Už jsem na neděli chystala nádivku do pečené husy, když mi naznačil, že mu aplikace toto jídlo vyloženě nedoporučuje a namísto toho by bylo vhodné, kdybych uvařila něco podstatně lehčího a zdravějšího. Jako předkrm jsem tedy servírovala cizrnovou pomazánku se suchary, následovanou pórkovou polévkou. Za hlavní chod jsme měli brokolici dušenou v páře s bramborami a ke kávě jsem připravila koláčky ze špaldové mouky s přidaným máslem ghí. Pan farář si menu moc pochvaloval, krásně se totiž vešel do tabulky zobrazené v aplikaci. Horší už to bylo s manželem, který od jídla podezřele často odcházel do vedlejšího pokoje. Až potom jsem zjistila, že měl za vázou schovanou skleničku se sádlem a škvárky, kterou během oběda celou vyluxoval.
Jsou ale i opačné případy. „Na jídlo jsem si nikdy moc nepotrpěl. Když mi aplikace nadiktovala k obědu celé grilované kuře a moučník poté, co jsem snídal slaninu s vejci a zapíjel ji colou, zalitoval jsem, že nemám pár desítek kilo navíc. Zatímco žaludek mám přeplněný, peněženka zeje prázdnotou. Plánovaný přínos aplikace ale podle církevních představitelů drobné útrapy jednotlivých kněží vysoce převyšuje.
„V principu jde o dvě věci. Kněží je málo, přiměřené stravování přispěje k jejich delšímu dožití a tak i prodloužení produktivního věku, což pomůže jejich nedostatek částečně kompenzovat. Druhou věcí potom je, že nové stravování by mělo přispět i v otázce evangelizace. Úvod ke mši svaté a 8 promluv, nejprve z pohřbu Josefa N. 1. 2. Pohřeb Josefa N. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
1. Dříve řečník vyjmenoval všechny podniky, kde byl nebožtík zaměstnán, a vychvaloval jeho práci, dneska někdy duchovní při pohřbu pronáší jen předepsané modlitby a čtení, na něž má pak promluvu. Ale .... Ano, tak to má být, při pohřbech nemají zaznívat žádné chvalořeči, ale slovo Boží (Pohřební obřady č. Ve jménu Otce ....).
2. Pohřeb Josefa N. 25. 7. Lidé se odjakživa snaží odhalit tajemství. Už od malička tím dokonce trápíme děti ve škole a už ti nejmenší si musí lámat hlavu nad tím, jak i se v tom slově píše, jaký správný výsledek má v tom příkladě vyjít. Při každém pohřbu stojíme před tajemstvím, které však neodhalíme. Sám Pán Ježíš nám přece jasně řekl, že neznáme den ani hodinu. Neznáme ani způsob smrti. My však teď podle slov Pána Ježíše musíme být připravení a bdělí. Připravení přijmout všechno. I tuto bolestnou zprávu, která přišla tak náhle, přímo brutálně. I ty různé tiché náznaky plížícího se nebezpečí či blížícího se stáří. Ke komu jinému bychom šli, vždyť on jediný má slova života věčného. Litujeme náhlého a nečekaného konce pozemského žibota našeho bratra Josefa. Pán Ježíš má život věčný připravený pro nás pro všechny. I pro našeho bratra.
3. Děkuji také za svatebčany, kterým vyhrával. Děkuji za celý náš kraj, v němž všichni těšili, že bude hrát jeho kapela. Teď už ho potřebuje náš nejvyšší Pán. Ačkoli nám zde bude chybět, přejme mu, aby u něho zpíval píseň novou a hrál s jeho nebeskými sbory.
4. Už 700 let stojí tento kostel a za tu dobu se v něm kromě omítek a soch nic nezměnilo. Od jeho postavení až dodnes zde pláčou děti při křtu. Plakal zde asi i Martin, když zde byl v roce 1986 pokřtěný. Už 700 let se zde podává Tělo Kristovo v tajemném plátku svaté hostie. A lidé se modlí: Přijď ke mně, Pane Ježíši a posilni mě, posvěť mě a živ mě k životu věčnému. I Martin zde poprvé přistoupil ke stolu Páně v roce 1996 a také takto prosil. A už 700 let se zde ozývá pláč a vzlykání nářek při pohřbech. Tak jako dnes, kdy máme doprovodit jeho tělesné pozůstatky ke hrobu na místním svatém poli. Myslíme však na život věčný, který je připraven pro Martinovu nesmrtelnou duši.
