Kostel sv. Ignáce z Loyoly je raně barokní stavba, která vznikla v druhé polovině 17. století na místě 23 zbořených středověkých domů a patří mezi nejvýznamnější pražské jezuitské objekty. V roce 1665-1671 navrhl jádro jednolodního kostela architekt Carlo Lurago, zatímco interiér vznikal v letech 1671-78 pod pokračováním stavby Martina Reinera. Průčelí kostela, nad trojúhelníkovým štítem, zdobí socha sv. Ignáce obklopená svatozáří, mandorla, která byla ve své době považována za odvážný prvek.
Portikus s balustrádou a věž z let 1697-99 jsou dílem Pavla Ignáce Bayera. Na bočním průčelí a nad ním lze spatřit barokní sochy jezuitů od Matouše Václava Jäckla. Zajímavost svatozáře obklopující celé tělo světce je jednou z místních kuriozit, která podtrhuje působivost fasády. Kolem kostela se dříve rozkládala novoměstská jezuitská kolej, dnes dnes slouží jako areál Všeobecné fakultní nemocnice.
Interiér zaujme bohatým barokním dekorem a účinkem rozptýleného světla. Vnitřní výzdoba zahrnuje bohaté štukové dekorace a monumentální vítězný oblouk mezi lodí a kněžištěm, který poutá pozornost návštěvníků. Hlavní oltář zobrazuje obraz Sv. Ignáce vstupuje do slávy nebeské od J. J. Kostela. Kostel byl do roku 1773 součástí jezuitské koleje a poté náležel obnovenému řádu jezuitů v letech 1886-1950.
Na rohu Karlova náměstí a Ječné ulice stojí mohutný kostel, který symbolicky dominuje celé oblasti. Z poválečného období do současnosti zůstal majetek kostela v rukou hl. města Prahy a areál novoměstské jezuitské koleje prošel různými změnami, včetně zprovoznění nových webových stránek, které zjednodušují přístup k informacím o kostele.
Raně barokní stavba vznikla jako součást bývalé jezuitské koleje a dnes je součástí areálu fakultní nemocnice. Jádro kostela bylo pečlivě zasazeno do architektonického vývoje Karlova náměstí; průčelí s mandorlou a figurami jezuitů odhaluje nejen duchovní, ale i umělecký kontext doby. Interiér si zachovává původní atmosféru barokního slohu a odráží význam jezuitů pro pražskou urbanistiku a náboženskou architekturu Evropy.
Vztah kostela k jezuitům a jeho současné postavení
Kostel sv. Ignáce z Loyoly patří k jedněm z prvních ranně barokních staveb v Praze a je považován za třetí největší jezuitský komplex v Evropě. Zrušení jezuitské koleje v roce 1773 vedlo k konfiskaci kostela a jeho následnému začlenění do sítě farností, ale v roce 1866 se opět dostal do majetku jezuitů. V roce 1950 se stal součástí farnosti u sv. Štěpána, avšak od roku 1990 je spravován jezuiti a většina farnostních aktivit se odehrává v kostele sv. Ignáce či sídle jezuitů. Dnes je kostel v majetku hlavního města Prahy a nadále slouží jako významný duchovní a kulturní bod města.
Dominantu Karlova náměstí tvoří kostel sv. Ignáce a jeho okolí, kde architektura Carlo Luraga a následné doplňující práce vytvářejí typické rysy pražského raně barokního areálu s bohatou sochařskou výzdobou a autentickým světelným efektem, který návštěvníky poutá k posvátnému prostoru.
Historické období a stavební vývoj
Stavba jednolodního kostela s bočními kaplemi byla dokončena v letech 1665-1677 a v následujících letech 1671-78 pokračovala výstavba hlavních prostor. Průčelí a socha sv. Ignáce s mandorlou tvoří charakteristický vizuální bod fasády. Portikus s balustrádou a věž, jejichž práce patří Pavlu Ignáci Bayerovi, vznikla v letech 1697-1699. Barokní sochy jezuitů na balustrádě patří dílně Matouše Václava Jäckla, interiér zdobí bohatá štuková výzdoba a hlavní oltář s obrazem Sv. Ignác vstupuje do slávy nebeské od J. J. Kostela. Kostel býval součástí, dnes fungujícího areálu Všeobecné fakultní nemocnice, a v době raného novověku byl jedním z nejvýznamnějších jezuitských center Evropy.
V současné době jsou webové stránky kostela inovovány, aby lépe informovaly návštěvníky o historii, archivních dokumentech a programech. Nový design a přehlednost stránek zajišťují lepší dostupnost informací pro veřejnost a zájemce o architekturu a náboženskou historii.
Italské počátky barokního uměleckého hnutí (Waldemar Januszczak) | Epizoda 1
Celý areál bývalé novoměstské jezuitské koleje, včetně kostela, má své kořeny v 17. století jako součást rozsáhlé jezuitské presence; dnes slouží hlavně jako kulturní a duchovní památka s významnými architektonickými prvky a historickými legendami.
tags: #ukrizovani #kostel #sv #ignace