Betlémská kaple byla významným střediskem českého reformačního hnutí spjatého především se jménem mistra Jana Husa, který v letech 1402-1413 právě zde kázal. Je zasvěcena památce Nemluvňátek, novorozenců zavražděných v Betlémě na příkaz krále Heroda. Kaple se zapsala do českých dějin jako místo reformních kázání Mistra Jana Husa.
Betlémská kaple byla prvním kazatelským chrámem v Evropě. Založena byla dvořanem krále Václava IV. Hanušem z Mülheimu a bohatým staroměstským kupcem Janem Křížem, který byl jedním z mála českých konšelů na Staroměstské radnici. 24. 5. 1391 podepsali zakládací listinu kaple, výslovně určené pro kázání v českém jazyce.
Půdorys Betlémské kaple má tvar nepravidelného čtyřúhelníku, hlavním stavebním materiálem je lomový opukový kámen. Za doby Mistra Jana Husa měla kaple dřevěný trámový strop a tři vchody; žádný z nich nebyl hlavní, všechny měly stejnou důležitost a byly umístěny tak, aby příchozí nerušili v prostoru před kazatelnou. Kaple nebyla nikdy farním kostelem a i přes svou rozlehlost byla vždy označována jen jako kaple, avšak její mimořádnost spočívala v tom, že byla největším shromaždištěm lidí - vešlo se do ní až 3000 osob.
Husova éra a reformní kázání
V letech 1402-1413 zde kázal Mistr Jan Hus, čímž kapli získala své historické významné postavení. Hus se snažil o obrodu církve, která byla tehdy rozdělena vícepapežstvím, úplatky a honbami na čarodějnice; usiloval o návrat církve k jejímu původnímu poslání a tvrdil, že bible by měla být jediným zdrojem církevního učení. Jeho kázání měla široký ohlas, jeho názory se ovšem postupně stávaly stále kontroverznějšími. Po třicetileté válce kaple připadla jezuitům a po roce 1786 byla zbořena a nahrazena obytným domem; pouze tři stěny původní kaple zůstaly zachovány.
Po půlstoletí byla Betlémská kaple v 50. letech 20. století znovu vybudována do původní podoby spolu se sousedním Domem kazatelů. Rekonstrukce proběhla pod vedením Jaroslava Fragnera a zahrnovala zachování části původních fragmentů zdiva, aby byl zachován odkaz původní gotické stavby. Plány zahrnovaly i odhalení archeologických nálezů v suterénu a prezentaci jejich výsledků v novodobém prostoru středověkého osária.
Proměny a současná podoba
Současný vzhled Betlémské kaple je výsledkem stavební obnovy z let 1950-1954, která kombinovala moderní technické prostředky s respektem k historickým fragmentům. Hlavní vchod kaple byl posunut do jižní zdi - snaha o co nejvěrnější vzhled vyústila v zachování půdorysu a výšky kolem 10,5 metru. Ze severní zdi zůstala jen pravá část s původním oknem a fragmentem Husova nápisu De sex erroribus (O šesti bludech) z roku 1412. Na východní stěně je pamětní deska připomínající popravu tří mladíků na Staroměstském náměstí a dva obrazy z Jenského kodexu - Papež s průvodem prelátů a Vyhánění penězoměnců z chrámu, oba z 2. poloviny 15. století.
Podzemí kaple, kde se nacházely hroby a pozůstatky z dávné minulosti, prošlo rozsáhlou rekonstrukcí. Na podzemí byl vybudován suterén a Lapidárium, kde jsou uloženy kosterní pozůstatky i fragmenty ze 14. století. V osáriu jsou uloženy kosterní pozůstatky z podzemí kaple a bývalého hřbitova; jeden středověký hrob je prezentován v originální nálezové situaci. Mezi archeologickými nálezy se objevují i tři kruhové železářské pece z 11. století.
Kaple byla a je používána jako slavnostní aula ČVUT v Praze a v Domě kazatelů vznikl výstavní prostor. Dnes se zde konají slavnostní promoci a další kulturní akce; v roce 2015 byly provedeny úpravy k připomenutí 600. výročí mučednické smrti Jana Husa a na průčelí kaple byl umístěn nápis Za pravdu. K nápisu vede promítání světelnou instalací, která za slunečného počasí čitelně vytváří stín na zdi.
Betlém versus skutečný Betlém
Jak dalece se liší „Betlém“ v Praze od Betléma skutečného? Dialog o rozdílech je založen na srovnání historické a archeologické zkušenosti s místy spojenými s Ježíšem a jeho narozením. Zatímco český Betlém je symbolem reformace a vzdoru, skutečný Betlém má v rámci křesťanského svědectví místa, která jsou spojena s narozením Ježíše a událostmi v jeskyních a chrámech v okolí Jeruzaléma, včetně míst jako bazilika Narození Páně a Zvěstování.
V rámci pražské historie je Betlémská kaple spojena s osobnostmi jako Hanuš z Mühlheimu a Jan Kříž, kteří ji založili a zajistili pro kázání v češtině. Důležitou roli sehrálo i oslabení moci římskokatolické církve a reformní hnutí, které se zde prosadilo prostřednictvím Husova kázání a následných událostí, které vyústily ve významné období husitských válek.
Současnost a institucionální role
Betlémská kaple dnes slouží jako slavnostní aula Českého vysokého učení technického v Praze. V přilehlém Domě kazatelů vznikl výstavní prostor a Lapidárium; Betlémská kaple je uzavřena během promocí a akcí ČVUT a o Vánocích bývá uzavřena 24. a 31. prosince. V roce 1995 byla otevřena stálá expozice Betlémská kaple v českých dějinách a tradice nekatolického myšlení, připomínající 850. výročí upálení Mistra Jana Husa.
V polovině 20. století byl projekt rekonstrukce realizován s pomocí architekta Jaroslava Fragnera a Fakult ČVUT; Do suterénu kaple byla vpustěna podzemní expozice a prostor pro Lapidárium. Významným prvkem moderní prezentace je instalace „Za pravdu“ na fasádě kaple, která ve dnech slunečného počasí vytváří stín a čitelný nápis na zdi, obzvláště během června a července, kdy lze nápis nejlépe přečíst.
Na fasádě kaple se také nachází 8 desek, které v kombinaci se slunečním mechanismem vytvářejí nápis „Za pravdu“ a připomínku Husova mučednictví. Nápis je čitelný zhruba dvě hodiny denně během teplých měsíců; nejostřeji se zobrazuje kolem 3 hodin odpoledne a konkrétně 6. června a 6. července.
Klíčové artefakty a kulturní dědictví
Mezi významné artefakty patří fragmenty z původní kaple, ostění oken a nápisy Jana Husa, obraz Mistra Jana Husa na hranici Jenského kodexu, a původní suterénní část, která obsahuje archeologické nálezy - základy pilířů, pozdně gotickou klenbu a kosterní pozůstatky.
Kaple je zároveň součástí širšího pražského kontextu, kde Dom kazatele slouží jako pamětní a výstavní prostor, a kde se nacházejí expozice s historickými texty a prameny spjatými s husitskou dobou a s tradicí nekatolického myšlení.
V rámci veřejného dědictví ČVUT byla kaple postupně vybavena moderními prvky - podlahové vytápění, klimatizace, zvukové a osvětlovací prvky - s cílem zachovat historické jádro a umožnit reprezentativní akce a promoci.