Abychom pochopili celou problematiku Melchisedecha, musíme nejprve pochopit širší souvislosti, především vztah a rozdíl mezi starou, mojžíšskou, tj. sínajskou smlouvou a novou, Kristovou, tj. sijónskou smlouvou; rozdíl mezi Hagarou a Sárou; rozdíl mezi starým Božím lidem tj. etnickým Izraelem a novým Božím lidem tj. církví v níž etnický původ nerozhoduje. Z těchto a dalších paralel tedy souběžností, nám vyplyne i rozdíl mezi Abrahamem, totiž Áronovským kněžstvím, a kněžstvím Kristovým - podle řádu Melchisedecha.
Širší souvislost: Naplnění slibů
Na Starý zákon můžeme pohlížet jako na slib a na Nový zákon jako na naplnění tohoto starozákonního slibu. Starý zákon jsou fyzické předobrazy, nový zákon je duchovní skutečnost. Starý zákon jsou tedy fyzické předobrazy Krista, Nový zákon je duchovní skutečnost, je to Kristus sám!
Starý zákon neustále připomínal, že v posledních dnech přijde Mesiáš a ustanoví novou a lepší smlouvu než byla ta stará, která sloužila smrti, protože byla založena na liteře Zákona. Ta nová smlouva bude dokonalá, protože bude založena na oživujícím Božím Duchu. Pouze Kristus byl schopen naplnit starou smlouvu a tak vykoupit svůj lid. Všechna starozákonní zaslíbení byla, a jsou již dnes, v tomto okamžiku, naplněna v našem Pánu Ježíši Kristu.
Ke všem zaslíbením Božím kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno “Ano”. A proto skrze něho zní i naše “Amen” k slávě Boží. (2 Korintským 1:20)
Na naplnění staré smlouvy v nové smlouvě Pána Ježíše Krista poukazoval již Mojžíš. Ten velmi dobře chápal, že jeho úkol byl pouze přechodný, obrazný, ale záslibný. Věděl, že ten pravý a konečný prorok, jenž vyvede všechen Boží lid, ze židů i z pohanů, do skutečné zaslíbené nebeské země, kde budou příbytky vybudovány samotným Bohem, teprve přijde!
Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět … Mojžíš řekl: “Hospodin, náš Bůh, vám povolá proroka [=Krista] z vašich bratří [=etnických židů], jako jsem já; toho budete poslouchat ve všem, co vám řekne.” A “každý, kdo toho proroka neuposlechne, bude vyhlazen z mého lidu” [=Mojžíš věděl, že všichni v Kristu jsou Boží izraelský lid]. Také všichni ostatní proroci, kolik jich jen od Samuele bylo, přinášeli zvěst právě o těchto dnech [=o dnech církve!]. Vás [=kdo jste v Kristu] se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: “V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi [=nejenom etničtí Židé].” Především pro vás [=etnické Židy] povolal svého služebníka [=Krista] a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů. (Skutky 3:18,22-26)
Boží zaslíbení, která Bůh vyslovil ústy svých starozákonních proroků, vyplnil skrze svého Syna. Kristus je ten jediný zprostředkovatel věčné Nové smlouvy. On vládne na nebeských výsostech jako Pán a Král svému království, jež není z tohoto světa. Proto, ani jeho zaslíbený lid ze židů a z pohanů nepatří tomuto světu, ale má občanství v nebesích.
Kristus je tím Apoštolem a Nejvyšším Knězem našeho vyznání. O něm nám již psal prorok Jeremjáš. Jeremjáš nemluvil výhradně k národnímu Izraeli [viz Ř 9:6], mluvil k Božímu Izraeli ke všem vyvoleným ze všech pronárodů. Naplnění slibů se přece vztahuje na Abrahamovo potomstvo a ten je otcem nejen Židů, ale i hlučícího davu pronárodů, [viz Genesis 17:4]!
Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. Kdyby totiž ta první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba připravovat druhou. Ale když Bůh kárá svůj lid, říká Jr 31:31-34: “Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou, ne jako byla ta smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den Sínaje.”
Věk církve, věk mezi oběma Kristovými příchody, je věk posledních dnů, v kterém k nám Bůh promlouvá ne skrze proroky, ale skrze svého Syna, Ježíše Krista: “Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase [=posledních dnech] k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.” (Židům 1:1-2)
Starý zákon je tedy o Kristu a jeho těle (církvi), Nový zákon je Kristus a jeho tělo (církev)! Mojžíš v podstatě varuje pokristovské generace Božího Izraele: “Poslouchejte Krista nebo zahynete. Já a všichni proroci, kolik jich jen bylo, ukazujeme ‘pouze’ na něj. Vzhlížejte ke skutečnosti, jež je zprostředkovaná Synem. Nevzhlížejte ke starozákonním stínům a předobrazům, které Kristovu skutečnost jen nastínili.”
