5. července máme každý rok volno, slavíme totiž svátek Cyrila a Metoděje. Víte ale proč?
Těmto bratrům, kteří pocházeli ze Soluně, se říká slovanští věrozvěstové. Nedělali to z vlastní vůle, ale na objednávku. V polovině 9. století vládl Velké Moravě kníže Rostislav, který se rozhodl sjednotit víru svého lidu. Chtěl potlačit pohanské zvyklosti a čelit vlivu biskupů ze západu. Bližší mu byl východ, proto požádal byzantského císaře Michaela III., aby mu poslal učence. Císař vyhověl a vybral bratry Konstantina a Metoděje.
Na svou misi se dobře připravili, Konstantin dokonce vytvořil nové písmo - hlaholici. A spolu s bratrem přeložili z latiny do staroslověnštiny texty pro konání bohoslužeb. Na Velkou Moravu přišli na jaře roku 863 a zejména díky své autoritě a také podpoře knížete Rostislava jejich mise triumfovala. Kázali v jazyce, kterému obyčejní lidé rozuměli, a tak je rychle přivedli ke křesťanské víře. Konstantin a Metoděj tak položili základy církve, která přetrvala na našem území až do současnosti.
A kde se vzal Cyril? Je to řeholní jméno, které přijal Konstantin, když po své misi vstoupil v Římě do kláštera. Kdo vlastně byli Cyril a Metoděj? Bratři pocházeli ze sedmi dětí vysokého důstojníka a bohatého dvořana v severořeckém Thessaloniki neboli Soluni, jednom z nejvýznačnějších středisek Byzantské říše na pobřeží Egejského moře. Cyril se původně jmenoval Konstantin, byl vysokoškolským profesorem a nadaným filozofem, zatímco Metoděj se dal na dráhu právníka. Oba se však rozhodli pro misionářský způsob života a stali se učiteli víry a nositeli kultury mezi pohanskými Slovany.
Roku 863 je byzantský císař Michal III., na žádost knížete Rostislava, vyslal na Velkou Moravu. Přinesli sem slovanskou liturgii a písmo, tak zvanou „hlaholici“. Zatímco převážná část Evropy se pak ještě celá staletí kulturně vyžívala v latině, díky věrozvěstům vznikla na Velké Moravě literatura psaná slovanským jazykem. Kde se mu věrozvěstové tak dokonale naučili, že mohli překládat i písmo svaté? Vysvětlení není složité. V Soluni na severu Řecka, kde se oba učenci narodili, sídlili Řekové i Slované vedle sebe a děti na tomto území hovořily odmala oběma jazyky. Šlo vlastně o makedonskou variantu staré bulharštiny.
Při společném pobytu v Římě, kam věrozvěsty pozval papež Mikuláš I., Konstantin onemocněl, dva měsíce před smrtí vstoupil do řeckého kláštera a přijal jméno Cyril. Když ho pohřbívali v bazilice svatého Klimenta, bylo mu dvaačtyřicet let. Metoděj, už jako arcibiskup, se po několika misijních zastávkách vrátil na Moravu, kde se zatím mnohé změnilo a vládl zde kníže Svatopluk. Ten by však, po vzoru franckých velmožů, viděl v kostelech raději v aristokratických kruzích módní latinu. Ne právě ctnostný Svatoplukův život byl také příčinou sporů s ušlechtilým arcibiskupem Metodějem. Ten na Květnou neděli roku 885 sloužil ještě naposledy ve slovanském jazyce mši svatou a za dva dny na to, 6. dubna 885, zemřel, šestnáct let po svém bratru Cyrilovi.
Solunští bratři zažehli u nás plamínek vzdělanosti. Díky jim měla Velká Morava vlastní písmo a knihy dříve než většina evropských národů. Dávná tradice a úcta k těmto mezinárodně uznávaným učencům přispěla k tomu, že 5. červenec „Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje“, je dnes u nás státním svátkem. Cyril a Metoděj tedy zůstali živým vzorem misie a kultury pro české i moravské obyvatelstvo po staletí.
Sousoší Cyrila a Metoděje na Radhošti ilustruje jejich odkaz: Svatý Cyril drží v rozevřené knize hlaholským písmem počátek evangelia svatého Jana „Na počátku bylo Slovo“. Svatý Metoděj ukazuje na písmo a pozdvihuje mezi glorioly trojramenný byzantský kříž. Obě postavy jsou rozděleny a charakterizovány. Cyril je zobrazen jako mírný filozof, Metoděj jako arcibiskup s bohatším rouchem.
Historie a odkaz Cyrila a Metoděje je živá v českých zemích i dnes. Dědictví Cyrila a Metoděje zůstává pro naše země i pro všechny Slovany stále živé. V 19. století moravští římskokatoličtí kněží využívali cyrilometodějské myšlenky k národnímu probuzení a uvědomění obyvatelstva na Moravě. Oba bratři jsou dnes vděčně přijímáni jako živý model autentické křesťanské misie ve všech církvích spjatých s historií křesťanství v českých zemích. Pro svůj pastýřský postoj, zaměřený na přinášení křesťanské zvěsti dalším národům s respektem k jejich duchovnímu svérázu, se stali Cyril a Metoděj konkrétními vzory a duchovními oporami pro všechny křesťany v každé době.
Historie.cs - Cyril a Metoděj
Hlavní události a jejich dopady
- Vyslání Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu císařem Michalem III. (863).
- Vytvoření hlaholice a překlady liturgických textů do staroslověnštiny.
- Rozšíření slovanské bohoslužby a vznik literatury psané slovanským jazykem.
- Postupné šíření křesťanství mezi obyvateli Velké Moravy díky srozumitelnosti kazů.
- Odloučení slovanské bohoslužby od latinské tradice a potřeba kulturní identity Slovanských národů.
Odkaz v českých zemích a jeho kontinuita
V českých zemích lze sledovat kontinuitu cyrilometodějské tradice od poslední čtvrtiny 9. století přes knížete Bořivoje a Ludmilu až po klášter sázavský a obnovení slovanské bohoslužby za Karla IV. na Slovanech. Husitství, českobratrství i luterská reformace v 15. a 16. století zaujaly k cyrilometodějské myšlence příznivý postoj a českého bohoslužebného jazyka. Po basilejském sněmu ve 2. polovině 16. století česká bohoslužba znovu získala významnou roli a inspiraci pro národní identitu.
Průběžně se tradice dále rozvíjela v době renesance a osvícenství, kdy na Slovanech vznikla inspirace pro národní probuzení. Po mnoho let se Cyril a Metoděj stali vzory pro duchovní i kulturní hodnoty a jejich dílo bylo postupně uznáváno v různých církevních i světských prostředích. V 19. století a dále pak jejich myšlenky ovlivnily moravské a české katolické hnutí a dialog s evangelickými a reformními proudy.