Článek vznikl na základě přepisu původního textu autorů Pavla Patejdla a Ladislava Sedláka, publikovaného v periodiku „Sběratelské zprávy“ Českou numismatickou společností, pobočka Hradec Králové. Běžně se v našich sbírkách a mezi sběrateli objevují rakousko-uherské medaile „Za statečnost“. Vývoj tohoto čestného odznaku, udíleného téměř 130 let, a to zpočátku výjimečně, v posledních letech I. světové války již celkem běžně, má svůj zajímavý úsek, velmi těsně spjatý se samotným vývojem rakouské armády.
Tato čestná vojenská dekorace, jako jediná spojená s trvalou hmotnou odměnou a výhradně určená pro mužstvo a poddůstojníky, byla viditelnou odměnou za statečnost před nepřítelem a zdobila nejednu hruď českého vojáka v rakouské císařské uniformě. V napoleonských válkách tvořili Češi a Slováci asi 40% císařské armády.
Historické kořeny a koncepce odměny
Doba vzniku čestného odznaku byla obdobím bouřlivých evropských sporů kolem rakouského dědictví po smrti Karla VI. Dědičkou se stala Marie Terezie, která svou zemi uhájila díky nadaným vojevůdcům jako Daun, Laudon, Nádasdy, Hadik z Futaku a později jejímu synu Josefovi II. Po válkách pruských následovaly reformy: zřizovány byly stálé doplňovací okresy, proběhla první konskripce rekrutů, vznikla sanitní služba a vojenské nemocnice, útulky - invalidovny. V Praze byla invalidovna založena v roce 1750, dále vznikaly vojenské vzdělávací ústavy (Tereziánská vojenská akademie v roce 1752).
Vojsko bylo pod přísnou kázeň, i když Josef II. částečně uvolnil tvrdá opatření. Žold byl pravidelný, a cílem bylo vytvořit pevné předpoklady pro vojenské povolání a zároveň povýšit povolání na čestnou službu vlasti. Původně byla odměna vojákům vyplácena nepravidelně; klišé bohatství pluku a panovníka určovalo, zda dojde k jednorázové odměně. Někdy se zvyšoval jen žold a příděl kořalky.
V té době se začaly objevovat pamětní mince (stříbrné či zlaté) k odměně nejvíce vyznamenaných ve bitvě, které kromě hmotné hodnoty sloužily jako morální odměna a symbol hrdosti, k níž vojáci připevňovali mince na výstroj. Při zavedení jednotného stejnokroje pro určité druhy zbraní byl stanovován i způsob upevnění mince na jednotnou stužku jako viditelná odměna za statečnost. V prvním josefovském reskriptě je výhradně hovořeno o pamětní minci (Denkmünze) jako viditelném čestném odznaku.
Role Laudona a počátek rozhodnutí o odznaku
V řadách rakouské byrokracie, kde hlavní slovo měla šlechta, se tehdy zdráhala, že projev statečnosti nemusí být výsadou šlechty, ale může být i pro vojáky a poddůstojníky. Oproti tomu v carském Rusku vznikal pohled na odměnění vojáků rychleji. Carevna Alžběta (1741-1762) zřídila jako pamětní minci za vítězství u Kunnersdorfu roku 1759 čestnou odměnu pro všechny vojáky a poddůstojníky zúčastněné ve bitvě. Kateřina II. (1762-1796) nechala na paměť námořního vítězství u Česmě razit a rozdat zlaté a stříbrné pamětní mince s nápisem BYT (Byl jsem při tom).
Ernst Gideon Laudon, významný rakouský polní maršál a znalec vojáků, pochopil, že zavedení trvalého čestného odznaku může posílit morálku a kázeň. Josef II. však tuto myšlenku prosazoval jen postupně. Dvorní válečná rada, ve dnech 25. 7. 1798, vypracovala instrukce k vydání pamětních mincí a jejich nositeli se staly údajně nejen bojující vojáci, ale i příslušníci všech sborů. Zpráva uvádí: „Do dnešního dne byla jednání výjimečné statečnosti z řad mužstva pravidelného stavu, pokud se vůbec dostaly ve známost velení, odměňovány výhradně penězi.“
Podle instrukcí měla být pamětní mince - zlatá pro význačné činy a stříbrná pro statečné jednání - udělována podle přesně stanovených podmínek, k jejichž provádění byl pověřen velící generál všech sborů ve válečném poli. Tato mince se navyšovala o určitý důchod - polovina denního žoldu dle hodnosti. Zřejmě šlo o minci, která se stávalá památkou a zároveň pobídkou pro další činy statečnosti.
