Někdo vnímá dnešní den jen jako volný pátek, díky kterému si prodlouží víkend. Spousta studentů má radost, že se nebude učit, psát testy. Většina z nás si v kalendáři všimne, že svátek slaví Václav/a a také, že je den české státnosti. Svatý Václav (asi 907 - 28. Podle pověsti byl vychováván svou babičkou svatou Ludmilou a vzdělával se na Budči. Jako kníže, po porážce saským králem Jindřichem Ptáčníkem, dokázal zachovat suverenitu českého státu a založil chrám sv. Víta, hlavní kostel knížectví. Byl zavražděn ve Staré Boleslavi, sídle svého bratra Boleslava, který díky tomu převzal vládu. Po smrti začal být Václav uctíván jako svatý pro svou zbožnost a posmrtné zázraky. Později se stal symbolem českého státu, např. Pro poznání Václavova života chybí dostatek spolehlivých dobových pramenů.
Základem jsou legendy, které však nebyly sepsány za účelem věrně zachytit historického knížete. Další informace jsou čerpány z historie sousedních států, zejména okrajové zprávy kroniky o málo mladšího saského kronikáře Widukinda. Z nepísemných pramenů jsou to archeologie a paleoantropologické výzkumy ostatků Přemyslovců prováděné zejména Emanuelem Vlčkem, který na jejich základě publikoval historiky málo přijímaný obraz prvních Přemyslovců. Boleslav pozval svého bratra Václava na hostinu při příleitosti svátku svatých Kosmy a Damiána, k sobě do Staré Boleslavi. Druhý den ráno, ještě před rozedněním, se Václav vydal na ranní pobožnost. Potkal cestou zpět Boleslava a řekl mu: „Včera jsi nám pěkně posloužil, Bůh ti to oplať.“ Boleslav odpověděl: „A dnes ti chci takhle posloužit!“ a udeřil ho mečem do hlavy. Václav vytrhl meč, odhodil ho, protože nechtěl prolít krev svého bratra.
Svatý Václav je prvním svatořečeným českého původu, příslušníkem první dynastie panovníků - rodu Přemyslovců, symbolem české státnosti a patronem České země. První akt, který posmrtně zdůraznil Václavův význam, provedl zřejmě v pokání sám vrah Boleslav, který tři roky po bratrově smrti nechal jeho ostatky převézt na Pražský hrad. Další kult byl pěstován v církevním prostředí, ze kterého pochází o několik desítek let mladší první dochované legendy. Již od 10. století se tedy projevuje dvojí význam Václava: jako světce vyznačujícího se křesťanskými ctnostmi a jako symbolu vládce, přemyslovské dynastie a českého státu.
Po translaci jeho těla biskupem vznikla první legenda; Slavisté spojují translaci s pražskou tradicí. Někteří mladší badatelé, jako Dušan Třeštík, uvažují o latinské legendě a o úzké souvislosti mezi snahou o založení pražského biskupství a translací. Biskupství na Pražském hradě bylo založeno v souvislosti s hroby sv. Václava v rotundě sv. Víta a sv. Ludmily. V období mezi 18-28, resp. 28. Václavské náměstí, se Václav ctil jako světce a zároveň jako symbol vládce a českého státu.
Pomník svatého Václava na Václavském náměstí v Praze patří mezi nejznámější sochařská díla v Česku. Jeho autorem je Josef Václav Myslbek, který na něm pracoval více než třicet let. Spoluautory byli architekt Alois Dryák a Celda Klouček. Po roce 1879, kdy barokní jezdecká socha sv. Václava byla přenesena na Vyšehrad, vznikla potřeba vytvořit novou a modernější podobu. Jubilejní zemská výstava v Praze 1891 představila Myslbekovu sochu.
Soutěž na nové dílo proběhla v lednu 1894; druhou cenu si rozdělili Myslbek a Schnirch, avšak vítězství nakonec získal Myslbek. Původní model byl několikrát změněn; monument zahrnuje i čtyři stojící sochy svatých. Původně měly být Ludmila, Prokop, Anežka a Vojtěch; sv. Ivana byla nahrazena sv. Anežkou. Kůň byl inspirován hřebcem Ard z Panenského vojenského hřebčince.
Pomník byl oficiálně odhalen v roce 1913; datum 28. října 1918 a další historické momenty jsou spojeny s národem. Okolí pomníku je tvořeno žulovým podstavcem a elipsovitým prostranstvím s bronzovým řetězem a lipovými trojlisty. Socha Václava měří s kopím 7,2 metru, světců v spodní části kolem 3 metry. Na čelní straně jsou vyobrazeny svaté Ludmila, Prokop, Anežka Česká a Vojtěch.
Vedle samotného podstavce stojí i baroko sochařské dílo a zvonice z Nových Třebčic, kde andělé a svatý Václav doplňují místní krajinu. V obci je památkově chráněná socha svatého Václava s anděly a zvonicí od roku 1958. Drobné renesanční a barokní prvky se prolínají v rámci místní kulturní památky, která je ohniskem kolektivní identity obce.
V novodobé době bylo okolí památky svědomím místních obyvatel; například díky restaurování z roku 1925 a následným projektům po roce 2009 bylo zajištěno zachování autenticity. Dotační podpora z Ministerstva kultury, Ústeckého kraje a obce Veliká Ves umožnila záchranu této kulturní památky. Majetek i urbanistické prostředí kolem památky zůstává důležitým estetickým i historickým tématem pro region.
| Rysy a detaily | Popis |
|---|---|
| Materiál | tmavě hnědá žula, bronzové prvky |
| Výška | 7,2 metru (včetně kopí) |
| Sousoší světců | Ludmila, Prokop, Anežka Česká, Vojtěch |
| Podstavec | elipsovitý, s bronzovým řetězem a lipovými trojlisty |
Den 28. října 1918 se pod pomníkem konala významná pietní místa; pomník i okolní prostor slouží jako místo setkání i k hromadným manifestacím. Socha svatého Václava je urbanistickou dominantou Prahy a přirozeným středem města, kde lidé často nacházejí sdílení a připomínají historii Českého státu.