Deskový gotický obraz Madony z Veveří patří katolické církvi. Pravomocně o tom rozhodl pražský městský soud, ke kterému se spor o sakrální malbu vrátil po dovolání Národní galerie. Ta obraz držela ve sbírkách českého středověkého umění až do majetkového vypořádání mezi státem a církvemi. Malba je datována před rokem 1350 a připisována malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře.
Do roku 1938 byla v kostelíku u hradu Veveří, který plnil ve středověku funkci farního chrámu pro osadu u zeměpanského hradu a širšího okolí. Později se obraz ocitl v držení státu a v roce 1958 získala Madonu z Veveří Národní galerie v Praze. Spor o obraz mezi katolickou církví a galeristy se rozhořel už v okamžiku, kdy na něj katolíci vznesli díky zákonu o majetkovém vyrovnání mezi státem a církvemi nárok. Komu Lucemburk madonu vlastně dal?
Norma si jako rozhodné datum pro vracení církevního majetku bere 25. únor 1948, podle výkladu galerie se ale obraz ocitl ve vlastnictví státu dříve, a církev na něj nárok neměla. Galeristé argumentovali mimo jiné tím, že obraz pro veverskobítýšskou kapli vůbec nebyl původně určený; Jan Jindřich Lucemburský ho prý daroval přímo hradu Veveří. Strany sporu mimosoudní kompromis nenalezly - a podle dřívějšího vyjádření právníka farnosti Veverská Bítýška galerie odmítla nabídku církve, která navrhla, že galeristé dostanou dílo na půl století do bezplatné výpůjčky, když uznají církevní vlastnictví.
Na řadu tak přišla dlouhá soudní pře. Pražský obvodní a posléze i městský soud konstatovaly, že stát deklaroval jednoznačně svůj vlastnický nárok na obraz až přípisem v roce 1958. Proto na dílo dopadá zákon o církevních restitucích. Na základě tohoto verdiktu Národní galerie o gotický obraz přišla a madona se přestěhovala do Brna (v Bítýšce nebyly vhodné podmínky), první výstavní síň se ale dovolala k Nejvyššímu soudu a ten případ vrátil před pražský městský soud k opětovnému projednání.
Soud: Nic nedokazuje, že by církev o obraz někdy přišla. Podle aktuálního soudního stání platí dřívější verdikt. Předseda odvolacího senátu Milan Chmelíček sdělil, že důkazy potvrzují, že obraz byl v rozhodném období církevním majetkem. „Dospěli jsme ke stejnému závěru jako při našem prvním rozhodnutí,“ podotkl. „Farnost Veverská Bítýška prokázala, že obraz jí patřil už minimálně v polovině 18. století a nebyly shledány žádné důkazy o tom, že by od té doby do roku 1958 o vlastnictví měla přijít, obraz darovala, nebo ho nabyl stát,“ řekl novinářům po skončení jednání právní zástupce církve František Severin. Ředitel galerie Jiří Fajt řekl, že další postup zváží ve chvíli, kdy obdrží písemné odůvodnění rozsudku. Jednání s farnosti o osudu díla byla podle něj už vyčerpána: „Obávám se, že další debaty s farností k ničemu nepovedou.“
Historie a původ Madony z Veveří
Madona z Veveří, tempera na plátnem potažené borové desce, je jedním z nejcennějších deskových obrazů českého gotického malířství. Pochází z poloviny 14. století a její autorství je připisováno malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře. Dílo bylo podle kunsthistoriků pravděpodobně objednáno jako oltářní obraz pro kapli hradu Veveří nedaleko Brna, který od roku 1335 patřil Karlu IV. Podle informací Národní galerie neexistují o osudech obrazu v dalších staletích žádné dostupné zprávy, nejpozději v 18. století ale visel v kapli Matky Boží, stojící poblíž hradu na místě zaniklé vesnice. V roce 1933 byl obraz Madony z Veveří díky zájmu kunsthistorika Eugena Dostála představen v tisku jako znovuobjevené dílo gotického malířství.
Jak uvádí Národní galerie, teprve poté se začala církev dožadovat vlastnictví díla, církev protiargumentuje, že neexistuje důkaz, že by jí obraz nepatřil. Do poloviny 30. let nebyl spor rozhodnut, v roce 1936 pak převzala deskovou malbu do své péče Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění, přímá předchůdkyně Národní galerie. Součástí sbírek Národní galerie byla Madona z Veveří od roku 1958 a představovala jedno ze stěžejních děl v expozici středověkého umění v Anežském klášteře. V červenci 2015 ji vláda zařadila mezi národní kulturní památky. V důsledku restitučních sporů mezi galerií a římskými katolíky výstavní sály kláštera opustila na jaře 2016 a stala se součástí sbírek Diecézního muzea v Brně.
