Katedrála Notre-Dame de Reims je jedna z nejvýznamnějších církevních staveb ve Francii a vrcholné gotiky vůbec.
Zde byli korunováni francouzští králové.
Stavba je zapsána v Seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Reims (česky Remeš) je historické město v severovýchodní Francii v departementu Marne, asi 150 km severovýchodně od Paříže.
Město je sídlem arcibiskupa a od roku 1969 také univerzity.
Je výrobním centrem šampaňského.
Leží v centru oblasti Champagne, která zabírá východní, plochou část Pařížské pánve.
Město se nachází v rovině, na pravém břehu řeky Vesle, přítoku Aisne a na kanálu, který Aisne spojuje s řekou Marnou.
Na jihu a na západě se zvedají hory Montagne de Reims (Remešské pohoří).
V okolí se nacházejí vinice, které rodí hrozny pro výrobu šampaňského.
Korunovace Ludvíka VIII. (1223) a Ludvíka IX. Svatého (1226) se konaly uprostřed staveniště.
Stavba je mistrovským dílem francouzské vrcholné gotiky.
Její zvláštností je účel jako místo pro korunovaci a sochařská výzdoba, která je rozšířena až na vnitřní stranu západního portálu.
V sochařské tvorbě se projevuje politický význam hodnostářů, kteří ji využívali.
Stavitelé využili při stavbě vzor z Chartres, až na některé obohacující detaily z místní tradice.
Sochařská práce byla ve středověku plně ve službách náboženské ideje jako didaktický prostředek a současně liturgická potřeba.
Tesání a řezání soch, s výjimkou pro využití pro výzdobu architektury interiérů i exteriérů, se ve středověku dělalo v závislosti na liturgických potřebách.
Po vítězstvích nad Angličany přivedla Johanka z Arku roku 1429 krále Karla VII. do Remeše ke slavnostní korunovaci, což mělo velký symbolický význam a podpořilo autoritu francouzských králů.
Katedrála Notre-Dame de Reims je slavným příkladem gotické architektury s fasádou nepřekonatelného výrazu.
Představte si ten báječný den někdy kolem roku 1700, kdy benediktýnský mnich Dom Perignon po mnoha neúspěšných pokusech s druhotným kvašením hroznové šťávy objevil ono bublinkové potěšení.
Takto poeticky se počala pravděpodobná historie šampaňského vína, bez kterého se neobejde asi žádná pořádná oslava.
Ať už onen mnich přispěl více či méně k životaschopnosti slavného moku, každopádně dostal region v severovýchodní Francii pod názvem Champagne do map.
Rozložená na evropských křižovatkách měla oblast Champagne poměrně pohnutou historii.
Remeš v jejím centru byla jako obchodní a kulturní centrum vždy tzv. na ráně.
V 5. století jím prošel vůdce Hunů Attila, když táhl vyplenit Paříž.
Kámen na kameni pak nezůstal po válce první světové.
Jeho stávající podoba pochází právě z poválečné doby, kdy bylo prakticky znovu vystavěno a naplněnou eklektickou (mísení stylů) architekturou „art deco“.
Pozůstatky středověku aby tu člověk pohledal?
Katedrála v Remeši je slavným příkladem gotické architektury s fasádou nepřekonatelného výrazu, který se utvářel po tři staletí (současná katedrála byla postavena v roce 1211 za vlády Filipa II. Augusta v letech 1180-1223).
Abyste nepochybovali o její velikosti, jde o jeden z největších a nejkrásnějších evropských kostelů.
Už jen kvůli antickým draperiím na oděvech středověkých soch Navštívení Panny Marie (kol. 1230-33), umístěných u středního vstupu západního portálu, by sem měl vážit cestu každý milovník umění.
Spolu s výjimečností tzv. usměvavého anděla, který zvěstuje Panně Marii (kol.
Region Champagne-Ardenne má také velmi bohatou historii sklářství. Výjimečné vitráže míchají styly od středověku až do 20. století, přičemž zcela ojedinělý zážitek z nich můžete mít například při světlené show rêve de couleurs, která probíhá vždy po setmění večer od května do 20.
Právě v této katedrále byly zapuštěny francouzské křesťanské kořeny, a to s křestem prvního franckého krále Clovise (r. 498).
Pro středověký lid byla katedrála ideálem nebeského Jeruzaléma v srdci galského města a symbolické centrum církevní autority.
V politické historii pak hrála důležitou roli při korunovaci králů a královen Francie (prvním byl v roce 816 Ludvík I. Zbožný, nejznámějším pak Karel VII.).
