16. května slaví církev v českých zemích svátek sv. Jana Nepomuckého, mučedníka z konce 14. století. Jeho sochy zdobí nejeden most či nábřeží nejen u nás, ale i v Evropě a zámoří. Jan Nepomucký je bezkonkurenčně nejznámějším českým světcem v zahraničí. Jan se narodil po r. 1340 ve smíšené česko-německé rodině v tehdejším Pomuku (nyní Nepomuk na Plzeňsku).
Stal se knězem pražské arcidiecéze, dostalo se mu vynikajícího vzdělání, zvláště v právu - studoval mj. na univerzitě v Padově. Pražský arcibiskup Jan z Jenštejna jej ustanovil svým generálním vikářem. V pozici generálního vikáře se v březnu roku 1393 stal obětí konfliktu mezi arcibiskupem a králem Václavem IV. Král ve snaze omezit arcibiskupovu nezávislost chtěl iniciovat vznik nového biskupství, jehož hospodářskou základnou se měl stát klášter v Kladrubech, dočasně bez opata.
Jan z Pomuku coby generální vikář urychleně potvrdil volbu nového opata, dříve než stačil král Václav zasáhnout, čímž byl královský plán zmařen. Králův hněv se obrátil právě proti Janovi. Jan byl krutě mučen (snad i s vlastní královou účastí) a podle všeho ještě ve vězení na následky mučení zemřel. Antropologický průzkum jeho ostatků potvrdil, že příčinou smrti bylo proražení lebky. Janovo tělo bylo zavázáno do pytle a hozeno do Vltavy. Bylo však vyplavено a nalezeno řeholníky z tehdejšího kláštera cyriaků nedaleko Karlova mostu, kteří je s úctou pohřbili. Roku 1416 byl Jan z Pomuku pochován ve svatovítské katedrále.
Vzpomínka na zavražděného kněze přetrvala bouřlivou dobu husitských válek. Roku 1599 je - dosud nesvatořečený - Jan jmenován mezi zemskými patrony jako „Jan Zpovědník“. Snad od doby Václava Hájka z Libočan je s Janem (nyní již „Nepomuckým“) spojena legenda o mučednictví zpovědního tajemství. Tradovaná zpráva, že Jan Nepomucký byl zpovědníkem královny Žofie, jejíž zpovědní tajemství chtěl žárlivý král Václav získat mučením, je podle všeho nepravdivá. Je ale možné, že se královna s právnicky velmi erudovaným knězem Janem radila o případném kanonickém postupu ve věci svého bezdětného a velice komplikovaného manželství.
Už jen toto jednání by stačilo, aby vzbudilo hněv značně popudlivého panovníka až k nepříčetnosti. Úsilí o Janovo svatořečení bylo korunováno úspěchem až více než dvě století po jeho smrti. Za blahoslaveného byl prohlášen roku 1721, kanonizován 1729. Při ohledání jeho ostatků v rámci kanonizačního procesu byl v lebce nalezen kus tkáně, který byl tehdy prohlášen za jazyk, což se dávalo do souvislosti s legendou o zpovědním tajemství - sv. Jan Nepomucký se „neprohřešil jazykem“. Později byl tento ostatek identifikován jako mozková tkáň.
Není ovšem pravda, že objev „zázračně zachovaného mučedníkovy jazyka“ byl jediným argumentem pro svatořečení, jediným „kanonizačním zázrakem“. Je uváděn a doložen případ sedmiletého děvčete, které 17. února 1718 spadlo do mlýnského náhonu ve Strakonicích a ocitlo se pod mlýnským kolem. Po půl hodině se podařilo tělo této holčičky jménem Rozálie Hodánková vytáhnout z vody. Navzdory všemu se probrala k životu a neměla žádná zranění. Sama své zachránění přičítala zásahu Jana Nepomuckého, jehož obraz prý po pádu do vody viděla. Pravděpodobně i tato událost přispěla k tomu, že sv. Jan Nepomucký je vzýván jako ochránce a přímluvce všech, kdo se pohybují, pracují či žijí na vodě nebo v její blízkosti.
