Tradice tohoto svátku sahá do počátku 15. století, kdy jej pod názvem Zasnoubení svatého Josefa začal slavit řád minoritů ve francouzském Chartres. Významným milníkem byl rok 1725, kdy došlo k přejmenování na Zasnoubení Panny Marie a svátek se rozšířil do celé církve. Zatímco původně připadal na 26. listopad, od roku 1910 se jeho pevným datem stal 23. leden. Podle tradice byla Maria vychována v chrámu a ve čtrnácti letech jí měl být určen ženich z rodu Davidova. Volba proběhla skrze zázračné znamení: svobodní muži položili své pruty na oltář a ten, jehož prut rozkvete, se měl stát Mariiným chůvcem. Rozkvetla pouze hůl tesaře Josefa, čímž byl vyvolen za jejího manžela.
Na obraze Raffaela Santiho Zasnoubení Panny Marie se tento akt odehrává na prostranství před kostelem. Kněz spojuje ruce Marie a Josefa, který jí navléká zásnubní prsten na její prst. Josef je středního věku, jinde je zobrazován jako stařec. V ruce drží prut, který rozkvetl v lilii. Za Marií stojí chrámové panny, za Josefem zklamaní potenciální nápadníci. Jeden z nich, plný vzteku, láme prut přes koleno. Není jasné, zda je zobrazeno zasnoubení nebo svatba, ani zda a jak ve skutečnosti k oběma událostem došlo. Zřejmě je větší význam přikládán zasnoubení s tím, že svatba už následuje sama sebou.
Kaple je vyzděna z cihel nad kamennou podezdívkou. Je vystavěna nad obdélným půdorysem, zastřešena je sedlovou stříškou sbitou z prken a pokrytou plechovými pásy. Na hřebeni nad hlavním, k jihu orientovaným průčelím, je osazen dekorativní litinový kříž. Asi 70 cm nad úrovní terénu je na ose hlavního průčelí prolomen obdélný, půlkruhově zaklenutý výklenek o výšce 195 cm a šířce 125 cm. Ostění výklenku je rovné, nárožní hrana otvoru je zkosena. Výklenek je v síle zdiva uzavřen dvoukřídlými dveřmi, tvořenými železným rámem s plechovou výplní. Práh výklenku je kryt opracovanou pískovcovou deskou. Nad výklenkem je upevněna plechová tabulka s nápisem (Zasnoubení Panny Marie / Matka Ježíšova zasnoubena byla / Josefovi. / Mat. 1, 18 /). Boční ani zadní průčelní stěna nejsou nijak členěny. Omítka je hladká, okrové barvy.
Autorem obrazu je italský malíř a architekt Raffael (1483-1520). Raffael, vlastním jménem Raffaelo Santi, byl synem malíře a básníka Giovanniho Santiho, u kterého také získal svoje vzdělání. Sňatek Panny Marie je desková malba, vzniklá ke konci autorova raného období v Umbrii. Dílo vzniklo na základě objednávky rodiny Albizzini pro jejich rodinnou kapli v kostele San Francesco v Citta di Castello. Raffael Santi působil Perugii, Urbině, Sieně, Florencii (1504-1508), a od roku 1508 v Římě. Zemřel na horečku, kterou dostal při řízení prací na archeologických vykopávkách v římských zříceninách. Sňatek Panny Marie (Spozalizio) je jednou z mnoha Madon, které Raffael namaloval za svého florentského pobytu. Je jeho vrcholným dílem z florentského Raffaelova období. Tento deskový obraz je variací na Peruginův obraz Zasnoubení Panny Marie.
Italský malíř Pietro Perugino, vlastním jménem Pietro di Christoforo Vanucci (kolem 1446-1523) byl pro Raffaela velkým vzorem. Přejal od něho čistou eleganci a něhu, ušlechtilou a klidnou kompozici, soustředěnou na hlavní výjev, skvěle zvládnutou perspektivu, kterou se obraz vyznačuje. Barvy na této malbě spojuje zlatý tón, měkké přechody dotváří sfumato. Chrám s malířovým podpisem na vlysu v pozadí svou symetrií dobře zvýrazňuje význam zobrazované události. Z Mariiny lehce skloněné hlavy vyzařuje klid, pokora a důvěra. Celý výjev je prolnut umbrijskou sladkou emotivností.
Kaple je součástí muzejní budovy, byla vysvěcena 11.11.1666. Hlavní oltář s obrazem Zasnoubení Panny Marie z r. 1727. Sázka na historickou symboliku a ikonografii zdůrazňuje význam zasnoubení v rámci mariánské tradice.
Ikonografie a historické souvislosti
Ikonografie Zasnoubení Panny Marie doprovází kruhová stavba v pozadí, její podoba vychází z jeruzalémského Skalního dómu, což bylo chápáno středověkými Evropany jako přestavěný Šalamounův chrám. Historická skutečnost však bývá interpretována jednodušeji: místem zásnub je Nazaret. Když se Mariina rodina dohodla s Josefem, slavily se zásnuby, které měly v mojžíšském zákoně stejnou platnost jako manželství. Za nějaký čas si musel snoubenec odvést snoubenku do svého domu.
- Praktické zázemí kaple a její stavební detaily - cihly, kamenná podezdívka, sedlová stříška, litinový kříž.
- Historie a kontext zobrazení zasnoubení na obraze Rafaela Santiho - spojení Marie a Josefa, zásnubní prsten a rozkvetlá hůl.
- Viditelná ikonografie v obrazech podle Perugina a jejich vliv na pozdější italské malířství.
Historie a stavební detaily kaple
Kaple je vyzděna z cihel nad kamennou podezdívkou. Je vystavěna nad obdélným půdorysem, zastřešena je sedlovou stříškou sbitou z prken a pokrytou plechovými pásy. Na hřebeni nad hlavním průčelím je dekorativní litinový kříž. Výklenek má rozměry 195 cm na výšku a 125 cm na šířku. Dveře jsou dvoukřídlé s železným rámem a plechovou výplní. Nad výklenkem je plechová tabulka s nápisem o zasnoubení a Matce Ježíšově. Omítka je hladká, okrové barvy.
Raffael a Perugino v kontextu Zasnoubení Panny Marie
Autorem obrazu Zasnoubení Panny Marie je Raffael Santi (Raffael), jehož dílo je spojeno s raným obdobím v Umbrii a později s Římem. Sňatek Panny Marie je jednou z jeho významných deskových maleb a slouží jako vrchol florentského období. Italský malíř Pietro Perugino byl pro Raffaela velkým vzorem a ovlivnil jeho čistou eleganci a kompozici. Složení barev spojuje zlatý tón a sfumato, které dohromady podtrhuje klid a důvěru výjevu.
Kaple byla vysvěcena a slouží jako součást muzejní budovy. Hlavní oltář s obrazem Zasnoubení Panny Marie pochází z roku 1727, což podtrhuje význam a kontinuitu mariánské ikonografie v kapli.