Minout byste neměli ani vzdálenější románsko-gotickou baziliku Sain-Rémi se sbírkou historie umění v rozpětí od doby římské po gotiku.
Dalším z unikátních míst Remeše jsou vinné sklepy. Tady to však nejsou jen tak obyčejné podzemní prostory.
Většinou se jedná o jeskyně, ručně vytesané do vápencového podloží a s historií sahající až do desátého století.
Později byly využívány i průmyslově v souvislosti s těžbou křídy.
V Remeši je jich téměř jeden tisíc, v délce chodeb 200 kilometrů a sahající až do hloubky sedmdesáti metrů.
Podzemní prostory bývalých lomů na křídu tak udržují kvalitu doslova milionů lahví vína, jejichž ochutnávku v rámci prohlídky s průvodcem můžete absolvovat.
BestTrip.tv's Tour of Taittinger Champage Caves and Tasting in Champagne, France
Ať už budete mít tu možnost dostat se do vnitřku katedrály, do podzemích jeskyní nebo na sebe necháte působit hravý styl art deco či vibrující pěší zónu, Remeš vám vleze pod kůži svým historickým šarmem a mladistvým tepem.
Jedná se o jednu z nejstarších francouzských sušenek, jejichž výroba sahá až do konce 17. století, a také jeden z posledních pravých „bis-cuits“, který se stal i symbolem Remeše.
close
V Paříži hořela katedrála Notre-Dame Jakkoli působil pondělí požár slavné gotické katedály Notre-Dame tragicky, nešlo o nic, s čím by světové památky podobného významu ve své minulosti nesetkaly.
Řada z nich musela povstat doslova z trosek, zejména po druhé světové válce.
Ani pro Notre-Dame nebyla současná katastrofa první. Připomeňme si několik okamžiků, kdy se rozhodovalo o bytí a nebytí světového dědictví.
Sama katedrála Notre-Dame (doslovně katedrála Naší paní) čelila ještě horšímu osudu než nyní už před 230 lety, kdy jí hrozilo úplné zničení.
Paříž: Notre-Dame prvně spasil Hugo.
O výstavbě nejslavnější pařížské katedrály rozhodl už v roce 1159 Maurice de Sully.
Stavět se začalo v roce 1163, jako první vznikl chór, k němuž do roku 1200 přibyly chrámové lodě a průčelí.
V roce 1245 byly dostavěny dvě ikonické věže a kolem roku 1250 průčelí na severním ramenu příčné lodě.
Průčelí jižního ramene se začalo stavět v roce 1258 a celá katedrála byla dostavěna v roce 1345, tedy 182 let po položení základního kamene.
Právě spojení pozdně románské a vrcholně gotické architektury v jedné stavbě udělalo z pařížské katedrály tolik ceněný skvost evropské sakrální architektury.
Poprvé se Notre-Dame ocitla ve zcela dezolátním stavu během Velké francouzské revoluce v roce 1789, kdy ji chtěl pařížský dav zcela zničit.
Některé zdi byly zbourány, okna vytlučena a zvažovalo se úplné zbourání památky.
K její záchraně významně přispěl spisovatel Victor Hugo svým románem Chrám Matky Boží v Paříži z roku 1831, jímž znovu upoutal zájem veřejnosti ke stavbě a podnítil veřejnou sbírku na její obnovu.
Rekonstrukcí byl pověřen architekt Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc, který mimo jiné stvořil na vnějších zdech katedrály slavné panoptikum kamenných příšer s bizarními těly i výrazy.
Byl také autorem měděných soch na střeše katedrály, které přežily i pondělní požár, a to díky tomu, že ještě před ním byly ze střechy sneseny kvůli připravované renovaci.
Za oběť ohni bohužel padla architektova unikátní středová věžička, již s ohledem na historii vytvořil celou ze dřeva.
Některé Viollet-le-Ducovy restaurátorské zásahy sice budily už ve své době kritiku, protože podobně jako český architekt Josef Mocker řadu staveb namísto uvedení do původní podoby spíš v novogotickém duchu přestavěl, ale je otázka, v jakém stavu by se dochovaly bez jeho činnosti.
Jeho přístup přitom odpovídal tehdejšímu architektonickému historizujícímu pojetí.
Remeš: z chrličů teklo žhavé olovo.
Podobná katastrofa jako nyní Notre-Dame potkal před více než 100 lety také gotickou katedrálu v Remeši, korunovační místo francouzských králů, která tvoří spolu s pařížským chrámem a s katedrálou Notre-Dame v Chartres trojici ikonických francouzských katedrál z 13. století.
