Text vychází z katalogových opisů a srovnání španělského malířství a sochařství 13.-19. století s českými sbírkami a ukazuje, jak se typická ikonografie a plastický dekor vyvíjely v evropském kontextu.
Historická a ikonografická poloha Madony s dítětem
Soška typu Sedes Sapientiae je pravděpodobně prací katalánské provenience, což lze v obecné poloze potvrdit srovnáním s řadou plastik v Muzeu Frederica Marése v Barceloně, jehož zakladatel, sám sochař, zaměřil svůj sběratelský zájem na španělskou plastiku.
V dlouhé řadě katalánských Madon („Marededeu“) tu najdeme množství obdob a vazeb. Bohužel většina srovnatelných exponátů je neznámého původu (sběr pochází převážně z období po občanské válce), a nelze tudíž přesněji lokalizovat vznik díla. Všechny plastiky mají shodnou hieratickou kompozici - dítko (Ježíš) je posazeno v klíně matky a gestikulace rukou odpovídá dobové zvyklosti, která se odráží též v prvcích módy: jde zejména o oválný, až okrouhlý dekolt, podobně jako o podložku pro korunu, která časem vymizela.
Jako nejbližší komparaci k sošce z Národní galerie Praha lze uvést právě dřevořezby z Muzea Frederica Marése (čísla odpovídají katalogu Fons del Museu Frederic Marès: Catàleg d’escultura i pintura medievals: Barcelona 1991, Francesca Español, ed.).
Jsou to především č. kat. 71 (srov. zejména podložku koruny a celkovou kompozici), č. kat. 72 (výstřih), č. kat. 77 (typ postavy), č. kat. 272 (fyziognomie tváře i výstřih), č. kat. 277 a další.
Srovnání s madonami z frankfurtského a katalánsko-aragonského kontextu
Ve srovnání s frankfurtským obrazem Trůnící madony ze Städel Museum ve Frankfurtu (inv. č. O 1168) je pražská kompozice oproti němu podstatně prostší a jednodušší. I formát je téměř poloviční: 97 × 55 cm oproti 173 × 121 cm. Na frankfurtském obraze sedí Madona na širokém gotickém trůně obklopeném hudoucími anděly, zatímco na pražském není po trůnu ani stopy a veškeré náznaky prostoru jsou řešeny závěsem v pozadí.
V obou případech však Madona sedí téměř ve stejné pozici a podává dítěti jablko se dvěma lístky na stopce. Rozdíl pozorujeme ve fázovém posunutí akce - jestliže na pražském obraze Ježíšek jablko přejímá, na frankfurtském si je už převzal. Ruce Panny Marie jsou na frankfurtském díle provedeny jemněji, plastičtěji a anatomicky správněji.
Bonanat Zaortiga je - spolu s rodinou Levíů a Mistrem z Lanajy - umělcem, který během první čtvrtiny 15. století udával tón v celé Aragonii a ovlivňoval i sousední Navarru. Jeho tvorba se vyznačuje promyšlenou stavbou kompozice, konvenční a perspektivní systém používá malíř v rámci daného omezení lépe než jeho aragonští současníci. V jeho koloritu převládají teplé světlé a neutrální tóny, oživované intenzivními barvami (modří a červení); mezi šedavými a hnědavými tóny se vyjímají červeně a žlutě.
Kresbně jsou obrazy propracovanější v celcích, zatímco v detailech jsou takřka primitivní. Významnější shody s pražskou malbou, zejména pokud jde o plastický štukový dekor (svatozáře, koruna, lemy), nacházíme v jiném díle Bonanata Zaortigy - v Madoně ochranitelce (Madoně milosrdné) v Museu Nacional d’Art de Catalunya v Barceloně. Vysoká vrstva štukového podkladu, následně pozlacená, dodává dekoraci jednotlivých obrazů sestavených v retábly téměř orientální bohatost.
Kulturní a umělecké kontexty
Podle názorů několika badatelů je v ní patrna i syntéza vkusu španělského, maurského a židovského. V aragonsko-katalánské malbě přetrvává tento vkus až do začátku 16. století. V některých případech slouží tyto plastické doplňky - podobně jako puncování - jako bezpečnější atribuční vodítko než vlastní kompozice, barva a rukopis, které jsou mnohdy setřené časem a změněné pozdějšími přemalbami.
Praktické poznámky a sbírkové souvislosti
Na zadní straně desky je uloženo několik poznámek a literárních odkazů ke Štěpánkovi a dalším katalogům. Tato literatura dokládá, že pražská sbírka španělského malířství 13.-16. století byla systematicky zkoumána a porovnávána s barcelonskými a frankfurtskými díly, což umožňuje lepší orientaci při attributaci a datování děl.
Ve srovnání s frankfurtským obrazem Madony ochranitelky zůstává pražská verze prostější, avšak svou vnitřní logikou a gestikulací odpovídá tehdejším mezinárodním standardům. Dekorativní prvky, jako svatozáře, koruna a lemy, mají v obou dílech podobný význam a ukazují na široký evropský dialog v 14.-15. století.
V aragonsko-katalánské malbě přetrvává výrazný dekorativní prvky až do počátku 16. století, což svědčí o dlouhodobé kontinuitě stylových tendencí napříč regiony. Podle odborníků je pražská kompozice v porovnání s frankfurtským dílem zkrácená, zjednodušená a zvládnutá v menším formátu, avšak s podobnou ikonografickou a plastickou logikou.
| Kategorie | Praha | Frankfurt | Bar Celona |
|---|---|---|---|
| Formát | 97 × 55 cm | 173 × 121 cm | - |
| Kompozice | Madona sedí, s dítkem na klíně | Madona na trůně, andělé | Podobné svatostné prvky |
| Ruce | Jednání dítěte - přejímá jablko | Jablko již převzal | Jemnější a plastickyří |
Podle katalogových záznamů Štěpánek a spolupracovníci uvádějí propojení mezi pražským a katalánským repertoárem, které se projevuje zejména ve stylu plastického štuku, ornamentálním dekoru a metodách retabulárního zpracování.