Sochy sv. Jana najdeme v blízkosti vodních toků, na mostech i nábřežích a náplavkách. Úctu ke sv. Janu po celém katolickém světě rozšířili členové tehdy kvetoucí české jezuitské provincie, kteří si jej zvolili za svého patrona a ochránce dobré pověsti. Proto na mnoha místech v Evropě i Latinské Americe stojí „svatý Jan, z kamene vytesán". Sv. Jan Nepomucký je častým patronem kostelů a kaplí. Za všechny jmenujme fascinující dílo Jana Blažeje Santiniho na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. Tato vrcholná stavba tzv. barokní gotiky patří mezi památky Světového kulturního dědictví pod patronací UNESCO.
Praha - Nejen v Čechách a na Moravě, ale i v Rakousku, Německu, Itálii, Španělsku či jižní Americe zdobí mosty, hráze rybníků, návsi a náměstí socha svatého Jana Nepomuckého, jenž byl v 17. a 18. století asi nejslavnějším Čechem v katolickém světě. K jeho prohlášení za svatého 19. března 1729 přispělo zejména to, že byl umučen, když „statečně bránil zpovědní tajemství české královny“. Podle některých historiků ale Jan Nepomucký zpovědníkem manželky Václava IV. nikdy nebyl a stal se obětí politických pletich.
Jako důvod Janovy smrti bývá obecně uváděn kompetenční spor mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna, jehož Jan jako generální vikář od roku 1389 v řadě správních věcí zastupoval. Král Václav tehdy usiloval o oslabení arcibiskupovy moci, k čemuž mu dopomohlo nové biskupství zcela podřízené jeho vlivu. To hodlal Václav zřídit z opatství benediktinů v Kladrubech u Stříbra a čekal proto na smrt starého opata Racka, jehož nástupce už neměl být zvolen. Pražský arcibiskup však Václavův záměr prohlédl a nového kladrubského opata stvrdil velmi rychle a bez králova vědomí.
Král Václav nechal Jana Nepomuckého umučit. Toto arcibiskupovo jednání krále velice rozlítilo a 20. března 1393 nechal zatknout tři kněze včetně Jana Nepomuckého, jehož on sám podrobil krutému výslechu na Pražském hradě. Uvádí se, že král Václav chtěl zřejmě od nich získat důvěrné informace o dalších Jenštejnových plánech. Další mučení podstoupili zajatci od kata na Starém Městě, kde ale Jan Nepomucký děsivým mukám podlehl. Jeho tělo hodili večer jeho trýznitelé do Vltavy. Zhruba měsíc po těchto událostech nalezli tělo umučeného Jana rybáři a nechali ho pohřbít. Léto toho roku bylo nebývalé sucho, což tehdy mnozí chápali jako trest za smrt nevinného generálního vikáře.
K rozvoji Janova kultu přispěl jeho nový hrob, zřízený v katedrále sv. Víta na přelomu 14. a 15. století. Záhy se totiž začaly šířit historky o nepříznivém osudu těch, kdo třeba jen v roztržitosti šlápli na jeho náhrobek. Díky Bohuslavu Balbínovi byl zahájen proces svatořečení. Do širšího povědomí vzdělané Evropy uvedl nepomucenské téma jezuitský učenec Bohuslav Balbín, jehož legenda o Janovi vyšla v roce 1680 v prestižní antverpské edici. Na základě argumentů z Balbínova spisu zahájila pak pražská metropolitní kapitula kroky k Janovu svatořečení. Řím žádost několikrát odmítl, až v roce 1715 se podařilo pražskému arcibiskupovi spustit beatifikační proces.
Jan Nepomucký se narodil kolem roku 1340 v Pomuku. Již jako zralý muž v roce 1380 se dal zapsat na právnickou fakultu pražské univerzity a stal se oltářníkem u sv. Víta v Praze. Mezi lety 1383 a 1387 studoval církevní právo v italské Padově. Po návratu do Prahy se stal kanovníkem u sv. Jiljí a farářem v kostele sv. Havla. Za blahoslaveného prohlásil Jana papež Inocenc XIII.