Jen dva dny po zahájení první světové války, v září 1914, poničil remešskou katedrálu německý nálet a následný velký požár.
Němečtí letci ji sice neměli za cíl, jímž bylo centrum města, ale krátce po 15. hodině ji jedna z bomb zasáhla a vzápětí se na severní fasádě vznítilo lešení, jímž byla katedrála obestavěna už od května 1913.
Velký žár roztavil kolem 400 tun olověných plechů, které pokrývaly střechu, a olovo nateklo do chrličů.
Krátce před čtvrtou se lešení zhroutilo.
Požár, který se podařilo dostat pod kontrolu až kolem osmé večer, si vyžádal i lidské oběti, protože katedrála sloužila od vypuknutí války jako provizorní polní špitál, kde byli ošetřováni i zranění Němci.
Po vyhlášení příměří Francouzi řešili otázku, zda zachovat katedrálu v podobě zničeného torza jako memento válečného konfliktu, nebo se pokusit o rekonstrukci.
Zvítězila druhá možnost. Podobně jako současná událost v Paříži, i případ remešské katedrály vyvolal do té doby nevídanou vlnu mezinárodní solidarity a s ní i mobilizaci drobných i velkých mecenášů.
Nejšťědřejším individuálním dárcem se stal americký ropný magnát Rockefeller, který financoval opravu zničené střechy a obnovu zvonice.
Americký podnikatel tehdy uvolnil částku jednoho milionu dolarů na obnovu tří francouzských architektonických děl: kromě katedrály v Remeši šlo o zámky ve Fontainebleau a ve Versailles.
Francouzsko-americký výbor pak v roce 1924 rozhodl, že pět milionů franků získá Remeš, devět milionů Versailles a čtyři Fontainebleau.
Drážďany: dóm ožil až v roce 2005.
Při bombardování Drážďan v únoru roku 1945 byla prakticky srovnána se zemí také jedna z největších a nejvýznamnějších barokních staveb v Německu, kostel Panny Marie (Frauenkirche).
Bomby jako takové chrám sice přímo nezasáhly, ale pískovec, z něhož byl kostel postaven, neustál vysoké teploty okolo 1200 °C.
Dne 15. února ráno se kopule kostela zhroutila.
Vlastní znovuvybudování Frauenkirche trvalo 12 let. Začalo v roce 1994 tříděním, evidencí a restaurováním 22 tisíc kubíků sutin.
Každý kámen dostal pětimístné identifikační číslo a byl ze všech stran ofotografován, aby mohl být později identifikován a označen pro znovupoužití ve stavbě.
Všechny původní kameny ale byly alespoň krátce po válce očíslovány a zakonzervovány, což mnohem později významně pomohlo při rekonstrukci kostela.
Protože originální stavební plány z 18. století se nedochovaly, vycházeli tvůrci rekonstrukce ze starých obrazů a fotografií a z dokumentace opravy kostela realizované ve 20. letech.
V roce 1966 se zřícenina stala oficiálním protiválečným památníkem.
Vítána byla také iniciativa k obnově východní Evropy a vznikla kauza, že rekonstrukce Frauenkirche vznikla až po pádu režimu.
Vídeň: smůla na konci války.
Ani vídeňská katedrála svatého Štěpána nebyla ušetřena válečných škod, třebaže se jí po celou válku vyhýbaly.
11. až 13. dubna 1945 došlo k bombardování a požáru, shořel celý krov, zřítila se klenba nad chórem, byla zničena císařská empora, varhany.
Obrovský zvon Pummerin se utrhl z věže a spadl do věžní haly.
Dóm se zdál být ztracen, místní velitel SS nařídil jeho úplné zničení - tento rozkaz už naštěstí nebyl uposlechnut.
Varšava: chrám odráží osud města.
Římskokatolická arcikatedrála svatého Jana Křtitele ve Varšavě byla podobně jako velká část varšavského Starého města zničena v roce 1944 při krvavém potlačování varšavského povstání.
Chrám byl rekonstruován v letech 1948 až 1956, přičemž se jeho restaurátoři rozhodli nevracet se k poslední předválečné podobě katedrály, ale postavit ji znovu ve stylu cihlové gotiky podle původních plánů ze 14. století.
Dnes je katedrála sídelním kostelem arcibiskupa varšavského.
Remešská katedrála a její okolí zůstávají symbolem evropské gotiky a kulturní identity Francie, a to i navzdory bombardování a válečným ranám, která historicky město zanechala.