Boží láska a soucit k jeho stvořením je tak velká, že každého z nás obdařil strážným andělem. Pomáhají nám zdárně překonávat různé životní zkoušky. Pro každého z nás jsou průvodci, ochránci a motivující kamarádi. Naši strážní andělé jsou nám vždy po boku a můžeme je požádat o pomoc kdykoliv se ocitneme v úzkých. Touží nám pomáhat, jenom je o to musíme poprosit. Strážný anděl pomáhá každému z nás překonávat různé nižší sklony nebo odchylky od naší duchovní cesty, kterým neustále čelíme. Pomáhá nám přeměnit celý náš život v dobro.
Najdeme-li se v rámci přednášky: Je zapotřebí víra v srdci, abychom mohli navázat kontakt s anděly. Představte si ohromující, vznešenou, velkou bytost, velmi mocnou a čistou, která si přeje nám pomáhat za předpokladu že o to budeme stát. A nemusí být tak obtížné učinit další krok, prakticky se s takovou bytostí spojit. Pro ty co už citově vnímají skutečnost andělů je to mnohem snadnější, protože není možné aby jejich prosba, která vychází ze srdce a která žádá pomoc u anděla, nedošla v jejich životě nějakého naplnění.
Je zapotřebí víra v srdci v to že je to tak, že existuje, že se na něj můžeme obrátit. Přitom andělé mají velice vytříbenou strukturu, jsou velmi svatí a z toho důvodu člověka který se zabývá hrubými věcmi, ačkoliv mentálně připouští nebo někdy i cítí jejich existenci, ani nenapadne že se na ně může obrátit. Jeho povaha mu to zakazuje, nenaladí se na ně. Velkou překážkou pro nás tady na Zemi je právě hmota. Ačkoliv andělé působí v hmotě, sami hmotní nejsou a to je velký rozdíl mezi námi a anděly. Nezbývá než jen vnitřně žádat v srdci, abychom měli přístup na jejich úroveň a mohli čerpat jejich pomoc. Může být tak obrovská, zkusím použít nějaké přirovnání. Je to jakoby někdo vlastnil kapesní počítač který má řadu funkcí a dostane se do situace kdy potřebuje spočítat nějaký složitý příklad. Takto ztrácí člověk, který se příliš zabývá hmotnými věcmi. Netvrdím že nemusíte vynakládat úsilí v hmotě, říkám jen že je třeba jednat inteligentně. A proč nepožádat pomoc od někoho, kdo je vždy po ruce a jen na to čeká?
K tomu je potřeba abychom se dokázali do toho pustit, na anděly se naladit. Lidé většinou směřují 90% veškerého úsilí k hmotě a jen malá část zahrnuje nějakou duchovní praxi, vyšší krásné myšlenky, nebo podobně. Nevykládají toto úsilí protože jsou příliš unaveni hmotou na to, aby mohli cvičit. A to je překážka, kterou není nutné odstranit, ale transcendovat. Pokud víme že chodíme každý den unaveni z práce a pak nemáme čas ani na jógu, ani na duchovno, jen koukáme na televizi a pak usneme, pak je jasné že hmota nás bere příliš. Náš život je výlučně hmotný. Třebaže vás zajímají andělé, zajímá vás jóga, ale přitom těmto zájmům nedáte žádný prostor, protože 90 % času a úsilí jde na to, abyste měli peníze, měli bydlení, ...
Ale potom máte velmi malou šanci abyste naplnili ostatní zájmy. Nechci říct, že jsou důležitější, i když pro mě jsou, protože tak můžeme získat věci které zůstanou život za životem, jiné věci, třebaže do nich investujeme tolik času, nevydrží tolik, ale o tom není tato přednáška. Říkám jen, že pokud vás hmota tolik zaneprázdňuje máte malou šanci, i když i ze srdce věříte, abyste v sobě udrželi takovou rezonanci, naladění na to svaté. Jsou lidé kteří se například cítí být sami. Jak by se někdo mohl cítit sám, pokud má stále se sebou anděla strážného? Buď nevěří nebo je to právě hmota která zasáhne a on se nedokáže na něj naladit.