5. Dětí a mladé generaci se dotýká i téma stromů a života; každému z nás patří jeden strom, symbol Ježíšova kříže. Zpráva o Pavlově tragické smrti na nás padla jako těžký kříž. Zvláště na vás, rodiče a sourozenci, ale i na mne, když mám poprvé v životě pochovávat svého žáka, a také na ostatní přátele, spolupracovníky i spoluobčany. Lidé si chtějí nějak oddechnout, volně nadechnout při té tíži a tak často se nezmůžeme na víc než na opakování té smutné zprávy. Už jste to slyšeli, už to víte, co se stalo? Už to víte, že každý máme nárok na odpuštění a na život věčný díky Pánu Ježíši, který za nás na stromě kříže zemřel. Už to víte o této naději, kterou kvůli Pavlovi potřebujeme právě teď, ale kterou bude každý člověk potřebovat ve svůj čas?
6. V pátek 27. IX. 02 mla pohřeb paní profesorka Marie Žáková Mezlíková. Narodila se v našem městě 14.8. 1917 jako první ze tří dětí. Poprvé ovdověla 7.5.1945, kdy při velkomeziříčské tragédii zahynul její manžel Stanislav Mezlík. Zemřela 20. Celý život naší zesnulé byl ve znamení dvojice, smutného dvojího opakování. Dvakrát musela opustit školu, dvakrát ovdověla, dvakrát se musela vyrovnat se samotou, poprvé velmi prudce při bolestné velkomeziříčské tragedii. Dvakrát se vzepřela proti nevěreckému režimu. Dokázala oddolat, protože věřila. A my jí děkujeme za tuto její víru. Za víru v Boha, s nímž vždy vážně počítala. Proto se s vírou díváme do minulosti i do budoucna. A víra v Boží slovo nás vede k uznání, že soud patří Pánu. Tak se vyjádřila i ona sama v televizi, když se jí ptali, jak by se pomstila vrahovi svého muže a jeho lidí, s kterými on obětoval svůj život. Víra nás vede k tomu, že dnešní pohřeb nepovažujeme za tečku, ale za dvojtečku.
7. V Moutnicích měl 19.1. 2002 pohřeb můj bývalý ministrant Jaroslav, který spolu se svým kolegou zahynul při požáru v Brně. Hasiči a farnost, aspoň tam, kde jsem působil, žili vždycky ve vzácném spojení. Nemyslím jenom na žatčanský kostel, který důkladně ostříkali před jeho omítáním. S vděčností vzpomínám na léta prožitá u vás, kdy byli hasiči skutečně pravou rukou každého kněze v Moutnicích. A nejen při brigádách, ale i při práci s mládeží. A ve službě zahynul bratr Jaroslav, při záchraně života svého bližního. Pro něho svůj život nasadil a obětoval. způsobila smrt obou hasičů. Jsme ztichlí smutkem, jsme umlčení rychlostí, s jakou nás náš drahý zemřelý opustil.
8. Promluva Patera J.B. „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. Amen, amen pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Nyní je má duše sevřena úzkostí. Co mám říci? Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. Vždycky když jako kněz pochovávám někoho, dívám se na pozůstalé a uvědomuji si, že nemůžu pochopit jejich bolest. Ale dnes je to jiné. Vybavuje se mi mnoho vzpomínek na tatínka, myslím na to, co všechno mi do života dal a jaký byl. A když přemýšlím, jakými slovy bych ho nejlépe vystihnul, snad jsou to slova skromný, jednoduchý, obyčejný... A právě tím byl mimořádný. Žil obyčejně. I když byl vzdělaný, nikdy se nechlubil, nepovyšoval. Nikdy nemluvil složitě, nepoužíval cizí slova, i když je znal. Pravá moudrost se vyznačuje jednoduchostí. Svou pokorou a skromností ukazoval na Pána Ježíše.
Pro dnešní mši sv. jsem vybral text evangelia o semenu, které padá do země a přináší užitek. Tatínek měl rád zahradu, rád se tam zdržoval v klidu, rouboval stromky, okopával, zaséval semena pro příští úrodu. Přesně stejná víra, jakou má zahradník, se nyní vyžaduje od nás. Zahradník pracuje pro budoucí úrodu, zasévá semena ve víře v jejich život. Ježíš říká: dokud semeno nezemře, nemůže vydat úrodu, ale když zemře, vydá úrody třicetinásobek, šedesátinásobek i stonáso... Kněží provázejí věřící během nejdůležitějších okamžiků života - od křtu přes první svaté přijímání a svatbu až po různá výročí nebo náročnější životní situace, kdy je potřeba duchovní podpora. Není proto divu, že si mnoho lidí klade otázku, jaká přání pro kněze jsou vhodná při různých příležitostech.
V Moutnicích se tedy uplatňuje myšlenka, že přání pro kněze by měla být plná úcty, vděčnosti a laskavosti. Narozeniny, svátek, svěcení, jubileum nebo změna farnosti jsou ideální chvíle k poděkování za jeho službu a obětavost. Potřebujete text pro někoho jiného? 14. To že byl život? Máš před sebou všechny mé cesty (sborník k 60. narozeninám).
Základy breviáře | Přečtěte si pokyny!