Samo Diecézní muzeum v Brně, kde je Madona momentálně k vidění, od vystavení obrazu zaznamenalo téměř trojnásobný nárůst návštěvnosti. Stálou expozici sakrálního umění si za rok prohlédlo asi deset tisíc lidí. „Obraz Madony z Veveří je nejen místem zastavení milovníků umění, odborné veřejnosti, ale také poutníků, kteří k němu po staletí přicházeli se svými modlitbami - s prosbami i s projevy díků za jejich vyslyšení,“ řekla mluvčí biskupství Martina Jandlová. Katolíkům už připadl i vyšebrodský cyklus.
Další souvislosti a souvislosti se světem gotiky
Madona z Veveří není jediným výtvarným dílem, které církev získala podle zákona o majetkovém vyrovnání. Asi největší pozornost vzbudil převod několika jiných uměleckých děl ze sbírek Národní galerie. V září 2014 převzali zástupci církve dva obrazy Petera Paula Rubense, Vyšebrodský oltář a části Puchnerova oltáře. Všechna díla ale na základě vzájemné dohody zůstala i nadále ve stálých expozicích NG, Rubensovy obrazy ve Šternberském paláci, gotická díla pak v klášteře sv. Anežky. Z nemovitostí byly vydány například chrám na Zelené hoře, památka ze seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, který brněnské biskupství převzalo v srpnu 2014.
Na Zlatém pozadí s rytým a tlačeným rozvilinovým ornamentem je zachycena v polopostavě Panna Maria s Ježíškem v náručí. Maria je oděna v bohatě zdobený, sytě červený plášť s modrým rubem a zlatou vyšívanou bordurou. Na hlavě má korunu a čelenku. Dvojí korunovace jí označuje jako Královnu nebes a zároveň Kristovu nevěstu. Kadeře světlých vlasů jí velmi volně kryje bílá rouška. Hlava je mírně pootočená a nakloněná k pravému rameni, pohled je však upřen přímo na diváka. Pravou rukou drží Ježíška, z části zahaleného do průhledné roušky. Levou rukou přidržuje Ježíškovu levici, do níž chlapec uchopil cíp matčiny bílé plachetky. Tempera, borové dřevo z obou stran potažené plátnem, 79,5 x 62,5 cm.
- Deska složená ze tří prken ze smrkového dřeva, druhotně přidaný rám
- Detaily nápisu a barokní úpravy z roku 1706 na původním doplňku
Ačkoliv historik umění Ivo Kořán tvrdí, že Kamenný Újezd nemusel být replika Doudleb, moderní analýzy a katalog Alšovy jihočeské galerie uvádí stáří obrazu kolem roku 1440 a považuje jej za repliku Doudleb, stylově však variuje. Zbývá jen dodat, že obraz Madony z Kamenného Újezda je vystaven ve stálé expozici středověkého umění v galerii v Hluboké nad Vltavou. Jiří Černý a další autoři zkoumali souvislosti s kronikami a vývojem madon typu ikonografického stylu v regionu, včetně motivů granátového vzoru a srovnání s dalšími jihočeskými díly.
Why Leonardo da Vinci made this Masterpiece twice...
Leonardo da Vinci vkládal do Madony ve skalách symboliku a techniky jako sfumato, a díky restaurováním a technologiím bylo odhaleno, že pod obrazem se skrývá dřívější skica. V roce 2019 odhalila Národní galerie v Londýně skicu pod Madonou ve skalách, což vyvolalo další otázky o původu a významu díla. Podobně jako u Madony z Kamenného Újezda je výklad symboliky složitý a závisí na kontextu díla a dílčích vztazích mezi motivy a ikonografií, která bývá předmětem debat mezi historiky umění a teology.
Konec poznámek a poznámky k dalším sbírkám a portfoliím
Desková malba Madony s Ježíškem pochází z bočního oltáře pozdně gotického kostela Všech svatých v Kamenném Újezdě, obce asi 9 km jižně od Českých Budějovic. Obraz, malovaný klasickou středověkou technikou tempery na dřevěné desce, potažené plátnem, je datován historiky umění různě, a to cca 1440 - 1500. Jde o ikonografický typ byzantské Hodegetrie. Deska složená ze tří prken ze smrkového dřeva je potažená plátnem a má rozměry 122 x 78,5 cm i s dolním prknem, druhotně přidaným v době barokní. Obraz byl restaurován v Alšově jihočeské galerii na Hluboké n. Vlt. v letech 1992-1993. Po očištění se rozměry změnily na 70 x 96 cm.
tags: #tabulovy #obraz #zachycujici #umirajici #madonu