První dva díly desetidílné minisérie Mladý papež byly premiérově uvedeny na benátském filmovém festivalu, poté na televizní stanici Sky a na Den vzniku Československa i u nás. Mladý papež, společná produkce Sky, Canal+ a HBO, byla očekávaná díky značce jménem Paolo Sorrentino. Režisér a spoluscenárista všech dílů si díky italskému původu a ocenění Oscar v kategorii Nejlepší zahraniční film za Velkou nádheru vysloužil nálepku nového Federica Felliniho a údiv, že točí pro televizi, přestože Fellini režíroval televizní Klauny a podílel se na jednom dokumentárním cyklu.
Daná žurnalistická generalizace dá připomenout, že se mediální historie opakuje, protože podobného zavádějícího přídomku se Sorrentino dočkal po politickém thrilleru Božský, s nímž uspěl v Cannes. Moderní cinefilové a cinefilky povětšinou ignorovali modernizaci italského sedmdesátkového politického filmu a díky stylistické eklektičnosti nalézali podobnost s americkými devadesátkovými gangsterkami čerpajícími z jiných tradic. V obou případech šlo o zevšeobecňující zkratky, které byly nemístně aplikovány na celou tvůrčinu Sorrentina.
Je to podobně nemístné, jako kdyby se jeho poslední projekty shrnuly pro vytvoření oslího můstku následovně: Sorrentino režíroval post-felliniovskou Velkou nádheru, ve které ústřední postava vzpomíná na první lásky, což ocenila starší akademická společnost. Následně vzniklo Mládí, kde by dvě geriatrické postavy rády souložily, ale kvůli věku už nejsou schopny. Nyní se přesunul do televize, aby v Mladém papeži pojednal o někom, kdo kvůli své funkci mít sex nemůže, a tak alespoň vyžívá s druhými a jejich očekáváními.
Sorrentinova filmografie je plná nejednoznačných hlavních postav, které během své stopáže lavírují v diváckém vnímání a slouží k prozkoumání jejich vnitřního světa v kontrastu se světem kolem nich. V celovečerní prvotině Přebytečný člověk je image hudební hvězdy narušena, když je obviněn ze znásilnění. Titto je v Následcích lásky nucen vystoupit ze zaběhnuté rutiny pobytu ve švýcarském hotelu. Lichvář Geronimo v Rodinném příteli přehodnocuje svůj život po setkání s nevěstou, kterou chce otec vystrojit velkou svatbu a peníze.
Na příkladu z tantiémů žijícího rockového hudebníka Cheyenneho z Tady to musí být, novináře Jepa ve Velké nádheře či filmového režiséra v Mládí je ukázáno, co vše uniká společnosti. V Mladém papežovi je první americký papež Lenny Belard (Pius XIII.) na jednu stranu další ze Sorrentinových postav, protože může odhalovat pokrytectví církve. Na druhou stranu je však svár mezi vnějším a vnitřním přesunut dovnitř titulního mladíka, který se potácí mezi ateismem a křesťanstvím, konzervativní a progresivní tváří církve.
Sám se v pilotu definuje jako rozpor, který nepopsuje jen jeho, ale i uspořádání epizod za sebou do dvou bloků. První dva díly ukazují, jak se postava rozhoduje mezi progresivnějším a konzervativním směrem a které momenty tuto volbu ovlivňují. První díl začíná snem ve snu, druhý naopak končí dogmatickou variantou. V těchto souvislostech se klíčově ukazují i stylové prvky: propojení vážné a populární hudby, razantní přechody v náladách a atmosféře, a střídání dlouhých scén s rychlým střihem.
Doklad o vyprávění je rozkryt i v technice: kameraman Luca Biggazi se jako stálý spolupracovník Sorrentina adaptoval televizní médium beze ztráty virtuóznosti, což dokazuje i téměř čtyřminutová jednozáběrová sekvence mezi Piem XIII. a kardinálem Voiellem. Nejde jen o vnitřní konflikt hlavní postavy, ale i o kontradikci mezi mladým Piem XIII. a starým kardinálem Michaelem Spencerem a o ideologický rozpor mezi Lennym Belardem a Voielem.
Pro výklad nepostrádají hudební odkazy: doprovodná orchestrální verze Hendrixova All Along the Watchtower obohacuje vyznění seriálu a vyvolává otázky nad tím, kdo bude hlídat hlídače. Znalci hudebních souvislostí mohou uvažovat o tom, zda Mladý papež představuje nového Ježíše či mediální hvězdu církve, která může být současně zdrojem skandálů. Na rozdíl od jiných děl Sorrentina zůstává postava plná protikladů vyobrazená v celé své komplexnosti, včetně vztahu instituce a jejího lidu.
V průběhu pilotu i šesti dílů se ukazují rozdíly mezi světlem a stínem církevního života, a to i skrze titulky, které patří k nejlepším prvkům úvodů. Titulky představují Pía XIII. a na druhé straně malby zobrazující etapy náboženství napříč historií, přičemž kometa mezi nimi naznačuje otázku: Je nový a mladý papež dalším Ježíšem Kristem, vycházející mediální hvězdou, či hrozbou pro instituci?
Významnou roli hraje i prostředí a kontext, ve kterém seriál vznikl: Paolo Sorrentino v roce 2016 v Mladém papeži představil osobitou a stylovou vizi Vatikánu s Jude Lawem v hlavní roli. Zároveň šlo o jeho asi nejdiváčější dílo. Na pokračování jsme si počkali a v dalších dílech se ukáže John Malkovich, a i když Law zůstane ikonou, další díl slibuje stejně podvratné a zábavné ztvárnění jako minule. Z ukázek zatím vše nasvědčuje tomu, že se dočkáme opět originálního a provokativního díla.
