Pravoslavné chrámy oplývají nádherou bohatě vyřezávaných ikonostasů a dalšího mobiliáře, ale zpravidla bez sochařských děl, která jsou odmítána už od středověku. Obrazů, tedy plošného zobrazování postav a biblických událostí, se to netýkalo, ačkoliv i v tomto případě docházelo k onomu „uctívání model“ včetně líbání ikon. Ty však jsou většinou statické povahy a obloženy zlatem i drahokamy vyloženě svádějí k podobným projevům, zatímco malované příběhy, odvíjející se v nekonečných řadách na způsob středověkých „komiksů“, prostě vyprávěly biblické příběhy a legendy světců a nebylo na nich co uctívat.
Není divu, že malby tohoto druhu, obvykle fresky, provázejí křesťanství po celá staletí a ve všech oblastech. Málokde se však zachovaly v takové míře jako v Jižní Bukovině, hornatém kraji na severu Rumunska, navíc v naprosto unikátním umístění: zvenčí na zdech pravoslavných kostelíků. Při tamní pohnuté historii je skoro zázrak, že se vůbec zachovaly.
Historie a geografické umístění Jižní Bukoviny
Bukovina, o níž se dnes dělí Rumunsko s Ukrajinou, byla od 10. století ovládána Kyjevskou Rusí, ale postupně vplynula do vznikajícího Moldavského knížectví, jehož politickým centrem bylo Sučava (rumunsky Suceava) od 14. do 16. století. V tomto prostoru se prosadil rumunský jazyk teprve od 16. století. Na přelomu 15. a 16. století vládl v Moldávii kníže Štěpán Veliký (Ştefan cel Mare), který založil v okolí Sučavy přes 40 kostelů nebo klášterů zdobených malbami, každý po nějaké vítězné bitvě.
Osm nejlépe zachovaných celků (Arbore, Humor, Moldoviţa, Pătrăuţi, Probota, Suceava, Suceviţa a Voroneţ) je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO společně jako „moldavské kostely“. Díky stejné době vzniku vykazují všechny několik společných vlastností: areál bývá obehnán nízkými hradbami a v centru stojí chrám, jenž bývá jednolodní s východním zakončením, často bez byzantské kupole, nebo jen s malou polygonální věží. Fresky zdobí vnější i vnitřní stěny, původně zmiňují biblické výjevy a životy světců.
Nejdůležitější kláštery a jejich fresky
Mezi nejznámější patří kláštery Humor, Moldoviţa, Suceviţa a Voroneţ. Humor z roku 1530, založený Štěpánovým synem Tomou, hostí rozsáhlý soubor výjevů z Bible a životopisů světců, včetně rodinných portrétů Štěpána Velikého a Petra Rareşe. Na stěnách arbořského kláštera Arbore z roku 1503 dominuje absence věže a jeho interiérové fresky dávají klášteru zvláštní atmosféru. Vonící a dramatické bývají i fresky na jižním průčelí Moldoviţa, založeného Petru Rareş v roce 1532.
Obrazy v klášterech Suceviţa a Voroneţ patří k nejznámějším: v Suceviţa se objevuje Žebřík sv. Jana Klimaka a Rodokmen Kristův, zatímco Voroneţ je proslul freskou Posledního soudu. Fresky na stěnách těchto klášterů bývají popsány jako „bible chudých“, jelikož měly vzdělávat negramotné obyvatelstvo a přibližovat mu biblické příběhy a životy svatých. Z dalších významných míst stojí za zmínku Pătrăuţi (nejstarší dochovaná fundace Štěpána Velikého z roku 1487, fresky kolem roku 1550), Suceviţa (založen 1581 Gheorghe Movila; fresky 1602-1604), a Monastýr Humor, kde fresky vznikaly kolem roku 1530. Každý z těchto kostelů měl své specifické ikonografické téma a historickou roli v obraně před nájezdy Turků.
Putna, nejseverněji položený klášter Jižní Bukoviny, založený Štěpánem Velikým v roce 1466, patří mezi nejvýznamnější a v chrámové komoře se dodnes uchovávají ostatky Štěpána Velikého. Všechny tyto objekty se nacházejí v pohoří Bukovinské Občiny a tvoří jedinečnou skupinu malovaných klášterů, která je považována za vrchol moldavského malířství 16. století.
Symbolika a technika maleb
Fresky vznikaly převážně v 16. století, kdy byla oblast Moldávie centrem malířství. Malby sloužily nejen edukativní a liturgické účely, ale i obranné a identitně kulturní funkce. Z hlediska stavební architektury jsou kláštery řešeny jako byzantské chrámy s otevřenou a uzavřenou předsíní, pohřební komorou a hlavní lodí s trojdílným závěrem. Vnější stěny často zcela vyzdobeny scénami ze života světců a biblickými výjevy, vnitřní malby zasahují do bohaté ikonografie. Přesné složení použitých barev je dodnes předmětem výzkumu, ale díky unikátnímu složení zůstaly fresky zachovány ve velmi dobrém stavu i po staletích.
Nejzajímavější ikonografické témata zahrnují obléhání Konstantinopole perskou armádou v klášteře Moldoviţa, žebřík sv. Jana Klimáka v Suceviţa a Rodokmen Kristův v Putně. Výjevy na vnějším plášti bývaly označovány jako „biblia pauperum“ - Bible chudých. Každý klášter má i své jedinečné prvky, například Arbore postrádá věž, Humor má nejstarší autoportrét rumunského malířství a Voroneţ se vyznačuje bohatostí barev fresků.
