Do katedrály svatého Víta přibylo nové sousoší, které zpodobňuje svatého Vojtěcha, Radima a Radlu. Socha českého patrona, obklopeného dalšími světci, má úzkou spojitost s kardinálem Josefem Beranem. Odhalena bude ve čtvrtek odpoledne, o den později budou Beranovy ostatky po pěti desítkách let převezeny z Vatikánu do Prahy. Do Prahy bylo sousoší přepraveno z pasířské dílny v Buštěhradu. Tvoří ho 320 kilogramů stříbra a má zachycovat moment vzkříšení sv. Vojtěcha, jehož svědky jsou jeho učitel, benediktin Radla a sv. Radim, budoucí první polský arcibiskup. V katedrále je sousoší umístěno tak, že světec z věčného života žehná příchozím. Český patron je úzce spjat s pražským arcibiskupstvím. Pozici pražského arcibiskupa se říká stolec svatého Vojtěcha a socha se začala připravovat v době, kdy funkci zastával kardinál Beran. Instalací sochy se stejně jako pohřbením ve vlasti plní Beranovo přání. Umístění sochy sv. Vojtěcha do pražského chrámu inicioval Spolek pro dostavbu katedrály. Soutěž, kterou v roce 1936 vypsal, vyhrála sochařka Karla Vobišová Žáková. O jedenáct let později byl do katedrály umístěn sádrový model sousoší, ale už v roce 1948 byl z chrámu odstraněn.
Historie a kontext vzniku sousoší
Socha svatého Vojtěcha má v české kultuře hluboké kořeny: její vznik byl spojen s ambicí dokončit dostavbu katedrály a posílit duchovní důvěrnost mezi pražským arcibiskupstvím a věřící. Spolek pro dostavbu katedrály v roce 1936 vypsal soutěž, kterou vyhrála Karla Vobišová Žáková. Tímto způsobem se poprvé dostalo do chrámu dílo, které mělo reprezentovat svatého Vojtěcha v plné kráse. O rok později byl do katedrály vložen sádrový model sousoší, jenže těžkosti politických změn v padesátých letech přiměly chrám model opustit a od té doby byl chybějící prvek chápán jako morální a duchovní výzva pro budoucnost. Instalatérský návrat a následná rekonstrukce díla je tedy nejen estetickou, ale i symbolickou odpovědí na historické události.
Materiál, kompozice a symbolika
Sousoší je vyrobeno z 320 kilogramů stříbra a má zachycovat moment vzkříšení sv. Vojtěcha. Svědky tohoto zázračného okamžiku jsou jeho učitel benediktin Radla a svatý Radim, budoucí první polský arcibiskup. Umístění v katedrále tak umožňuje, aby světec z věčnosti žehnal věřícím, kteří do chrámu vstupují. Tímto způsobem socha propojuje teologickou identitu českého patrona s bohatou historií pražského arcibiskupství.
Proč právě Vojtěch a co znamená dnešní instalace
Pozici pražského arcibiskupa se říká stolec svatého Vojtěcha, a právě v době, kdy funkci zastával kardinál Beran, se socha začala připravovat. Instalací sochy se tedy naplňuje Beranovo přání a zároveň pokračuje tradice, která má posílit identitu a duchovní odkaz českého národa. Umístění do chrámu není jen prostorovou změnou, ale i kulturně-historickým prohloubením vztahu mezi církevní hierarchií a laikou.
Technické a výstavní aspekty
Do katedrály byla socha přepravena z pasířské dílny v Buštěhradu. Odloučení a následná doprava byly technicky náročné, zvláště vzhledem k významu díla a jeho hmotnosti. Větší část téma vyjadřuje moment vzkříšení, který má vyzařovat naději a obnovu pro návštěvníky chrámu i pro věřící, kteří hledají duchovní posilu.
Souvislosti s Beranovým dědictvím a budoucími kroky
Český patron je úzce spjat s pražským arcibiskupstvím a s osobou kardinála Josefa Berana. Odhalení sousoší ve čtvrtek odpoledne a následné převedení Beranových ostatků z Vatikánu do Prahy symbolicky uzavírá epochu a otevírá novou kapitolu v historii církevní kultury. Instalací sochy se tedy realizuje i Beranovo přání a potvrzuje kontinuitu mezi minulostí a současností české duchovní tradice.
Možná doprovodná data a souvislosti
Významná je skutečnost, že Lazebnické a pasířské dílny v regionu poskytly technickému zpracování díla kvalitní řemeslný základ, který umožňuje takovou míru precize a trvanlivosti. Sochařská práce Karla Vobišové Žákové se tak stává významným odkazem české moderní sochařské školy a propojuje tradiční řemeslo s duchovním poselstvím chrámu.
