Svatý Barnabáš (rodným jménem Josef, † 61 na Kypru) je významný předák začínající crkve v Jeruzalémě a jeden z nejbližších spolupracovníků sv. Pavla z Tarsu. Spolu se sv. Podle mimobiblické Tradice byl umučen židy na Kypru. Církev jej ctí jako světce, mučedníka a jednoho z největších misionářů v historii Církve, jeho svátek připadá na 11. června. Je patronem Kypru. Zmíňují se o něm Skutky apoštolů a Listy sv. Jeho jméno nesou dvě písemné památky z dob rané církve: List Barnabášův, jehož autorem ale nejspíše není, a tzv. Světlo světa spatřil na Kypru v rodině helenizovaných židů z kněžského rodu Lévijců, jeho rodiče ho pojmenovali Josef.
Aramejské jméno Barnabáš přijal poté, co se obrátil ke křesťanství a věnoval své majetky jeruzalémské církvi, v níž rychle získal významné postavení. Po Šavlově obrácení se ho ujal a představil jej ostatním apoštolům. Společně navštívili Jeruzalém, aby doručili peníze ze sbírky pro chudé obyvatele Judska. Krátce po příchodu byli posláni společně s Barnabášovým bratrancem Janem Markem na misie do Malé Asie. Při té příležitosti navštívili Kypr, město Perge v Pamfylii, kde se od nich Jan Marek odloučil, a Pisidskou Antiochii.
Odtud ovšem museli utéct před svými odpůrci do okolí měst Lystra a Derba. Po návratu do Jeruzaléma se spolu se sv. Pavlem zúčastnil koncilu v Jeruzalémě, kde proti sv. Jeho poslední misijní cesta vedla na rodný Kypr, kam jej doprovodil i Jan Marek. Jelikož jde o známou novozákonní postavu, lze kostely jemu zasvěcené najít po celém světě a napříč různými církvemi a denominacemi. V České republice lze nalézt farní kostel svatého Barnabáše v Těšanech, z kostelů ve světě lze jmenovat především baziliku sv. Je po něm pojmenován řád barnabitů, který v roce 1530 založil sv. Skutky apoštolů.
Úmrtí: kolem r. 61. Do Jeruzaléma přišel, aby se učil Starému zákonu. Poznal tam i zákon Ježíše Krista a zařadil se mezi jeho učedníky. Svůj statek prodal a peníze dal apoštolům na rozdělení pro chudé věřící. Byl plný Ducha svatého a víry. Ujal se Pavla po jeho obrácení a uvedl jej k apoštolům. Evangelium kázal v Antiochii, odkud Pavla provázel na jeho 1. apoštolské cestě a s ním zakládal křesťanské obce.
Účastnil se jeruzalémského sněmu kolem r. 50 a hovořil na něm hned po Petrovi. S Markem pak odešli na rodný ostrov Kypr, kde podle ústního podání byl r. 60-62 židy kamenován a pak snad upálen. “Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království” (Sk 14,22). Pocházel ze židovské levitské rodiny na ostrově Kypru, a protože úzce spolupracoval s apoštoly a jeho činnost byla v prvotní církvi velmi významná, je mu přiznáván titul apoštola.
Původně se jmenoval Josef a jméno Barnabáš, znamenající „Syn útěchy“, mu dali apoštolové pro jeho povahu a vliv na okolí. Do Jeruzaléma přišel zřejmě za vzděláním. Dle některých byl mezi 72 učedníky, o nichž hovoří evangelium, ale není to nikde doloženo a považováno je to víc jen za domněnku. Častěji o něm čteme ve Skutcích apoštolských, které ho představují již ve 4. kapitole.
“Měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly” (Sk 4,37). Můžeme říci, že se pak zařadil mezi největší misionáře a Skutky ap. o něm dále říkají: „Byl to muž dobrý, plný Ducha svatého a víry; a tak bylo mnoho lidí přišlo k Pánu“ (Sk 11,24). Prvním jeho působištěm je jmenována Antiochie, kde víru začali šířit věřící utečenci z Jeruzaléma, a jeruzalémští zástupci církve do onoho syrského velkoměsta s důvěrou vyslali Barnabáše. Ten se stavil v Tarsu pro obráceného Saula, za něhož se dříve u apoštolů přimlouval a vzal ho s sebou.
