Sixtinská kaple: Renesanční poklad Vatikánu a příběh největšího díla Michelangela

Sixtinská kaple, italsky Cappella Sistina, je součástí Apoštolského paláce ve Vatikánu.

Je jednou z nejvýznamnějších uměleckých děl renesance a jednou z nejnavštěvovanějších sakrálních staveb na světě.

Nechal ji postavit papež Sixtus IV. v 15. století a stala se proslulou díky Michelangelovým freskám.

Architektura a první výzdoba

Kaple byla postavena podle návrhu Bacia Ponteliho a stavba proběhla v letech 1477-1483.

Venkovek kaple je z hlediska architektury nenápadná a připomíná pevnost; interiér však ukrývá zázraky renesanční výzdoby.

Strop kaple je založen na chápání renesanční architektury jako iluze architektonických článků, která posiluje vyobrazené děje.

Gallerie a stěny většinou vznikly v spolupráci předních malířů té doby, jako byli Perugino, Botticelli, Ghirlandaio, Roselli a Signorelli, kteří tvořili na bočních stěnách cykly Život Ježíše a Život Mojžíše, každý po 7 obrazech.

Fresky na stropě a stěnách

Strop Sixtinské kaple zdobí fresky od Michelangela z let 1508-1512, které představují témata ze Starého zákona: Stvoření světa, Stvoření Adama a Evy, Prvotní hřích aj., a jsou obklopeny výjevy ze života předků Kristových a proroků.

Najdeme zde slavný Stvoření Adama a další scény ze Stvoření Slunce a Měsíce, které představují hlavní medailony, a dále Noemovu archu a potopu světa.

Strop je doplněn o více než 300 postav, a kolem něj se vznášejí ignudy, nahí mládenci, jejichž skici rámují kompozici a posilují vizuální dojem z celku.

Poslední soud na oltářní stěně byl namalován Michelangelem později, v letech 1536-1541, po dokončení stropu.

Instruktivními dopisy a literárním dílem víme, že Michelangelo pracoval v náročných podmínkách, s velkým fyzickým i duševním vypětím, často držel tělo vleže a musel si postavit vlastní lešení a plošinu pro malbu v téměř dvacetimetrové výšce.

Michelangelo a jeho postupy

Michelangelo byl původně považován za sochaře a nejvíce si cenil sochy Davida, nicméně právě pro kapli se stal mistrem malířem díky vložení náboženského obsahu do monumentálního prostoru.

Pro výzdobu kaple byl zvolen bramanteovský systém, nicméně Michelangelo navrhl dřevěnou plošinu zavěšenou na stěnách, aby mohl pracovat i v bezmála dvacetimetrové výšce bez narušení bohoslužeb.

Lešení a postavení plošiny umožnily postupné odkrývání stropu a umožnily malíři plynulý pohyb po celé ploše 41 x 13 metrů kaple.

Podle jeho poznámek začal s přípravnými kresbami 10. května 1508 a plocha stropu byla dokončena do roku 1512.

Lešení bylo původně plánováno Bramante; Michelangelo však navrhl zrušení jeho použití a nahradil ho plošinou zavěšenou do stěn kaple, která mu umožnila pracovat bez rušení liturgických obřadů.

Symbolika a slohy

Náměty stropní výzdoby jsou z Genesis a odkazují na stvoření světa, stvoření Adama a Evy a Noemovu archu, čímž se propojuje ten zcela originální renesanční obraz světa s biblickým příběhem lidstva.

Na oltářní stěně se původně nacházely malby Narození Krista a Nalezení Mojžíše, které ustoupily fresce Posledního soudu od Michelangela Buonarottiho.

Fresky na bočních stěnách zobrazují scény ze života Mojžíše a Krista, včetně Křtu Kristova, Povolání sv. Petra a sv. Ondřeje, Kázání na hoře, uzdravení malomocného a Odevzdání klíčů sv. Petrovi.

Jednotlivé fresky obsahují skryté významy a symboly spojené s protilehlými stěnami a s ikonami římských památek, což posiluje celek kaple jako jeden organický soulad tvarů a motivů.

Význam pro kulturu a současnost

Sixtinská kaple je centrem konkláve, při němž se volí nový papež, a je pravděpodobně jedním z nejslavnějších děl renesance, které inspiruje návštěvníky z celého světa.

Vnější vzhled kaple působí skromně a její obrovský význam vyplývá z bohaté vnitřní výzdoby a historických událostí, které se zde odehrávají.

tags: #sixtinska #kaple #egypt