Každý rok 15. září si křesťané připomínají památku Panny Marie Sedmibolestné (Mater dolorosa), která připomíná chvíle, kdy Maria stála tváří v tvář utrpení svého Syna a sdílela s ním jeho bolest. Tento titul vychází z tradice, která popisuje sedm Mariiných bolestech a vede k úvaze o tom, jak bolest může být místem pro víru a důvěru. Maria netrpěla sama - její bolest byla spojena s utrpením Krista a stala se zdrojem posily a naděje pro nás.
Evangelista Jan uvádí, že Maria stála blízko kříže, a památka Panny Marie Sedmibolestné nám připomíná, že bolest nemusí být posledním slovem. Uprostřed slz a těžkostí je možné zakusit blízkost Boha i sílu matky, která stojí věrně při svém Synu. Maria ukazuje, jak být spolehlivou průvodkyní víry i v temnotě života.
Sedm bolestech a jejich význam
- Při uvedení Páně do chrámu: Simeonova proroctví o tom, že »On bude k pádu a k povstání mnohým« a že i matce pronikne meč bolesti.
- Ztráta Dítěte Ježíše na pouti do Jeruzaléma: Maria vypovídá o bolesti po třídenním hledání: „Synu, proč jsi nám to udělal?“
- První útěk do Egypta: ochrana dítěte a Jezuitův pohled na židovský lid v těžkostech.
- Setkání s Ježíšem nesoucím křížem na Kalvárii: Maria stojí u Ježíše a sdílí s ním jeho cestu utrpení.
- Stání pod křížem: Maria je rozšířením mateřství na všechny věřící a její přítomnost vyjadřuje pevnou víru i bolest.
- Přijetí mrtvého Ježíše do náruče: Josef z Arimatie žádá Piláta o sejmout Ježíšovo tělo; Maria stojí s ostatními učedníky u mrtvého těla.
- Uložení Ježíše do hrobu: slavnostní vklad do hrobu a prázdnota, která nás spolu s Marií připravuje na Velikonoční naději.
Každá z bolestí byla Mariiným vnitřním «ano», které se stává vzorem pro věřící, jak dát i vlastnímu utrpení hodnotu skrze spojení s Kristovou obětí. Pavel vysvětluje víru a utrpení: „Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap“ (Kol 1,24).
Růženec Sedmi boleste Panny Marie
Tradice rozjímání o Mariiných bolestech se rozvinula i ve formě růžence Sedmibolestné Panny Marie. Každé z tajemství se modlí jednou modlitbou Otče náš a sedmi Zdrávas Maria. Příběh je doprovázen úvahami o těžkostech, víře a naději a vyzdvihuje spolupráci člověka s Božím dílem vykoupení.
Neposkvrněné Srdce Panny Marie
Oslavování Neposkvrněného Srdce Panny Marie má historický vývoj: od šíření úcty prostřednictvím svatého Jana Eudia, přes papežské potvrzení liturgické praxe, až po výrazné alty v karmelitánských řádech a fatimských zjeveních. Pius XII. zasvětil celý svět Neposkvrněnému Srdci Panny Marie v roce 1942; po Druhém vatikánském koncilu byla tato úcta upravena liturgicky a nadále propojuje Mariino mateřství s Kristovou vykupitelskou láskou.
Neposkvrněné Srdce Marie není jen úcta sama o sobě, ale obraz Mariina niterného života - otevřenosti Bohu a ochotě nést Boží vůli pro svět. Maria je „první a nejdokonalejší Kristovou učednicí“ a její srdce je vstupní branou do jejího nitra a do vztahu s Bohem i lidmi. Fatimská zjevení posílila povědomí, že skrze Marii se šíří poznání Krista a láska k němu.
Na zvláštní den, 13. června, byla vyzdvižena úcta k Neposkvrněnému Srdci, a v roce 1842 bylo stanoveno zasvěcení celého světa tomuto Srdci. V moderní církevní praxi se stále častěji připomíná, že „Skrze Marii spása světa začala a skrze Marii nutně bude dovršena“ (komentář k Grignionovi). Uctívání Srdce Panny Marie vyjadřuje touhu obyvatel církve po spojení s Božím plánem a ochotu sloužit druhým jako Marie službě lidem.
Pokud se ptáme, proč má úcta k Panně Marii stále vzrůst, odpověď spočívá v tom, že Maria je prostřednicí milostí a přímluvou, která vede lidi k věrnosti Bohu a k dialogu s Duchem Svatým. Při modlitbě se často vyznačuje, že Maria přivádí duše k Ježíši a má na zřeteli spolupráci člověka s Bohem pro spásu světa.
Na závěr slouží modlitba a prosba o ochranu a zasvěcení srdce Marii Bohu. Příslušné modlitby a úcty, včetně zpěvů a vyznání víry, pokračují v duchovní praxi věřících. Modlitby často začínají a končí vzýváním Matky Boží a prosbou o milost pro duši i svět.
V liturgickém smyslu vyjadřuje Den Panny Marie Bolestné hlubokou reflexi nad utrpením, vírou a nadějí. Sedm bolestech Panny Marie tak zůstává výzvou k soucítění s druhými, ke spojení bolesti s vírou a k ochotě nést vlastní trápení s důvěrou v Boha, který z bolesti dokáže vykřesat nové začátky.