Exorcismus ve více či méně zřetelné podobě existoval a existuje snad ve všech církevních společenstvích. Nejznámějším je exorcismus římskokatolický. V roce 2014 papež František zdůraznil užitečnost vymítačů ďábla, kteří podle něj pomáhají lidem bojujícím s démony. O tom, že exorcismus v žádném případě neupadá jako dávná středověká metoda v zapomnění, svědčí také to, že zatím co byl v Česku ještě nedávno jeden exorcista, dnes jich je osm.
Život Anneliese Michel před exorcismem byl klidný a hluboce věřící. Narodila se 21. září 1952 do rodiny Josepha a Anny Michelových v bavorském Klingenbergu. Žili v západním Německu a na mši chodili dvakrát týdně. Na podzim roku 1968, krátce před šestnáctými narozeninami, prodělala Anneliese první velký epileptický záchvat. Předepsané léky jí nepomáhaly a brzy se začala objevovat gesta jako transy či halucinace.
Po vyšetření u neurologa jí byla diagnostikována epilepsie temporálního laloku, porucha vytvářející řadu symptomů, které dívka pociťovala. Přesto se postupně zhoršovalo její duševní i tělesné zdraví: měla přetrvávající vize a námitky, které ji čím dál častěji přesvědčovaly o posednutí ďáblem. Rodiče s ní souhlasili, že medicína selhala a obrátili se na církev. První nadechnutí naděje přišlo, když v roce 1975 Würzburský biskup vydal svolení k exorcismu podle Rituale Romanum z roku 1614.
Exorcismus začal čtyřiadvacátého září 1975 a pokračoval pravidelně dvakrát týdně. Anneliese byla během sezení naprosto vyčerpaná, často upadala do stavu, kdy byla téměř nehybná, a poté reagovala na světcenou vodu. Kněží Ernst Alt a Arnold Renz popsali ve svých poznámkách, že dívka během exorcismu reagovala na šest démonů - Kain, Nero, Jidáš, Lucifer, Hitler a francký farář. Nahrávky z některých sezení zachycovaly hluboký hlas a výkřiky. Postupem času Anneliese vyžadovala čtyřhodinové rituály, které ji fyzicky vyčerpávaly.
V těžkém stavu byla Anneliese během léta 1976 vyhladována a její koleno se kvůli častému klečení protrhly šlachami. Nepřijímala stravu a zemřela 1. července 1976 na podvýživu a dehydrataci, ve věku 23 let a při váze 29 kilogramů. Po smrti byla její rodina a exorcisté souzeni: soud shledal pochybení v zklidnění dívky léky a ve vyživování, a nakonec byl trest změněn na podmíněný. Církevní komise konstatovala, že dívka posedlá ďáblem nebyla a exorcisté se mýlili v diagnóze.
Materiály o příběhu Anneliese Michel doprovázejí i kulturní interpretace. Případ byl v roce 2005 zfilmován ve filmu V moci ďábla (v zahraničí známý jako The Exorcism of Emily Rose), který zkoumá hranice mezi vědeckým a náboženským pohledem na posedlost. Film vyvolává otázky o tom, zda exorcismus může být prostředkem duchovního boje a zároveň zda je bezpečný a etický. Kritici upozorňují, že film balancuje mezi hororem a soudním dramatem; některé scény jsou vysoce intenzivní, jiné naopak zdrženlivější a zaměřené na vnitřní konflikt postav.
V moci ďábla ukazuje exorcismus jako duchovní boj dobra a zla, kde nejde jen o vyhánění démonů, ale o otázku víry a spravedlnosti. Kněz provádějící exorcismus zůstává v otázkách detailů sporné a režisér nechává prostor pro interpretaci, zda měl kněz potřebné pověření od biskupa a zda šlo skutečně o exorcismus, či jen o modlitbu za osvobození. Téma zůstává provokativní a otevírá diskusi o tom, zda je víra stále relevantní v moderní společnosti a jaké limity má duchovní zásah ve svědomí lidí a systému zdravotní péče.
Historická perspektiva ukazuje, že exorcismus, i když má „mistrovství“ v katolické tradici, nebyl nikdy tradičně jedinou cestou, ani zdaleka překonávající moderní medicínu. Exorcismus je svátost a modlitba, která bývá užívána v odezvě na pocit posedlosti či duševního trápení, a proto se v různých kulturách a církvích liší způsoby provádění a kritéria posouzení. Zvěst o Annie a balanc mezi vírou a vědou zůstávají i nadále předmětem diskuzí a studia, která zkoumají, jaký dopad má náboženské přesvědčení na lidi a rodiny v krizových chvílích.
Celostátní a mezinárodní reflexe o exorcismu ukazuje, že informovanost veřejnosti a etické standardy hrají klíčovou roli v zapojení církví do spolupráce se zdravotnickými zařízeními. Zkušenosti z minulých desetiletí vedly mnohé komunity k opatrnosti a k větší transparentnosti v rozhodování o duchovních praktikách a jejich dopadech na pacienty a rodiny.
Exorcisté v akci Šokující dokument Mrazivé výpovědi svědků1
Současně se exorcismus stal i předmětem veřejných debat a vědeckých diskuzí o duchovním boji a lidské psychice. Exorcismus ve filmu a jeho kritika odráží, jak složité a citlivé téma posednutí a náboženské intervence zůstává ve společnosti živé a diskutované. Na pozadí dlouhé historie exorcismu vyvstává důležitá otázka: jak vyvážit víru a odpovědnost vůči zdraví a lidské důstojnosti?