Turistika a současnost regionu
Malované kláštery a opevněné komplexy tvoří magnet pro turisty, kteří sem proudí z celého světa. V posledních desetiletích dochází ke znovuoživení víry a vznikají nové kláštery či svatyně, které slouží jako centra duchovního života pro Rumunce; podle sčítání se k pravoslavné víře hlásí více než 85 procent obyvatel. Rumunská pravoslavná církev spravuje rozsáhlý systém farností a často i sociální infrastrukturu, což dává regionu i významný ekonomický a kulturní význam. Putna a další kláštery jsou ukázkou samostatné ekonomické jednotky, kde řeholní řády disponují sady, polnostmi, pilami a lesy.
Současně na území Jižní Bukoviny stojí i jiné turistické perly: solný důl Cacica, skanzen v Suceavě s 53 lidovými stavbami, města Suceava a Suceaviţa s pevnostními rysy, historické centrum Brašova a další skvosty regionu. Návštěvníci se často setkávají s místními tradicemi, jako jsou velikonoční obyčeje v Maramureşi, kde se setkáte s pastevci, koňskými povozmi a výraznými kroji. Velikonoce jsou v této oblasti zvláště významné a spojené s bohatými hostinami i rituály.“
Historické souvislosti a současnost v syntéze
Kláštery Jižní Bukoviny vznikaly v 15. a 16. století a byly často obehnány opevněním proti nájezdům Turků. Jejich unikátem je, že velká část freskového vybavení je zvenčí, čímž se z klášterů stala otevřená obrazová Bible pro široké vrstvy obyvatel. Zatímco vnější malby bývaly dobře čitelné a barevné, severní stěny bývaly náchylnější k poškození počasím. Jako celek představují tyto kláštery kombinaci byzantského původu s vlivy lidového umění a renesančními prvky, čímž vznikl unikátní styl brâncoveanský na některých místech Horezu a okolí.
Putna and the Danubian Route
Putna je nejseverněji položený klášter Jižní Bukoviny, založený Štěpánem Velikým v roce 1466 a slouží jako významné duchovní a kulturní centrum středověké Moldavie. Ostatky Štěpána Velikého jsou uloženy v chrámové lodi. Mnichům a návštěvníkům se často nabízí klášterní nocleh a šíří se zde atmosféra klidu, kterou doprovází tradiční kroje, vůně kadidla a zvuk ranní bohoslužby. Fotografie je v některých klášterech omezená kvůli úctě k místu, ale pohled do nitra klášterů a jejich zahrad bývá neopakovatelný.
Další významné monastýry Jižní Bukoviny zahrnují Humoru, Moldoviţa, Suceviţa a Voroneţ, které tvoří „čtverec“ nejikoničtějších klášterů zapsaných na UNESCO. Každý z nich představuje bohatou ikonografickou výbavu a jedinečnou atmosféru, která doprovází setkání s historií a náboženským životem regionu.
Pravoslavná víra, národní identita a turistika
Podle posledních údajů se k pravoslavné víře hlásí největší část obyvatel Rumunska; kláštery a jejich fresky tak nejsou jen uměleckým dědictvím, ale i součástí národní identity a duchovního života. Vzhledem k historickým proměnám regionu a střetu vlivů Turků, Ruska a Rakouska-Uherska představují malované kláštery Jižní Bukoviny důležitý bod na mapě kulturního dědictví Evropy.
Jejich vizuální jazyk, tradiční techniky a poetika vyzařují z každé zdi, a proto sem turisté cestují nejen pro architekturu, ale i pro poznání bohaté historie regionu, jeho lidových zvyklostí a pohostinnosti místních obyvatel, která se projevuje i na venkovských hospodách a při autentických setkáních s domorodci při návštěvě klášterních areálů.
Kontext fotek a praktická část cesty
Shora uvedené kláštery a místa lze navštívit v rámci cestovatelského programu zaměřeného na Jižní Bukovinu a okolí Sučavy. Základní trasy často zahrnují prohlídky klášterů Sucevita (UNESCO), Moldoviţa (UNESCO), Voroneţ (UNESCO) a Humor, s možností výstupu a procházky v okolí. Putna je dalším důležitým cílem; její návštěva bývá spojena s poznáním historie knížete Ştefan cel Mare a s klášterním životem, který dodnes žije v rytmu modlitby a ticha.
V jižní Bukovině stojí za to objevit i Arbore, kde kostel z roku 1503 postrádá věž, a malebné vesnice s tradiční keramikou a lidovou architekturou. Archeologické a lidové muzeum v oblasti doplňuje poznání o životě místních obyvatel a zvycích starých i novějších epoch. Přírodní i historické scenérie Bukoviny, společně s architekturou klášterů a jejich freskami, tvoří jedinečný kulturní uzel Evropy.
Krátká rekapitulace
Malované kláštery Jižní Bukoviny jsou významnými architektonickými a uměleckými klenoty. Fresky jejich vnějších stěn sloužily jako „bibli pauperum“, sloužící k šíření biblických příběhů mezi negramotné obyvatelstvo. UNESCO uznalo osm nejlépe dochovaných souborů jako komplex moldavských kostelů. Regionální historie se prolíná s náboženským životem a svědčí o bohaté kultuře a odolnosti místních komunit.