V roce 1193 došlo k založení premonstrátského kláštera v Teplé a vzápětí následuje vznik kláštera v Chotěšově. Oba kláštery zakládá významný šlechtic, příslušník nejvyšší feudální vrstvy staré české společnosti, pan Hroznata z rodu Černínů. Kdy skutečně došlo k založení a stavbě kláštera není možné přesně určit. Můžeme však předpokládat, že výstavba byla zahájena na počátku 13. století, kdy zakladatelova sestra Vojslava ovdovělela a po založení chotěšovského kláštera se do něj uchýlila jako jeho správkyně a patronka.
Kladrubský klášter byl založen z vůle panovníka v řídce osídleném pohraničním hvozdu ve 12. století. Jako strategický bod poblíž obchodní tepny tehdejší Evropy, později známé jako Norimberská stezka, se stal jakousi duchovní nárazníkovou zónou. Založení kláštera znamenalo jeden z kroků, kterými se kníže Vladislav I. přihlásil ke skupině rodících se evropských států západokřesťanského okruhu. Události, osobnosti a místa spojená s kladrubským klášterem nereprezentují pouze vnitřní dějiny našeho státu, ale především dějiny evropské.
Po mnoho staletí spravovala jeho budovy a pozemky společenství lidí, jejichž působení zasahovalo do nadnárodních sfér, ať už to byl řeholní řád benediktinů, anebo šlechtický rod Windischgrätzů. Historické peripetie 20. století, a zejména jeho druhé poloviny, přinesly dočasnou izolaci od tohoto přirozeného mezinárodního kontextu.
Klášter Kladruby a jeho souvislosti s širší evropskou historií
Kladrubský klášter je jedním z klíčových bodů ve vývoji benediktinského řádu v západních Čechách a v Evropě. Kniha Devět století kláštera v Kladrubech 1115-2015 shrnuje výsledky archeologického výzkumu a pojednává o vývoji sociálního působení instituce v období 12. až 14. století. Důraz je kladen na osudy klášterních budov, inventáře a každodenní život v barokních klášterech. Tyto práce doplňují pohled na Josefínské rušení klášterů na Plzeňsku a podávají kontext pro postavení a zánik některých řeholních domů v regionu.
Klášter v Kladrubech byl v průběhu staletí důležitým bodem pro mapování sociálních a ekonomických vztahů šlechtických rodů, architektury a umělecké výzdoby. Křižují se zde linie renesančního a barokního umění díky dílům Santiniho a dalších tvůrců, kteří ovlivnili architekturu a estetiku areálu. Významnou roli zde sehráli i Windischgrätzové a jejich archivní sbírky, které ukazují, jak správa a majetek kláštera odrážely vývoj západních Čech.
Historie kladrubského kláštera zahrnuje také období rušení klášterů na Plzeňsku během josefínských reforem. V centru zájmu zůstává průběh rušení, osudy budov a inventář, které ilustrují každodenní život v konventu před zánikem. Studie a sborníky českých archivářů a historiků přinášejí podrobný pohled na hospodářské a majetkové poměry klášterů v 18. století a na jejich pozdější osudy.
Klášter a jeho architektonické a umělecké dědictví
Románské a gotické prvky kladrubského areálu spolu s barokní rekonstrukcí tvoří unikátní soubor, který byl inspirován díly Kiliána Ignáce Dientzenhofera, Jana Blažeje Santiniho-Aichela a dalších. Grafická dokumentace a výzkum ukazují, jak se architektura vyvíjela od raně románských konstrukcí po barokní výzdobu. V souvislostech s příbuznými západočeskými kláštery se klášter stal důležitým článkem v mezinárodních kulturních a duchovních sítích.
Aktuální projekty revitalizace naznačují snahu o zachování a zpřístupnění klášterního areálu veřejnosti, čímž se otevírá možnost nového chápání historických vrstev, jejich technických a uměleckých hodnot a jejich vlivu na regionální identitu. Z výsledků výzkumu a sbírek vyplývá, že Kladruby byly a zůstávají důležitým historickým a kulturním motivem pro studium středověké společnosti, západočeské architektury a proměn kulturní krajiny Evropy.
SANTINI
Krátká bibliografie a prameny
Kladrubský klášter 1115-1421 a Rušení klášterů na Plzeňsku: klíčové práce Jakuba Krčka a Karla Nováčka, spolu s edicemi a sborníky Národního památkového ústavu. Důraz je kladen na osudy benediktinského kláštera, architekturu, artefakty a sociální dění v 12. až 18. století. Doplňující zdroje zahrnují řadu studií o pivovarnictví v západních Čechách, rodu Windischgrätzů a hypotečním a majetkovém kontextu šlechtických domů.
Vzájemné propojování vnějších evropských dějin a vnitřních dějin českých zemí dokresluje, jak Kladruby odrážely proměny středověké společnosti, a zároveň přispívaly k formování západočeského kulturního a duchovního dědictví.