Shromáždění bratři a sestry, dnešní slavností se přenášíme opět do Svatého týdne. Tato slova z Evangelia svatého Marka (Mk 14,12-16.22) a úvahy P. Josefa Smoly nám připomínají, že oběť Kristova v eucharistické přítomnosti je jádrem křesťanského života. Oběť je symbolem společenství s Bohem i s lidmi; chléb a víno se proměňují v Tělo a Krev Krista a tímto darováním Bůh otevírá cestu odpuštění hříchů a novému životu.
Vylití krve a rozlomení chleba během poslední večeře před smrtí Krista potvrzují novou smlouvu, závěť Ježíšovu, která začíná platit při Jeho smrti. Tato smlouva znamená odpuštění hříchů a zbourání překážky společenství s Bohem. Oběť Kristova je nejvyšší formou oběti, která překonává předobrazné oběti Starého zákona a ukazuje na absolutní Boží lásku a poskytnutí daru života věčného skrze eucharistii.
Účast na mši svaté je pro křesťany nejvznešenější možnou cestou k milosti a k spojení s Kristem. „Kdo jí Mé Tělo, má v sobě život.“ Proto je důležité si vážit mše svaté jako vrcholu Bohopocty a spásy. Při eucharistii se Bůh sám daruje lidu: Kristus, obětující Kněz, se stal obětovaným darem a proměňuje chléb a víno ve Své Tělo a Krev. Díky tomu se vytváří jednota věřících v jednom těle v Kristu, jak navazuje II. vatikánský koncil (Lumen gentium, 3).
Procesí a veřejné adorace jsou znázorněním cesty víry k Ježíši a k Jeho svátosti. Společně, pastýři a stádo, se živíme Nejsvětější svátostí, uctíváme ji a neseme ulicemi. Věřím, že jednota církve a sdílení chleba posilují víru, a tedy i společné svědectví ve světě. Zvlášť v době jubilejního roku nabývá příklad Krista na významu: sdílení chleba a rozmnožování naděje přináší Boží Království a ukazuje na Boží lásku k lidem.
V souvislosti s tímto tématem se objevují i praktické otázky kolem oslavy slavnosti Těla a Krve Páně. Texty pro průvod adorace mohou být vybrány podle místních podmínek a upraveny s ohledem na potřeby farností. Návod k průvodu a bohoslužbám zahrnuje modlitby za věřící i nevěřící, touhu po chlebě života a prosby o dar světla víry pro zástupce různých generací. Kázání a hymny během bohoslužby podtrhují význam eucharistie jako sebenásobné Paschy: znovuzrození skrze Krista a vyzvání k soustavnému sdílení sponou a láskou.
Části evangelia Marek 14. kapitoly (verše 12-16) a 22-28 připomínají, že "Toto je mé tělo ... Toto je krev" a daly se do povědomí středověkých i současných křesťanských tradic. Příběh ukazuje opravdovost eucharistie i když se oběť nesla v čase Židů a pohanů; Kristus se daruje, aby lidé našli cestu k Bohu a k sobě navzájem. V souvislosti s dějinami církve a historickými svědectvími - například v Lidicích - připomíná, že víra potřebuje odvahu a že eucharistie je projevem Božího otcovského milosrdenství, které uzdravuje paměť a posiluje lidství v čase zkoušek.
V kontextu současné doby a aktuálních událostí, jako je válka na Ukrajině, zůstává dnešní slavnost výzvou k solidaritě. Eucharistie spojuje věřící do jednoho těla a vyzývá k právu na chléb a důstojnost pro všechny, zejména pro ty, kdo trpí hladem a chudobou. Z tohoto pohledu je eucharistie nejen slavností, ale i cestou k konkrétní službě chudým a potřebným ve společnosti. Proto je důležité posilovat prožitek eucharistického společenství i praktickou solidaritu v každodenním životě.
Ve vědomí paměti, která má být živou, nás eucharistie vede k obnově a uzdravení naší osiřelé paměti a k posílení naděje. Panny, učenci a pastýři - každý má v eucharistii svůj úkol: být živým svědectvím Boží lásky a podílet se na Kristově díle spásy. Důraz na paměť a na to, že Pán nás zve k účasti, je klíčový pro to, abychom se stávali tělem Kristovým ve světě, a tak se nám otevírá cesta k jednotě církve a k připomínání darů, které Bůh vkládá do našich rukou.
V závěru dnešní slavnosti se znovu obracíme k výzvě: pamatuj na Boží jednání, pamatuj na dar chleba života a na důležitost eucharistie jako prostředku uzdravení paměti a vytvoření jednoty mezi lidmi. Proto chceme i nadále žít eucharistické společenství, sdílet chléb života a bránit lidskou důstojnost v každodenní praxi solidarity.