V Antiochii po celý rok hlásali radostnou zvěst a vyučovali velké množství lidí, jak je psáno ve Skutcích. Z Jeruzaléma přišli do Antiochie proroci s Agabusem, který pod vlivem Ducha svatého předpověděl, že ve světě nastane hlad. Antiochijští věřící kvůli tomu poslali k rukám církevních představených v Jeruzalémě sbírku po svých dvou misionářích. Ti se po splnění svěřeného úkolu vrátili s Janem zvaným Marek zpět.
Asi pak v Antiochii nepobyli dlouho, protože ve 13. kapitole Skutků se uvádí, že Duchem svatým byli posláni za dalším misionářským dílem do Seleukie a odtud na Kypr. Boží slovo zvěstovali v Salaminách, pak prošli ostrovem do Pafu, kde měli konflikt s kouzelníkem. Pavel po vítězství nad ním převzal iniciativu a i v Písmu se od té doby dostává Pavlovo jméno před Barnabáše. Snad v této souvislosti je zdůrazňována Barnabášova ctnost pokory.
Změna přednosti vadila jen Markovi, který se z Pamfýlie vrátil, zatím co druzí dva spolu pokračovali přes Taurské pohoří do Pisidské Antiochii. V lyakonském městě Lystře zažili i kuriózní případ, když po uzdravení ochrnutého, obyvatelé začali Barnabáše jako staršího a majestátního považovat za boha Dia a hlavního přednášejícího Pavla za posla bohů, Hermu. Oba se tomu museli hodně bránit, vždyť kněz Diova chrámu dal přivést k bráně ověnčené býky a chtěl je s lidem apoštolům obětovat.
Do toho přišli židé, kteří apoštoly začali pronásledovat v předchozích městech, a přiměli místní obyvatele ke společnému kamenování Pavla. Po příchodu do Derbe se pak z první misijní cesty vrátili přes Lystru, Ikonium a Pisidskou Antiochii. Všude povzbuzovali učedníky a říkali jim: „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království“ (Sk 14,22).
Do Antiochie se vrátili asi r. 48. Tam narušovali klid lidé obrácení ze židovství, kteří chtěli, aby se věřící podrobovali i obřízce. Barnabáš s Pavlem se sice proti tomu postavili, ale to nestačilo. Byli s nimi vysláni poslové k apoštolům do Jeruzaléma. V Jeruzalémě se po jejich příchodu sešel apoštolský sněm, který definitivně rozhodl, že obrácené z pohanství netřeba nutit k zachovávání Mojžíšova zákona s obřízkou.
Pavel se rozhodl vykonat druhou apoštolskou cestu po církvích Malé Asie. Pozval na ni zase Barnabáše, ale ten nechtěl jít bez bratrance Marka, se kterým Pavel nesouhlasil. Nedohodli se a Barnabáš odešel s Markem na Kypr, zatímco s Pavlem v r. 50 šel Silas. V listech z vězení se o Barnabášovi zmiňuje Pavel kladně, srov. Kol 4,10n; Flm 24, jako o svém pomocníkovi (2Tim 4,11).
Ze zmínky v 1. listě Korinťanům: „To snad jen já a Barnabáš jsme povinni vydělávat si na živobytí?“ (1Kor 9,6) vyplývá, že před r. 57 zase spolu pracovali a Barnabáš byl korintským obyvatelstvím znám. O Barnabášových osudech mnohé údaje chybí. Historikové však pokládají za jisté, že kromě na Kypru hlásal evangelium i v Řecku. Některé pozdější životopisy uvádějí jako jeho působiště i Itálii, o čemž historikové silně pochybují.
Jeho ostatky byly vícekrát dělěny. Mají je prý některá města v Itálii, dále Kolín a Andesch v Německu, Praha, Toulouse a Namur. Mnoho věcí pro víru a její šíření se nám zdá těžkých a myslíme si, že to od nás Pán Bůh ani nechce. Dnešní světec oproti tomu nám říká: „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království.“
Vezmu si to povzbuzení k překonávání překážek k srdci. Bože, Tys povolal svatého Barnabáše - plného víry a Ducha svatého - k apoštolské práci mezi pohany; probouzej i v nás vědomí, že nás voláš, abychom hlásali Kristovo evangelium slovem i životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Barnabas, Apostolus (kolem r. 61); Maximus, ep. Neapolitan (s. 11. 6. Dnes, 11. června, slavíme svátek svatého Barnabáše, významného muže rané církve, který je v novozákonních Skutcích apoštolů označen jako „dobrý muž, plný Ducha Svatého a víry“. Přestože nepatřil mezi dvanáct původních Ježíšových apoštolů, díky své klíčové roli v šíření evangelia a blízkému vztahu s apoštoly mu církev udělila titul „apoštol“.