Kostel svatého Ducha na Starém Městě v Praze je gotická jednolodní stavba s protáhlým presbytářem z 2. čtvrtiny 14. století, v jejíž blízkosti stával klášter benediktinek. Kostel byl během Husitských válek několikrát poškozen a jeho zničení dokonal velký požár Starého města roku 1689. Na konci 17. století došlo k jeho opravě a barokní přestavbě. Iinteriér kostela pochází převážně z 18. století. Vybavení bylo po roce 1780 doplněno o prvky ze zrušených okolních kostelů. Před kostelem pak stojí socha sv. Jana Nepomuckého od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa z roku 1727.
V souvislosti s Českým Krumlovem lze sledovat širší kontext klášterních i světských staveb a jejich duchovní i společenské funkce. 14. století přineslo vznik a rozvoj městské zástavby u hradeb, duchovním klimatem byla oblast ovlivněna širokou gradací vazeb mezi měšťany a šlechtou. Rožmberkové po vzoru císaře Karla IV. budovali a rozvíjeli špitály a klášterní hospodářství, která propojují náboženské a sociální sítě města. V blízkosti kláštera minoritů vznikaly a fungovaly významné nábožensko-společenské instituce, jako špitál sv. svatých a další kaple a kostely, které zajišťovaly péči o široké vrstvy obyvatelstva.
Převod časových vrstev do reálné architektury v Černém Krumlově a jeho okolí započal již ve 2. polovině 15. století, kdy se stavebně rozvíjela minoritská klášterní architektura a části kostelů svatého Panny Marie předmětem byla rekonstrukce. V 16. století došlo k důslednému vyřazení některých duchovních institucí z působnosti, a město vstoupilo do období náboženských změn, kdy dominovalo náboženské vyučování i správa kolegiátních a kapitulních prostor. V období josefínských reforem v poslední třetině 18. století došlo ke zrušení klášterů a přeměnám některých chrámů na jiná využití.
V Krumlově samotném byl klášterní život spjat s procesy renesance a baroka, které se promítly i do špitálů a kostelů. Přesunutí a změny zasvěcení, například kaple sv. Jošta, odrážely složitý vývoj náboženské pouti v regionu. Po roce 1600 se některé prostory staly nekatolickými, avšak v 18. století došlo k jejich výraznějším stavebním úpravám, rozšíření sakristií a změnám ve fungování církevně správních struktur. Krumlov v 19. a 20. století prošel dalšími úpravami a adaptacemi pro profánní využití, ačkoliv určité objekty nadále nesly církevní či historický význam.
Historie kostela svatého Ducha a souvisejících spolků zároveň ukazuje, jak se město vyrovnávalo s měnícími se společenskými a politickými poměry. Krumlov i Praha pojí bohatá duchovní historie, jež se odráží v architektuře, ve formování městského prostoru a ve společenské hierarchii. Přes změny vyvolané reforem a politickými změnami zůstává jádro kulturní identity města pevně zakořeněné v minulosti a v aktivní péči o památky, do nichž patří i kostely a jejich okolí.
V rámci regionu Českého Krumlova lze sledovat poutní místa a kaple zasvěcené například sv. Martinu či sv. Panně Marii Bolestné, která doprovázela duchovní život obyvatel a přinášela návštěvníkům duchovní i kulturní obohacení. Poutní místa a sakrální architektura tak tvoří historicky významný rámec, ve kterém se rozvíjela městská společnost a její hodnoty.
Na závěr lze připomenout, že historický vývoj kostelů a klášterů v Českém Krumlově i v dalších částech regionu odráží propojení náboženského života s urbanistickým a sociálním rozvojem, a to i přes období rozporů, změn a rekonstrukcí, které formovaly současný ráz města.
Označení a způsob využití prostoru po 18. století zůstává důležitým tématem pro pochopení kontinuity kulturní identity města a jeho památek. Pro návštěvníky zůstává zajímavou součástí prohlídky i přístupná věž kostela a expozice popisující stavebně-historický vývoj a dobu renesance a baroka.
- 13.-16. století: rozvoj městské zástavby a duchovní instituce.
- Rozsáhlé renesanční úpravy klášterů a kostelů v 16.-17. století.
- Barokní proměny a josefinské reformy v 18. století.
- Adaptace objektů pro profánní účely v 19.-20. století.