Veškeré Boží zaslíbení je obsaženo v plném Božství Ježíše Krista. Starozákonný slib byl předjímajícím očekáváním. Novozákonné naplnění v Kristu je lepší, protože je dokonalé a dokonané. Kristus je tou věčnou sijónskou (ne sínajskou) smlouvou!
“Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě.” (Izajáš 42:6-7)
Toto praví Hospodin: Odpovím ti v čase přízně [=v den Kristovy oběti], pomohu ti v den spásy, bude tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu, abys pozvedl zemi a zpustošená dědictví vrátil, abys řekl vězňům [=všem uvězněným v hříchu bez Krista]: “Vyjděte”, těm, kdo jsou v temnotách: “Ukažte se!” Při cestách se budou pást a na všech holých návrších naleznou pastvu. (Izajáš 49:8-9)
Tato pastva je Kristus. Nová smlouva je kvalitativně nadřazená staré, protože její podstata není neživá, odsuzující a zabíjející litera, ale živý Kristus. Jak řekl Pavel: “Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus.” (1 Korintským 9:21)
Širší souvislost: Kniha Židům
Nosná myšlenka knihy Židům je, že starozákonní zaslíbení jsou naplněna v Kristu. V 1. kapitole čteme, že Kristovo postavení je vyšší než postavení andělů: “A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!” (Židům 1:6-7)
Také se dočteme, že Syn Boží, Ježíš Kristus je Bůh: “Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království.” (Židům 1:8-10)
Ve 2. kapitole se dovíme, že Boží lid, to jsou jeho zaslíbení a vyvolení, bude přiveden skrze Krista do Boží slávy: “Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy.” (Židům 2:10-11)
Ve 3. kapitole Židům nás pisatel důrazně nabádá, abychom si hleděli Krista: “Hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše.” (Židům 3:1-2)
Prostředník staré smlouvy, Mojžíš, byl věrný služebník, zatímco Kristus je věrný Syn nad celým Božím domem. “Kristus je nad celým Božím domem.” (Židům 3:5-6)
Mojžíš, prostředník staré smlouvy, je tedy pouze typem Ježíše Krista, který je ve všech směrech nadřazený prostředník nové smlouvy. “Stavitel domu je nadřazen všem svým stavebním nástrojům, jako byl Mojžíš.”
Ve 3. a 4. kapitole nám Duch Boží sděluje, že pravé sobotní odpočinutí máme v Kristu (viz Židům 4:9). “Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.” (Židům 4:15-16)
Předobraz a typ nového kněžství
Přicházíme k jádru našeho zamyšlení. Kristus je věčný Kněz podle Melchisedechova řádu: “Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.” (Židům 5:6)
Odkud se Melchisedech vzal? Kdo je to? Je to taková prazvláštní biblická postava! Z Genesis 14:18-20 víme jen to, že šalemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl knězem Boha Nejvyššího a požehnal Abramovi: „Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky.“ Tehdy mu Abram dal desátek ze všeho. Kromě 110. žalmu Starý zákon o Melchisedechovi mlčí.
Pisatel Židům ukazuje, že Melchisedech nebyl samotný Kristus, ale historická osoba, jejíž kněžství bylo druhem (typem) kněžství Ježíše Krista. “To vše je ještě zřejmější, když podobně jako Melchisedech je ustanoven jiný kněz [=Kristus].” (Židům 7:15)
První vlastnost Boha, tedy i Krista, je že je. Jeho jméno je JSEM, proto vlastní nepodmíněnou existenci (Ex 3:14). Melchisedech musel tedy způsobově (typově), ne tělesně, splňovat tuto věčnou Boží vlastnost: “Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce. A tak podoben Synu Božímu zůstává knězem navždy.” (Židům 7:3)
Kdyby byl Melchisedech „předvtělením“ Krista, potom by v předchozím verši nemohlo být napsáno, že je “podoben Synu Božímu”, ale muselo by být napsáno, že “je syn Boží”. Tuto problematiku dále rozvedeme. Texty Židům 7:15 a další ukazují, že Melchisedech byl ustanoven jako kněz, jenž je druhově, typově podobný Kristus.
Další starozákonní požadavek na kněžství byl, že kněz musel být člověk, protože jenom člověk mohl zastupovat člověka: “Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy.” (Židům 5:1)
