20. března 1393 zemřel Johánek z Pomuka na mučidlech ve Staroměstské rychtě; později byl uctíván jako svatý Jan Nepomucký, mučedník katolické církve a jeden z českých zemských patronů, generální vikář pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Spolu s dalšími dvěma kleriky byl nejprve předveden k improvizovanému výslechu na Pražský hrad.
Ve výslechu se účastnil i král Václav IV., a už při něm údajně tekla krev ze zranění způsobených jílcem králova meče. Vězni byli pak odvedeni do vězení ve Staré rychtě. I večerního výslechu zajatců na Staré rychtě se král zúčastnil, údajně opět aktivně.
Nejprve byli vězni tzv. štosováni, tj. byly jim svázány ruce za zády a poté byli vytahováni na žebřík. Při tom se jim vykloubily obě ruce. Poté Johánkovi z Pomuku nasadil kat palečnice. Nakonec všem byly páleny boky, při čemž údajně opět asistoval sám král, který z nešťastníků chtěl patrně vymámit doznání k jakémusi spiknutí proti jeho majestátu.
Když se tohoto doznání nedočkal, poručil katu sejmout vězně z mučidel. Před přivolaným notářem pak museli přísahat, že s nimi bylo zacházeno dle práva. Johánek však již přísahat nemohl, protože krátce po sejmutí z katova nářadí zemřel. Nebyl tedy utopen, jak stále opakují někteří historici. Jeho smrt byla krutá a naprosto zbytečná.
Johánek z Pomuku se stal prameny doloženou obětí královy patologicky cholerické povahy. Večer o deváté hodině byla na králův rozkaz mrtvola Johánka z Pomuka shozena z Karlova mostu do Vltavy. 17.
Historický kontext a význam jména Jan Nepomucký
Jan Nepomucký, původně Johánek z Pomuka, byl později uctíván jako svatý mučedník katolické církve; jeho kult se rozšířil mimo Čechy a stal se jedním z významných zemských patronů. Příběh jeho smrti je úzce spjat s pražským prostředím a s dobou předklášterní moci a sporu o autoritu mezi králem a církví.
V legendární tradici hraje roli konflikt mezi světskou mocí a církevní autoritou, která se projevuje v postoji k prosbě o zpověď a k chápání důvěry ve světské autoritě. Královský zásah a následná manipulace s výpověďmi odhalují napětí mezi mocenskými složkami tehdejšího království.
Klinická a právně-historická trajektorie výslechu
Improvizovaný výslech na Pražském hradě a následný večerní výslech ve Staré rychtě ukazují na proceduru, která byla náchylná k násilí a k porušení standardních práv. Výslovnost, že vězni byli štosováni a vykloubily se jim ruce při tažení na žebřík, zdůrazňuje brutalitu tehdejšího postupu a královu osobní zapojení do činu.
Popis následného pálení boků a snahy vyvolat doznání ukazuje na motivy strachu a moci, které vedly k donucení. Příkaz sejmutí z mučidel a nutnost přísahy dle práva naznačují formální rámec, který však zjevně selhával vzhledem k tragickému konci Johánka.
Poznámky k historii a interpretaci
Někteří historici dodnes kolportují tvrzení, že Johánek byl utopen, avšak text uvádí, že nebyl utopen, a že jeho smrt byla důsledkem kruté a zbytečné činnosti. Tato nuance je klíčová pro pochopení rozdílu mezi legendou a historickým zázemím příběhu.
Jan Nepomucký se stal významnou postavou kultu a ikonografie, s vazbou na morálku a svědomí církevního a světského života v tehdejší společnosti.
