Měsíc srpen je v katolické tradici hluboce a neoddělitelně spjat s úctou k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Již od 16. století katolická zbožnost vyhrazovala celé měsíce pro zvláštní pobožnosti a reflexi nad konkrétními tajemstvími naší víry.
Fyzické srdce Panny Marie je uctíváno s nejvyšší úctou, protože je úzce a trvale spojeno s její osobou. Je samotným sídlem její nevýslovné lásky, zvláště k jejímu božskému Synu, její neochvějné ctnosti a jejího hlubokého, kontemplativního vnitřního života.
Tato pobožnost nevznikla z ničeho; má své hluboké kořeny přímo v Písmu svatém. Evangelista Lukáš nám dvakrát připomíná Mariin vnitřní postoj: „Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom ve svém srdci“ (Lk 2,19) a „“ (Lk 2,51). Mariino Srdce je však také srdcem, které probodl meč nepopsatelné bolesti, přesně jak předpověděl prorok Simeon při Obětování Páně: „A tvou vlastní duší pronikne meč“ (Lk 2,35).
Historicky se úcta k Panně Marii v podobě jejího Neposkvrněného Srdce začala projevovat již ve 12. a 13. století. Tehdy ji rozvíjeli velcí světci a mystici jako svatá Mechtilda, svatá Gertruda Veliká nebo svatý Bernardin Sienský. Stopy této rané oddanosti můžeme najít také u svatého Tomáše Becketa nebo v knize Zjevení svaté Brigity Švédské. Zatímco ve středověku úcta spíše klíčila, v 17. století zažila obrovský rozmach.
Velkým exponentem a důležitým předchůdcem byl v této době svatý František Saleský, který ve své spiritualitě hluboce zdůrazňoval vnitřní spojení srdcí a lásku Panny Marie. Byl to právě on, kdo dal této praxi rozhodující impuls, neúnavně o ní kázal a zasloužil se o vůbec první veřejné slavení svátku Neposkvrněného Srdce Panny Marie - stalo se tak přesně 8. února 1648 ve francouzském Autunu. V 19. století pak přinesla další mocnou vlnu oddanosti zjevení Panny Marie svaté Kateřině Labouré (1830) spojené s ražbou tzv. Zázračné medailky. K této mariánské úctě se v roce 1840 přidal i takzvaný Zelený škapulíř (zjevený sestře Justýně Bisqueyburu), který je rovněž hluboce spojený s Neposkvrněným Srdcem.
Význam této úcty Církev formálně stvrdila v roce 1855, kdy Kongregace rítů oficiálně schválila vlastní officium a mši o Nejsvětějším Srdci Panny Marie. Papežové a Neposkvrněné Srdce v bouřích 20. století sledují vývoj liturgie a mariánské úcty. Jeden z hlavních důvodů, proč je právě měsíc srpen tak pevně spojen s Neposkvrněným Srdcem, souvisí s nesmírnou úctou papeže Pia XII. k Panně Marii Fatimské. Během druhé světové války, kdy byl celý svět uvržen do naprostého zmatku, nenávisti a temnoty, se papež Pius XII. rozhodl jednat. Dne 31. srpna 1944 pak tento papež ustanovil, že svátek Neposkvrněného Srdce Panny Marie bude slaven v celé Církvi 22. srpna, což tehdy připadalo na tradiční osmý den (oktávu) po slavnosti Nanebevzetí Panny Marie.
Tento svátek se slavil v srpnu až do úprav po Druhém vatikánském koncilu. V novém kalendáři se svátek začal slavit bezprostředně po slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (v červnu). Na 22. srpna pak papež Pavel VI. logicky přesunul svátek Panny Marie Královny, neboť její kralování úzce souvisí s jejím Nanebevzetím. Navzdory těmto liturgickým změnám Církev nadále tradičně slaví srpen jako měsíc zasvěcený Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
Sám papež Pavel VI. Zlatým vrcholem těchto papežských úkonů se pak stalo zasvěcení, které vykonal svatý Jan Pavel II. dne 25. března 1984. Nejdůležitější věcí není pouze vykonat úkon zasvěcení, byť s určitou slavnostností (i když to je samo o sobě významné). Tou nejpodstatnější a nejvíce důležitou věcí je toto zasvěcení skutečně žít. Uznání skutečnosti, že Ježíš a Maria mají plné právo požádat nás o cokoliv, dokonce i bez jakékoliv viditelné odměny.
Svatý Maxmilián Maria Kolbe velmi rád hovořil o spojitosti zasvěcení s našimi křestními sliby. Tato mariánská pobožnost získala ve 20. století zcela nový a naléhavý důraz díky fatimským zjevením. Zásadní moment přišel 13. července 1917, kdy Panna Maria žádala zasvěcení Ruska svému Neposkvrněnému Srdci a zavedení smírného svatého přijímání o prvních sobotách. Tyto požadavky byly teologicky i duchovně prohloubeny při dalších zjeveních, kterých se dostalo sestře Lucii v Pontevedře (v roce 1925) a v Tuy (v roce 1929).
Samotné naše zasvěcení nás implicitně volá k tomu, abychom přinášeli smír za urážky, kterých se jejímu Srdci dostává lidským rouháním a nevděkem. Každý náš hřích totiž působil Pánu Ježíši a Panně Marii zármutek. Pokud obyčejnému člověku ublížíme, cítíme přirozenou potřebu to odčinit. Ve Fatimě Panna Maria slíbila: „Neklesejte na duchu. Můžeme s ní začít již nyní v srpnu. Ona na nás hledí s něžností a přijímá naše starosti a trápení.“ Je nádherné a uklidňující vědět, že jsme ukryti v Srdci Neposkvrněné Panny Marie, protože její Srdce je jediným útočištěm, kam nedosáhne zlo. Matka Maria miluje každého jednoho z nás a uchovává si nás ve svém Srdci s takovou něhou, jakou si neumíme ani představit.
- Historie a kořeny úcty k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie (12.-16. století, klíčové postavy).
- Význam 17. až 19. století: František Saleský, Kateřina Labouré, Zelený škapulíř a vznik oficia.
- 20. století a Fatimské zjevení: požadavky na zasvěcení Ruska a smírné přijímání, význam pro osobní duchovní život.
- Liturgické změny a současný příklad zasvěcení v životě věřících.
