Řád sv. Řehoře Velikého - Ordine di San Gregorio Magno - založený v roce 1831 papežem Řehořem XVI. na památku papeže sv. Řehoře I. Velikého jako všeobecný záslužný řád.
Řád je udělován osobám, které se zasloužily o dobro společnosti, církve a Svatého stolce.
Od roku 1994 mohou řád obdržet také ženy.
Rytíři řádu mají různá privilegia, z nichž je zajímavé historické právo „vjet v sedle“ do chrámu sv. Petra.
Rytířům je mj. vyhrazeno čestné místo při papežských ceremoniích.
Při vstupu do Vatikánu je Švýcarská garda povinna rytířům vzdávat čest.
Ozdobný odznak řádu tvoří osmihrotý, červeně smaltovaný šípový kříž.
V modrém okrouhlém středu je zlaté poprsí svatého papeže, které je lemováno nápisem S. Gregorius Magnus.
Na zadní straně je vyznačeno řádové heslo Pro Deo et Principe (Pro Boha a Vladaře) a v opisu Gregorius XVI. P. M. Anno I. (Řehoř XVI. papež v prvním roce pontifikátu).
Řád je udělován ve dvou skupinách, civilní a vojenské.
U civilní skupiny je kříž převýšen zeleným věncem, u vojenské zlatou zbrojí.
Stuha je červená se zlatými okraji.
Řádoví rytíři civilní skupiny mohou nosit řádovou uniformu s kordem.
Řád sv. Řehoře Velikého patří mezi pět vyznamenání, která uděluje Svatý otec.
Heslo řádu je Pro Deo et Principe, tzn. Pro Boha a vládce.
Nazev: Řád Sv. Řehoře Velikého
Datum vzniku: 01.09.1831
Struktura: velkokříž 1. třídy, velkokříž 2. Paráda, komtur I. třídy, komtur II. třídy, rytíř.
Poznámka k legendě: Svatým Řehořem byl papež Řehoř VII, zvaný Veliký (1073-1085).
Původní jméno byl Hildebrand a snad se narodil v roce 1020.
Jako benediktinský mnich spolupracoval s arcibiskupem Laurentiem z Amalfi, pak v letech 1045 žil v klášteře v Cluny ve Francii.
Za papeže Lva IX. v roce 1049 se vrátil do papežské kurie v Římě.
V roce 1058 byl legátem ve Francii a papežem se stal v roce 1073.
Zemřel dne 25. května 1085.
Dokázal a to je důležité, prosadit přednost papežské moci před světskou panovnickou službou.
Císaře Jindřicha IV., který mu odporoval, zbavil církevního členství.
Teprve v roce 1077 došlo v Canosse v Italii k usmíření.
V roce 1084 byl sice v Andělském hradu v Římě obležen, ale podařilo se mu za pomocí věrných uprchnout do Salerma, kde pak zemřel.
Řád byl v té době zřízen ve čtyřech třídách a to jako: velkokříž, komtury I. třídy, komuty II. třídy, rytíře.
Dne 30. května 1834 bylo rozhodnuto, že Řád Sv. Řehoře Velikého bude tvořen jen třemi třídami a to: velkokříž, komtur, rytíř.
Toto omezení se však vztahovalo jen na příslušníky Vatikánského státu, cizinců se toto netýkalo.
Nositele řádu s vojenskou trofejí používali pouze předepsaný vlastní stejnokroj.
Literatura o řádu zahrnuje také Latinskou a českou terminologii, včetně označení „Pro Deo et Principe“ a „S. Gregorius Magnus“.
Řád byl udělován i za vojenské i občanské zásluhy, například v dobách obrany Vatikánu.
V moderním kontextu se objevují i konkrétní ceremonie předání řádu v různých diecézích a městech, jako například Brno či Litoměřice.
V Brně byl v slavnostním setkání předán papežský rytířský řád svatého Řehoře Velikého Ing. Petru Zelenkovi, ekonomovi brněnské diecéze.
Petr Zelenka byl hlavním koordinátorem návštěvy Svatého otce Benedikta XVI. dne 27.9.2009 v Brně.
Řád sv. Řehoře Velikého - Osmé odznaky a další verze jsou zaznamenány v různých jazykových mutacích a pravopisných úpravách.
Nositelé zmíněného ocenění se stávají členy řádu s titulem rytíř (případně dáma) Řádu sv. Řehoře Velikého a získávají privilegované postavení během ceremonií.
V roce 2003 převzal Řád sv. Řehoře Velikého tehdejší kancléř biskupské kurie v Litoměřicích Jaroslav Macek a udělení proběhlo při rozloučení arcibiskupa Mons. Jana Graubnera s olomouckou arcidiecézí.
Prostějovský rodák Karel Kavička obdržel Řád sv. Řehoře Velikého za rok 2010 a jeho činnost byla spojena s literaturou, církevní historií a památkami.
Řád Sv. Řehoře Velikého je známý jako uznání mimořádného přínosu k dobrému jectu společnosti a církvi, a to jak pro jednotlivce, tak pro jejich práci pro církevní správu a obnovu památek.