Přemýšlejte proč je tolik dětí, a to je spousta případů, kteří mluví o svém příteli, který je stále poblíž a když ho chtějí přivolat stačí pomyslet a ihned se zjeví, poradí jim nebo pomůže. Smyslem této malé přednášky je sdělení, že máte svého anděla a ten vám může v životě kdykoliv pomoci. Stačí ho zavolat a může nám pomoci v zaměstnání, ve vztahu, v jakékoliv oblasti, je jen potřeba poprosit ho. Ale ne anemicky, tak že po skončení přednášky půjdete domů a večer se budete modlit k andělu strážnému, ale další večer už budete unavení, zapomenete a příští rok na týden andělů si třeba znovu vzpomenete že existují. Takové jednání poukazuje právě na malou rezonanci s tak jemnými světy.
Logické by bylo - pokud je tu taková pomoc - tak ji využít, ale nechci nikoho přesvědčovat. Od chvíle kdy se dokážete vytříbit a uvědomit existenci světa andělů, nebo pokud jednáte prakticky v tomto směru, bude častěji zasahovat do vašeho života. Třebaže hmota vás směruje jinam, máte přitom vůli či aspiraci, která vás bude inspirovat a začnete jednat ke spojení s anděly. A za nějakou dobu se z toho stane zvyk a přítomnost andělů bude pro vás samozřejší.
Budete se k nim obracet přirozeně, skutečně jako na přítele, kterého máte neustále poblíž. Může nám pomoci, že je tu řada tradicí po celém světě, které potvrzují že máme tuto vyšší bytost. Ať už indiánská, egyptská, ..., skoro všude existuje takový pohled, třebaže to není někdy tak známo. Řada lidí potvrzuje přítomnost těchto bytostí, ale důležité pro nás tady je, aby jsme z toho také něco měli. Můžete pocítit anděla strážného, pokud do toho půjdete ne skrze mysl: „...tak teda teď něco zkusím abych se ujistil jak to je...“ - a když se nic nestane, řeknete že nic takového neexistuje.
Přitom se účastnila jen naše plačící mysl, nebylo to opravdově z našeho nitra. Někdy jsou lidé rádi, když třeba mají doma jenom kočku - aby byl jejich život příjemnější. Ale anděl? Ten je s vámi pořád, jenom není hmotný. Kolik lidí už kvůli hmotě zanechalo duchovní cesty, která by je mohla tolik probouzet, třebaže hmota nemá tak velkou cenu pro jejich duši či ducha. Má cenu pár let v jejich životě, není tak důležitá. Alespoň něco z duchovna přijmout a mít jiný užitek je dobré, mít k němu nějaký vztah, a to může být právě anděl strážce, který je tady pro každého.
Nebudeme tady dnes cvičit prakticky, je to jen přednáška, ale důležité je uvědomit si tuto základní věc: jít do toho s vírou v srdci, než se podaří vypěstovat zvyk. Otázka: Mluvíš o životě ve hmotě, ale kde je ta hranice? Jsou různé lidé, kteří mají různou karmu a také různou strukturu. Pro každého platí trochu něco jiného. Jsou ale i lidé, pro které platí to co říkal Ježíš když hovořil o květině, o tom jak je krásná, rozdává takto radost všem a přitom se nemusí o nic starat - Bůh to pro ni udělá. Můžete být jako ona. Jsou lidi, kteří nemusí dělat skoro nic a mají všechno.
Je různá škála lidí od takovýchto případů až po ty, co by bez tvrdé práce a úsilí nevydrželi dlouho živiti. Takže kvůli tomu radou je, že i když třeba cítíš že máš investovat „50 kilogramů“ úsilí do hmoty, zkus to trochu snížit, zkus dát 40 ačkoliv si myslíš že je třeba 50. A pokud nestačí 40 a hmota záleží na těch 10ti tolik, znamená to že není tak integrovaná. Většinou lidé přehánějí více do hmoty, než do duchovna, protože se snažíme hmotou překonat vnitřní nedostatky: mám dobré zaměstnání tak získávám sebedůvěru, mám dům tak získávám jistotu, ..., myslíme si že nás hmota bude podporovat stále. Ale za nějakou dobu její působení zmizí.
