„Noo, asi jo. „Zaživa“, zazubila jsem se. „Myslíš, když vyrůstal v Nazaretě a potom, když chodil po Judsku a Galilei, kázal a dělal zázraky? Zvědavě jsem nahlédla do kapitoly Ježíšův každodenní život v ‚malé‘ encyklopedii s názvem „Kdo je Ježíš" a četla. „Co Ježíš jedl? Základní potravinou byl chléb, který byl součástí každého jídla. Obilniny (ječmen a pšenice) se používaly i při přípravě mnoha dalších pokrmů a pečiva. „Týýjo”, zavyli jsme s mladším synem současně. „To bychom mohli doma také zavést. Aspoň bychom si masa trochu víc vážili”, dodala jsem. „Nejběžnější zeleninou byly fazole a čočka, cibule, dýně a pórek.” No, tak to bych jim teda vůbec nezáviděla, pomyslela jsem si, zatímco se mladší syn se jen potichu kysele šklebil. „Másla, mléka a medu byl dostatek a byla to především potrava pro děti.” „Jéé”, rozzářil se syn jako sluníčko. „A co se pilo? Hlavně voda, ale také kozí mléko a víno a občas i pivo. Víno se často ředilo vodou nebo se do něj na ovonění přidávalo koření. „Hmm, vážně píšou. Když jsem později knihou Kdo je Jěžíš sama listovala, zjistila jsem, že zajímavostí obsahuje mnohem víc. Samozřejmě, pro malé i větší znalce židovského prostředí a doby, ve které Ježíš žil, budou mnohá fakta z knihy známá věc. Historie izraelského národa, Gabrielovo zvěstování, Ježíšovo narození a konkrétní události z jeho veřejného působení jsou pro děti z věřících rodin také spíše opakováním. Některé kapitoly encyklopedie, které ovšem dávají nahlédnout do každodenního života lidí Ježíšovy doby a do mnoha aspektů židovského náboženství, se již čtou s očima (a leckdy i pusou) dokořán:„Jak probíhala výchova dětí? Maria připravovala jídlo, uklízela, chodila ke studni pro vodu, pekla chleba, předla vlnu a tkala vlněné látky a starala se o Ježíšovu výchovu. Bezpochyby ho vzdělávala i v Písmu svatém. Jakmile se tehdy dítě naučilo mluvit, hned se s matkou učilo nazpaměť několik veršů Mojžíšova Zákona. Do školy děti nechodily, ale od pěti až do dvanácti či třinácti let chodily o šabatu do synagogy. Tam se učily číst v Zákoně, který už znaly nazpaměť. Ježíš se také učil psát, aby uměl napsat alespoň několik písmen. Děti psaly jednotlivá písmena na hliněné střepy, a to křídou nebo uhlem. Dobře psát uměli pouze zákoníci. Život podle starozákonních přikázání … Nejdůležitějším pravidlem bylo dodržování soboty. Sobota byl sváteční den plný radosti… byl to také den odpočinku…. Seznam obsahující 39 pravidel říká, co všechno se o sobotě nesmí dělat. Je zakázáno: 1. sít; 2. orat; 3. sklízet… 11. vařit; …21. udělat uzel; 22. rozvázat uzel; 23. ušít dva stehy;... 32. napsat dvě písmena; 33. Děti se dále například dozví nejen to, jak vypadaly silnice a cesty, po kterých Ježíš chodil, jaké nádobí používala jeho maminka Marie v kuchyni, co se tenkrát nosilo a jak probíhala hygiena. Ale třeba i fakt, že pejsky si lidé tehdy vůbec nehýčkali coby domácí mazlíčky a naopak pojem ‘pes’ se používal jako nadávka a označoval pohany. Jako správná encyklopedie je kniha Kdo je Ježíš bohatě doplněna názornými a povedenými ilustracemi a mapkami. Nechybí zvýrazněné zajímavosti uvedené vedle hlavního textu a označené bublinou se slovy “Víš, že…”. Definice některých pojmů je vyvedena odděleně v barevných rámečcích. Hlavní text je tak rozdělen pomocí těchto grafických prvků a nadpisů na drobné oddílky, které jsou stručné a čtivé. Podávají základní informace a jsou zároveň prošpikovány mnoha zajímavostmi.Knížku vřele doporučuji třeba pro rodinné katechetické čtení v postní době nebo jako pestré obohacení hodin náboženství. Bude bavit jak děti prvního stupně, kterým je určena, tak i starší a dospělé čtenáře.Knihu Kdo je Jěžíš - jeho život, doba a působení - malá encyklopedie je možné zakoupit také na e-shopu Cirkev.cz.
Zemědělské podniky ve svitavském okrese obnovují zchátralé objekty. V Sebranicích, Poličce a Vítějevsi sázejí na vzdušnost stájí, kde získají zvířata volnost. Dobytek odmění hospodáře za dobré zázemí kvalitnějším mlékem i masem. Bez měsíčního příjmu z tržby mléka od poličské firmy Agricol, což je zhruba dvě stě tisíc korun, se zemědělci z Vítějevsi neobejdou. „Pravidelně a včas nám platí za mléko,“ poukazuje na serióznost odběratele ředitelka Zemědělské společnosti Vítějeves Běla Kobelková. Dodává, že většinu pozemků vlastní v méně přístupných oblastech, proto závisí výsledek jejich hospodaření zejména na chovu dobytka. Denně vyprodují podle zootechničky Miloslavy Sychrové 2500 litrů mléka. Ze srovnání s čísly loňského roku vyplývá, že moderní stáje dobytku svědčí. Krávy nadojí denně o tři litry více mléka. Současně ale poklesla výkupní cena a stouply náklady. Ředitelka přesto věří, že se jim sedmnáctimilionová investice vyplatí. Na stavební úpravy a dostavbu stájí a dojírny mají přislíbenou třímilionovou dotaci z evropských peněz. Zbytek zaplatí ze svého. Přesto ředitelka nepochybuje o tom, že se jim úvěr vyplatí. „Když jsme projekt rozmýšleli, tak byla situace jiná, příznivější. Hlavní důvod modernizace jsme spatřovali v tom, že jsme měli stáje rozptýlené.“ Jenom do pět kilometrů vzdáleného Starého Svojanova dováželi denně krmení. Další úspory vykazují u zaměstnanců.„Počet ošetřovatelů klesl na polovinu a jejich pracovní podmínky se podstatně zlepšily,“ zdůraznila další přednost nového provozu zootechnici. Ubyla manuální práce, přesto se lidé do živočišné výroby nehrnou. Spolehlivé zaměstnance shánějí velice těžce. Na výzvu vyvěšenou na úřadu práce se málokdy někdo přihlásí. „Ve Vítějevsi je přes dvacet nezaměstnaných, ale nikdo nejde pracovat do zemědělství, protože zemědělství patří mezi nejhůře placené profese,“ vypočítává ředitelka Kobelková další důvody, proč se lidé do nehrnou. Stejnou zkušenost má soukromě hospodařící farmář Josef Sotona z Trstěnice, který chová v moderní stáji více než sto kusů jalovic.
Ptáme-li se, jak se tyto činnosti propojují, je zřejmé, že tradiční i moderní prvky života a zemědělství koexistují v současném českém regionu. Zkušenosti z Vítějevsi ukazují, že investice do infrastruktury a zlepšení pracovních podmínek mohou přinášet dlouhodobé výnosy, ale také vyžadují stabilní poptávku a podporu z veřejných zdrojů.
