Pravoslavná církev, nazývaná též ortodoxní (z řeckých slov „orthos“ = správný, pravdivý a „doxa“ = sláva, názor, učení), odvozuje své počátky od prvotní křesťanské církve v Jeruzalémě a od Východořímské (Byzantské) říše.
Pravoslavné kostely vyznačuje atmosféra vysoce formální a vážná. Kněží jsou impozantně oblečeni, ve vzduchu bývá cítit vůně svíček a kadidla, starší ženy neustále uklízí. Na rozdíl od katolických kostelů nemají ty pravoslavné žádná sedadla, při mši se stojí. Mši vede kněz, ale musí při ní být přítomen minimálně ještě jeden člověk, který zpívá žalmy. Pravoslavné mše jsou téměř celé zpívané. Zčásti při nich probíhá dialog mezi knězem a lidmi, často sborem zpívajícím žalmy. Text je vždy zpíván předepsanou hudební formou.
Ikony jsou obrazy zpodobující Krista, Pannu Marii, svaté a mučedníky. Svůj původ mají v byzantském umění, následně se rozšířily do Ruska a dalších zemí, které přijaly od Byzance pravoslavnou víru. Slovo ikona pochází z řeckého „eikona“, tedy obraz. Ikona má ukazovat duchovní, spirituální stránku člověka, ne smyslné lidské tělo. Ikony bývají osvětleny světlem svíček nebo olejových lamp. Ikony se malovaly nejčastěji temperovými barvami na dřevěné desky. Po dokončení malby byly pokryty lakovanou glazurou ze lněného oleje. Po zhruba 80 letech však lněný olej ikonu ztmavil, takže ji zpravidla nějaký umělec přemaloval podle původní předlohy. Tento proces se někdy opakoval mnohokrát. Ikony zdobí stěny pravoslavných kostelů a někdy je zcela pokrývají. Často mají vyhrazené místo také v domácnostech věřících, většinou na východní stěně místnosti, kde slouží pro domácí modlitby.
Ikonostas je stěna tvořená ikonami, která odděluje loď kostela od svatyně s oltářem. Vyvinul se z byzantského templonu v 15. století. Svatyně, tedy prostor za ikonostasem, je přístupná jen knězi, věřící do ní nesmí. Ikonostas dělí kostel na dvě části, ale podle výkladu církve nerozděluje, nýbrž naopak symbolicky spojuje věřící v lodi kostela s Nebem. Někdy se používá také název královská brána, ale ten by se správně měl používat spíše na dveře spojující narthex s lodí. Prostor nad ikonostasem může mít až šest vrstev a bývá bohatě zdoben.
Nejpočetnější je dnes ruská církev, k dalším patří ukrajinská, řecká, srbská, bulharská, rumunská, albánská, makedonská, kyperská, gruzínská, polská a americká církev a také církev českých a slovenských zemí. V Byzantské říši pravoslavná víra kvetla; z Konstantinopole přijali křest někteří Slované, včetně kyjevského knížete Vladimíra a bulharského cara Borise. Ve slovanských zemích postupně vznikly samosprávné církve. Zatímco na západě se jako věroučný jazyk používala latina, na východě to byla řečtina. Do staroslověnštiny, která byla slovanským dialektem, přeložili bibli věrozvěsti Cyril (Konstantin) a Metoděj, bratři z řecké Soluně, které si vyžádal od byzantského císaře kníže Rastislav. Z Moravy byli žáci obou věrozvěstů nakonec vyhnáni, úspěšnější ale byli v Srbsku, Bulharsku a jinde.
Nejdůležitějším svátkem pravoslavné církve jsou Velikonoce („Páscha“), kdy si věřící připomínají Kristovu smrt a zmrtvýchvstání. Kromě toho existují i další významné dny v životě církve - tzv. Dvanáct velkých svátků. Tvoří je osm svátků na počest Ježíše Krista a čtyři na počest Panny Marie, která požívá velmi vysoké úcty a nazývá se Bohorodička. Data svátků však odpovídají juliánskému kalendáři, který pravoslavná církev dosud používá, ne gregoriánskému kalendáři na západě. Tudíž např. Ruská pravoslavná církev pokračovala po pádu Konstantinopole v roce 1453 v pravoslavné tradici jako „třetí Řím“.
