Sv. Terezie z Lisieux (vlastním jménem Terezie Martinová) se narodila 2. ledna 1873 v Alençonu ve Francii jako deváté dítě Louise a Zelie Martinových. Měla čtyři sestry a další sourozence, kteří zemřeli v dětském věku ještě před jejím narozením; matka jí zemřela ve čtyřech letech a Terezka vyrůstala tedy s otcem a sestrami. Od roku 1881 navštěvovala školu benediktinek v Lisieux a během mládí cítila povolání zasvěcené církvi, podobně jako její sestry.
Ve čtvrtletí patnácti let byla výjimečně přijata do řádu karmelitek a přijala řeholní jméno Sestra Terezie od Dítěte Ježíše. Soustředila se na tichý, řeholní život plný modliteb a byla obdařena zvláštním darem důvěrného přátelství s Bohem. Po dlouhé nemoci zemřela 30. září 1897 ve věku 24 let; její poslední slova zněla: „Můj Bože, miluji tě!“
Svět se o její láskyplné cestě dozvěděl díky autobiografii Dějiny duše, kterou popsala svůj život jako „cestičku duchovního dětství“. Její učení a důvěra v Boží lásku jsou vyjádřena slovy: „Na čem skutečně v životě záleží, nejsou velká slova, ale velká láska“.
V roce 1925 byla kanonizována papežem Piem XI. a v roce 1927 ji papež prohlásil patronkou misí. Od roku 1944 jí byl přidán titul a úkol patronky Francie. Naší komunitě a věřícím zůstávají její myšlenky o pokoře, blízkosti s Bohem a důvěře v Boží plán.
Rodiče sv. Terezie a jejich vliv
Rodiče sv. Terezie, Zélie a Louis Martinovi, se vzali po setkání a následně vytvořili domov zaměřený na víru a rodinné zbožnosti. Zélie Guérinová se narodila 23. prosince 1831 a vyzrála jako krajkářka, která si vybudovala živnost a vychovala dívky k víře. Louis Martin byl zručný hodinář a malíř, miloval rybaření a rodinu a stal se společensky aktivní ve svém okolí. Po jejich svatbě se do domu přemístila socha Panny Marie a stala se centrem zbožnosti rodiny.
Klíčové momenty života rodičů a jejich cest
- Beatifikační proces manželů Martinových byl zahájen v roce 1957 a vyhlášen dekret o heroických ctnostech v roce 1994.
- Rodiče byli blahoslavení papežem Františkem v roce 2015 během kanonického jednání o rodině.
- Roku 1871 rodina opustila dílny a přesunula se do Zéliina domu; Louis se plně zapojil do péče o rodinu a rodinné hospodářství.
- Všechny detaily jejich života podtrhují jejich oddanost, lásku a ochotu sloužit Bohu prostřednictvím rodinného života.
Historie kostela Sv. Terezie z Lisieux v Kobylisích
Kobyliský kostel Sv. Terezie z Lisieux v Praze vznikl na pozemcích darovaných obyvateli a byl budován jako součást Salesiánského ústavu. Základní kámen byl posvěcen v roce 1934 a první kaple byla dokončena v roce 1937. Kaple přečkala těžké období 2. světové války, když byly zkonfiskovány zvony. Kaple se vybudovala jako provizorium a později byla rozšířena do komplexního kostela.
Architektura a výzdoba
Nové prostory kostela byly posvěceny v roce 2000 kardinálem Miloslavem Vlkem, a do kostela byly umístěny ostatky sv. Terezie z Lisieux a sv. Jana Boska. V přední stěně za oltářem jsou vitráže a malby od Jana Exnara. Projektem a rekonstrukcí se zabývalo architektonicko-stavební studio AMA a zhotovitelem byla firma Antonín Pavlica.
V současnosti je farnost Kobylisy spravována salesiány a v časech změn vyvolaných historickými událostmi byla tato správa přerušena v důsledku komunistického režimu. Nynější kapitola zahrnuje dlouhodobou historii farnosti a důležité milníky včetně otevření nových zvonů a záznamů o existenci farnosti.
Klíčová data a události farnosti
- 1926 - zakoupení pozemků pro kostel sv. Terezie z Lisieux spolkem Charitas.
- 8.12.1934 - posvěcení základního kamene a svěření výstavby salesiánům.
- 24.10.1937 - posvěcení kaple sv. Terezie z Lisieux a první části domu.
- 19. října 2008 - rodiče sv. Terezky prohlášeni za blahoslavené.
- 18. října 2015 - prohlášení rodičů sv. Terezky svatými papežem Františkem.
- 23. října 2000 - posvěcení obnoveného kostela v Kobylisích s ostatky sv. Terezie z Lisieux.
Vliv svaté Terezie na misie a duchovní život
Sv. Terezie je vzorem pro mnoho věřících díky svému důraz na „malé dary lásky“ a naší každodenní lásky k Bohu. Její život a slova inspirovaly lid k vytrvalé víře i v těžkostech a její patronát misí ukazuje, že i malá cesta k Bohu může mít globální dopad. Její život je považován za „cestičku duchovního dětství“ a její poselství zůstává živé v modlitbě a službě druhým.