Kostel Českobratrské církve evangelické v Kolíně představuje pozoruhodný příklad vývoje evangelické sakrální architektury od historizující pseudogotiky přes secesní úpravu až po pozdější zjednodušené a moderní zásahy. Interiér po úpravě z počátku 21. století citlivě spojuje tradici s moderním liturgickým pojetím a zároveň důstojně připomíná dlouhou hudební a sborovou tradici kolínských evangelíků.
Historie farního sboru a vznik kostela
Historie farního sboru Českobratrské církve evangelické v Kolíně se začíná dne 16. května 1868, kdy bylo jeho založení schváleno příslušnými úřady. Již 6. října 1868 se konala první bohoslužba s kazatelem Janem Janatou z Chleb, a to v domě Matěje Součka (dnešní Legerova ulice čp. 87), za účasti přibližně 300 věřících. Základní kámen vlastního kostela byl položen v květnu 1871, stavbu v pseudogotickém slohu provedl stavitel Josef Douša a již 17. prosince 1871 se zde konala první slavnostní bohoslužba.
Architektura a vývoj exteriéru
V letech 1910-1911 byl kostel výrazně přestavěn v secesním duchu. Fasády získaly bohatou secesní štukovou výzdobu a z původní stavby zůstala zachována především okna s lomeným záklenkem. Další úpravy proběhly v letech 1948-1949 podle návrhu Ing. Pavla Bareše, kdy byl kostel mimo jiné rozšířen o předsíň. Při opravě v letech 1987-1989 byla odstraněna secesní i historizující výzdoba průčelí a jižní štít byl výrazně zjednodušen. V roce 2016 prošly fasády celkovou obnovou. Kostel je obdélná jednolodní stavba s poměrně strohým, dnes již výrazně zjednodušeným výrazem.
Hlavní průčelí je završeno trojúhelníkovým štítem, v jeho ose se nachází vysoké okno s lomeným obloukem. Boční fasády jsou rytmizovány řadou vysokých, úzkých oken s hrotitým zakončením, která připomínají původní pseudogotické pojetí stavby. Fasády jsou dnes hladké, bez výraznější plastické výzdoby, členěné pouze jednoduchými profilacemi okenních ostění a korunní římsou. Na východní straně ke kostelu přiléhá přístavek předsíně z poloviny 20. století, který se hmotově připojuje k hlavní lodi. Celkový výraz stavby je dnes klidný a střídmý, s jemnými odkazy na historizující architekturu.
Interiér a liturgické řešení
Vnitřní prostor tvoří široká, světlá jednolodní síň s emporou (kruchtou) v čele. Prostor je zaklenut plochým stropem a osvětlen vysokými okny, která propouštějí rozptýlené světlo. Současná podoba interiéru je výsledkem úpravy z roku 2004 podle návrhu výtvarnice Barbory Veselé. Ta výrazně zasáhla do uspořádání bohoslužebného prostoru - prostor před kruchtou byl nově vymezen stěnou a liturgické místo bylo posunuto blíže k věřícím. Dominantou interiéru je jednoduchý, moderně pojatý bohoslužebný prostor.
Před nově vytvořenou stěnou stojí stůl Páně (oltářní stůl) a ambon (kazatelna, řečniště), oba navržené autorkou v soudobém tvarosloví. Jejich střídmá forma zdůrazňuje protestantské pojetí bohoslužby, zaměřené na slovo a společné shromáždění. Empora v čele prostoru nese varhanní skříně, které doplňují liturgický rámec bohoslužby hudební složkou. Lavice uspořádané v pravidelných řadách orientují pozornost věřících k bohoslužebnému centru. Po obvodu sálu probíhá výrazná římsa, která prostor horizontálně člení, a doplněno bylo nové závěsné osvětlení s jednoduchými svítidly. Na stěnách se v jemném rytmizování modrých a zelených linií objevuje výtvarný motiv evokující hudební a zpěvní tradici sboru. Na čelní stěně i nad vstupem jsou umístěny biblické nápisy, připomínající ústřední roli Písma v evangelické liturgii.
Historické prvky a vybavení
Zařízení kostela je převážně novodobé. Z původního vybavení se dochovaly především varhany z roku 1878 od firmy Mölzer z Kutné Hory. Ty byly v roce 1950 přestavěny Janem Tučkem a disponují dvěma manuály a 23 rejstříky. V roce 1993 byla elektrifikována pneumatická traktura a hrací stůl byl přemístěn do lodi kostela. V letech 2024-2025 prošel nástroj celkovou restaurací, kterou provedl varhanář Petr Fišer. Z mobiliáře dále vynikají jednoduché lavice, jednotně řešené v tlumeném barevném tónu, a novodobé liturgické prvky navržené jako kompaktní součást interiéru. Pamětní deska v interiéru připomíná zakladatele a první starší sboru z roku 1868, mimo jiné Josefa Sixtu, Josefa Doušu, Jana Linka, Jakuba Rychlíka či Antonína Blechu. Prvním farářem byl Dr. Čeněk Dušek (ve službě 1869-1918).
Architektonické a liturgické pojetí
Kostel představuje pozoruhodný příklad vývoje evangelické sakrální architektury od historizující pseudogotiky přes secesní úpravu až po pozdější zjednodušené a moderní zásahy. Přestože výraz stavby byl postupně redukován, dochovala si architektonickou čistotu a funkční prostorové řešení. Interiér po úpravě z počátku 21. století citlivě spojuje tradici s moderním liturgickým pojetím a zároveň důstojně připomíná dlouhou hudební a sborovou tradici kolínských evangelíků.
tags: #kostel #evangelicke #cirkve