První veřejná rozesílaná ocenění a vývoj samotného odznaku
První oficiální udělení pamětní mince se uskutečnilo v podzimu roku 1789 ve vojenském táboře u Peterwardeinu v Uhrách. V letech 1788-1791 bylo za statečné činy uděleno 685 pamětních medailí, z toho 74 vojáků a poddůstojníků obdrželo zlatou a 611 stříbrnou minci, s odpovídajícími poplatky. V dalších letech, zejména během tureckých a nizozemských kampaní, došlo k výraznému navýšení udělení: v letech 1792-1794 bylo rozdáno 259 zlatých a 2362 stříbrných pamětních mincí.
Známý vídeňský nakladatel August Crasser publikoval o činech vyznamenaných touto poctou v letech 1795-1797 ve dvoudílné knize „Belohnungsgeschichte der k. k.“. Tím se činnost rozšířila i v veřejném prostoru a mezi vojáky se budovala tradice nosit pamětní mince na výstroji jako veřejný symbol ctnosti a statečnosti.
Formální podoba a nositelé odznaku
Pamětní mince zobrazovala na jedné straně portrét císaře a na druhé straně šest zkřížených praporů uvnitř vavřínového věnce s nápisem DER TAPFERKEIT (Statečnosti). Zasloužené ocenění bylo vázáno nejen na boje, ale i na možnost získání vyšší odměny pro následné projevování statečnosti.
Vedení armády a dvorní rada se shodly na tom, že tento odznak nemůže být považován za řád, ale za odměnu ve válce, jehož cílem je veřejná symbolika cti pro vojáky, kteří prokáží statečnost. Z historických dokumentů také vyplývá, že udělení mince bylo podmíněno konkrétními pravidly a v případě ambiga bylo možné i výměnu stříbrné mince za zlatou při dalším prokázání statečnosti.
Podmínky udělení a ztráty mince byly závazně uvedeny: žena, vdova či dědic vojáka si mohou ponechat mince jen za určitých okolností; při ztrátě nebo smrti vojáka mohou být mince odebrány a vráceny velícímu generálovi. V praxi šlo o více než jen odměnu - o základní symbol vojenské cti a hrdosti pro celé bojové těleso.
Současnost a historická hodnotná vazba
Takový typ odznaku byl v minulosti důležitým ukazatelem identifikace a správy důstojnosti ve vojenském prostředí. Kromě toho byl významný jako prostředek motivace a udržení kázně v armádě během náročných obdobích, kdy bylo třeba posílit morálku vojska. Doba, kdy se „Za statečnost“ vybraným vojákům a poddůstojníkům odměňovala stříbrnými i zlatými mince, je důkazem strategického významu symboliky ve vojenské kultuře Rakouska-Uherska.
Celý vývoj odznaku je úzce spjat s reformami Marie Terezie, Laudonových činností a postupnými změnami, které k moci přiváděly císařské vojsko k modernímu pojetí čestnosti a služby vlasti. Mince jako takové se staly nejen finančním prostředkem, ale i významným morálním signálem pro obyvatele monarchie i pro sběratele po celé Evropě.
- Historické kořeny a vojenské reformy v období Marie Terezie
- Vynález a úprava pamětních mincí - zlatá vs. stříbrná, nositelnost
- Laudonův vliv a oficiální ustanovení pamětní mince
- První oficiální udělení a statistiky za 1789-1794
Pro sběratele je složitost a bohatství motiviky pamětní mince důkazem toho, jak mocné byly symboly statečnosti pro vojáky a pro společenské hodnoty monarchie. Název DER TAPFERKEIT na mincích ještě dnes evokuje staré časy, kdy statečnost nebyla jen osobní ctností, ale veřejnou zásluhou a povinností vůči vlasti.
tags: #vatikanska #pametni #vojenska #medaile #pro #rakouskouherske