A důležité pak je co jsme my sami o sobě. Od narození. Je možné že během života dojde ke změně, ale to se stává jen velmi vzácně, to by člověk musel příliš chtít nebo se tolik vyvinout. Většinou zůstává ten samý pořád, je stále s námi, z našeho pohledu nás „toleruje“... ale on nás nevnímá ve světle nedostatků jako lidé, pro něj jsme něco úžasného o co se on stará a pečuje. Přítomnost Boha na jejich úrovni je tak silná, že u nich není tento „problém“ a je to jejich role, aby se projevovali skrze jeho vůli pro nás. To je jejich smysl. I oni mají vnitřní svobodu a sami se takto rozhodli. To vysvětluje existenci padlých andělů, kteří se rozhodli činit něco jiného a získali karmu. Ale dokud činí boží vůli jsou mimo karmu. A anděl strážný nemá jen jediný úkol, dovést nás k Bohu, jsou i další. Je možnost aby se vyvíjeli i jiným způsobem. Většina z nich udržují boží vůli a vykonávají svůj úkol, ale to není nic tak malého. Není tak snadné udržovat takovou svatost.
Naše ego spojené s myslí může mít představu, že se nemají vlastně tak dobře, že jsou jako loutky, ale skutečnost je úplně jiná. Nemůžeme to zachytit myslí. Můžeme dělat kroky pro spojení s nimi. Žádat, modlit se... Je důležitější se zapojit, cítit je, než abychom přemýšleli jak se mají a co dělají. To bude jasné, když se s nimi spřátelíme. Za nějakou dobu se tento svět andělů stane tak přítomný, že budete prožívat krásné stavy, ve kterých pocítíte v srdci ohromný stav vděčnosti pro vašeho anděla strážného. Objeví se protože jste se mu otevřeli a žádali jste.
Pokusím se shrnout to, co pro mě v životě znamenal „blbej“ pes. Dostala jsem ji, kdyz mi bylo 12 let. Nasi byli v tu dobu v pomerne slozitym rozvodovym rizeni. Doma sem zazivala peklo na zemi a i po odstehovani taty do novyho bytu, se nic moc nemenilo. Nicmene v dobe, kdy si deti uzivaly dospivani, puberty, ja uz se musela chovat jako „velka zodpovedna“ holka, co se o sebe casto musela starat sama. Ale mela sem „ji“, silene uknouranou, ale presto oddane milujici dalmatinku Bajunku. Byla jsem si jista, ze by pro me zabila, stejne jako umrela a myslim, ze to bylo oboustranny. Pokazdy vedela, kdy ji potrebuju a kdy chci byt naopak sama. Samozrejme cas utikal, vztah s tatou se uklidnil a mamce sem po case „odpustila“, protoze dokazala to, co malo kdo na svete. Pomerne brzo sem si zacala uvedomovat, ze cas s Bajunkou nebude vecny a starne. Kdyz ji bylo asi 11 let, poridili jsme jeste jorksirku, rok na to druhou dalmatinku, ze az Bajunka nebude, ona mi ji nahradi (To byl velkej omyl, nenahrazuje ji absolutne v nicem, presto je to original.)
Az Bajunka zemřela, poprvé jsem si uvědomila, že mi chybí. Nine dnu po jejich 14 narozeninach jsem po dlouhomesicnim premysleni o jejim „zivote“ mela to pravo rozhodnout o tom, jestli ji pustit za duhovej most a nakonec sem zvolila volbu ANO. Jelo se na veterinu a po dlouhym rozhovoru s veterinarem jsem ji tam nakonec nechala. Casto zahlcena myslenkama, jestli to bylo dobre, ale bylo vic pro „ano“, nez "ne, ale to je zase na jinou debatu. S jejim odchodem jako by odeslo cast me a samozrejme i dneska, 3 roky po jejim odchodu, mi chybi. Ta, ktera o me vedela absolutne vsechno a vzdycky vedela, jak na me. Obcas se mi o ni zdalo, sny byli zmateny, topila se, ujizdela sem autem co se nezastavovalo a ona nemohla dobehnout, ozila - umrela a to nekolikrat po sobe.