Jednota autokefální ruské pravoslavné církve byla zásadně narušena v polovině 17. století, kdy moskevský patriarcha Nikon prosadil reformy. S podporou cara Alexeje změnil Nikon některé zavedené rituály - např. znamení kříže se namísto dvěma prsty začalo dělat třemi prsty, „aleluja“ se začalo vyslovovat třikrát namísto dvakrát apod. Odpor proti reformě vedl k rozkolu v církvi („Raskol“). Rozkol zesílil po moskevské synodě v letech 1666-67, když byli starověrci vyloučeni z církve, označeni za kacíře a uvaleni do klatby. Někteří odešli ze svých domovů žít do společenství v hustých lesích. Postupně ale začalo být zjevné, že staré pořádky se už nevrátí a hnutí starověrců sláblo. Mnozí odešli do zahraničí, např. na území polsko-litevského státu, kde mohli svoji víru praktikovat svobodně. V Rusku bylo jejich vyznání ilegální až do roku 1905.
Sovětský svaz vznikl oficiálně v roce 1922 a stal se prvním státem, jehož vládnoucí strana měla za svůj ideologický cíl potlačení náboženství. Bolševický režim zabavoval církevní majetek a ve školách propagoval ateismus. Pravoslavná církev nikdy nebyla postavena zcela mimo zákon, ale představitelé církve byli často pronásledováni. Po napadení Sovětského svazu Německem se Stalin rozhodl oživit pravoslavnou církev. Byla povolena volba nového patriarchy, znovu otevřeny teologické školy a tisíce kostelů začaly znovu fungovat. V roce 1990 se pravoslavná církev oficiálně vrátila do ruské společnosti po dlouhých 70 letech represí.
V Čechách a na Moravě najdete řadu pravoslavných kostelů a kaplí. Nejstarším pravoslavným chrámem v českých zemích je kostel sv. Olgy ve Františkových Lázních. Karlovy Vary hostily pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla s bohatě zdobenými interiéry. V Mariánských Lázních byl otevřen pravoslavný chrám sv. Vladimíra. Dvě menší chrámky mezi Olomoucí a Mohelnicí, například pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje v Chudobíně a pravoslavný chrám sv. Ludmily v Řimicích, ukazují rozmanitost místních tradic. Katedrálním chrámem české pravoslavné církve je kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, kde se před 77 lety ukrývali parašutisté. Při cestě z Prahy do Plzně je zmiňována novorenesanční vila u Loděnice, která se stala prvním místem s tenisovým kurtem v Čechách a byla přeměněna na pravoslavný ženský klášter sv. Václava a sv. Ludmily. Barokní kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze získala pravoslavná církev v 2. polovině 19. století a ruský car Mikuláš II. věnoval lustr ve tvaru carské koruny.
Kaple se nachází v podzemním prostoru domu Kováků. Dopravní spojení MHD je dostupné ze zastávky metra B „Anděl“ přes výstup „Na Knížecí“.
Mitropolitní a pastorační struktury: Jednota autokefální ruské pravoslavné církve byla narušena, a po roce 2014 Posvátný synod Řecké pravoslavné starostylní církve založil moravskou eparchii a jejím správcem určil biskupa Klimenta gardikijského. Řecká pravoslavná starostylní církev vyvíjí misijní činnost po celém světě a pečuje o pravoslavné křesťany, kteří odmítají ekumenismus. K nejdramatičtějším činům spojeným s geokulturními událostmi patří i role chrámů a komunitních center během historických období, včetně okupací a odboje.
tags: #recky #pravoslavny #kostel