Na jednu stranu sem byla rano stastna, ze sem ji mela zase zivou u sebe, na druhou sem se i s tema zvlastnima pocitama probouzela a chvili se mnou jeste zustavali. Az sem si sla jednoho dne sednou se skorosvagrovou a dala se s ni na tohle tema do reci. Rekla mi, ze veri, ze kazdy clovek ma svyho „andela straznyho“ a ten do snu prijde neco ukazat, naznacit. V jejim pripade to je jeji tatinek, ktery kdykoliv se ukazal, neco se stalo. Zpetne sem si vybavovala sny s Bajunkou a zacala si je zaclenovat do skutecnyho zivota. Vybavuju si jenom to, kdy byla mrtva - zase ozila a porad dokola. Bylo to v dobe, kdy sem se svym soucasnym pritelem zacinala chodit a byla na vazkach, zda je to realmente ten pravy. Zkusila sem s nim zustat a dneska vim, ze mam bajecnyho chlapa.
Takze mi tenkrat davala najevo (tim ze ozivala), ze tam je nadeje? Nicmene od toho rozhovoru o andeli, se snazim si sny s ni spojovat. Zda se mi o ni mimalne a vlastne dneska poprve, co se to snazim prevest do skutecnyho sveta - myho… A ted k dnesnimu snu. Vim, ze jsem ji hledala a nakonec nasla zavazanou v pytli, odkud jsem ji „zachranila“… Pak nekam utikala pravdepodobne ve sklepe, ale nakonec se ztratila. Otazkou mi ted zni: proc sem ji nejdriv zachranila a pak utekla?
Pes je nejlepší přítel člověka. Není divu, že se objevuje ve snech, často s našimi mazlíčky trávíme přes den spoustu času. Psi jsou důležitou součástí našeho života, ale také symbolizují určité vlastnosti. Pro mnoho lidí jsou také zdrojem traumatu, pokud je napadli nepřátelští psi. Co znamená pes ve snu? Jak si můžete vyložit sen, ve kterém vás pes pronásleduje, kouše nebo vidíte štěně?
Pes v knize snů může být různých významů: věrnost, ochrana, bezpodmínečná láska, ale i varování před konfliktem či neštěstím. Černý pes ve snu může naznačovat hrozící nebezpečí nebo nepřítele. Bílý pes je naopak dobrým znamením. Zraněný či nemocný pes upozorňují na zdraví a preventivní péči. Štěně symbolizuje bezstarostnost, ale i nadcházející lásku nebo nové přátelství.
Kousnutí psem ve snu bývá interpretováno jako nadcházející hrozba či důvod k opatrnosti. Hlazení psa značí důvěru a otevření se nové osobě. Koupání psa naznačuje potřebu pomoci někomu kolem nás. Pes na vodítku symbolizuje disciplínu a práci na sobě. Pes a kočka ve snu často znamenají konflikty či nutnost pečovat o sebe navzdory očekáváním okolí.
Další kapitoly snů o psech popisují interakce s pejsky a jejich významy: pes jako milovaný mazlíček, agresivní pes jako varování a reflexe našich obav. Sny o psech bývají vodítkem k našemu emocionálnímu stavu a skrytým tendencím. Všechny tyto interpretace souvisejí s tím, jak pes ve snu působí a jak se k němu cítíme.
Na závěr uvedu praktické poznámky: sny o psech a andělech mohou odhalovat potřebu bezpečí, důvěry a podpory v mezilidských vztazích. Sny nejsou doslovné předpovědi, jsou zrcadlem našeho vnitřního světa. Důležitá je autentická víra, která postupně umožní spojení s anděly a jejich průvodcovskou silou.