Extravagantní ztvárnění biblického námětu tzv. poslední večeře páně během zahajovacího ceremoniálu Olympijských her v Paříži popudilo především katolickou církev. Ačkoli s rokem jeho narození se spojuje začátek našeho letopočtu, Ježíš Nazaretský se podle historiků narodil zřejmě asi 5 let před naším letopočtem. Židovský pocestný kazatel a zakladatel křesťanství Ježíš Kristus si brzy kolem sebe vytvořil skupinu svých příznivců. To mohlo být trnem v oku představitelům dalších názorových proudů antického judaismu (farizejů a saducejů). To vše bylo důvodem k jeho zatčení a následnému ukřižování. Podle historiků Ježíš zemřel buď 7. dubna 30 nebo 3. Poslední večeře Ježíše Krista je popsána v Novém zákoně, konkrétně v evangeliích Matouše, Marka a Lukáše.
Během pesachové večeře se dodnes podávají speciální jídla. Ta měl k večeři také Ježíš Kristus. Rozhodně nechyběl nekvašený chléb. Jde plochý chleba (či spíš placku z chlebového těsta), do jehož těsta se nepřidává kvásek. Součástí večeře byla také čerstvá zelenina, ředkvičky, kousky celeru a petržele. Servírovaly se tzv. hořké byliny, které symbolizovaly hořkost otroctví, tedy některé druhy listových salátů či křen. Za moučník lze považovat tzv. charoset (někdy se uvádí haroset).
Po večeři se Ježíš vydal na procházku do Getsemanské zahrady, která se nachází na úpatí Olivetské hory. Právě tam ho zradil jeden z učedníků, Jidáš Iškariotský. Ježíš byl bičován a donucen donést si kříž na místo popravy, pahorek za Jeruzalémem zvaný Golgota. wikipedia. Jestliže křest je svátostí počínající, pak svatá večeře Páně je nám svátostí pokračující, neboť nám zpečeťuje odpuštění a dává sílu a naději.
Nebýt si jistý, zda se v Poslední večeři jednalo o velikonoční hostinu či o rituální hostinu, se snaží objasnit synoptická literatura a Janova perspektiva. Některé pasáže ukazují na Pesach jako na kontext; jiné zdůrazňují teologické souvislosti, jako je nová smlouva a Kristovo tělo a krev. Zmiňovaná Mišna popisuje postup Pesachu: prvním kalichem začíná hostina, následuje předkrm, nekvašený chléb, zelenina a omáčka, a teprve poté beránek a další kalichy s výklady biblických textů. Marek, Lukáš a Matouš pak sledují průběh hostiny s různými formulacemi, ale společně svědčí o hlubokém významu eucharistie pro křesťanskou tradici.
Jaký byl průběh Poslední večeře? I když můžeme jen těžko stanovit, jak probíhala domácí pesachová večeře v době Ježíše, přesto uvedeme nejstarší popis z Mišny: „V předvečer svátku Pesach, v době oběti, ať nikdo nic nejí před západem slunce…“ Následoval předkrm, při kterém se na stůl přinášel nekvašený chléb, zelenina a omáčka. V době chrámu byl přinesen beránek. Po vypití prvního kalicha je nalit druhý kalich a následuje poučení stolujících na základě biblických textů. Tato úvodní část je zakončena zpěvem žalmů.
Jan ve svém evangeliu uvádí, že Jidáš byl odhalen a vyšel ven, „byla noc“. Apoštolové se domnívali, že Jidáš šel nakoupit potřebné věci pro právě začínající hostinu. Následovala hostina se třemi částmi: požehnání chleba, jezení beránka a požehnání kalicha. Lukáš zdůrazňuje velikonoční charakter hostiny: „Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka…“ a v některých verzích se uvádí, že beránek byl připraven. Ježíš bere kalich, říká děkovnou modlitbu a vyzývá apoštoly, aby si kalich mezi sebou podávali. Slova nad kalichem končí ohlášením jeho smrti a myšlenkou na blížící se království Boží. Chléb chápe jako Kristovo tělo obětované za lidi, a kalich jako nová smlouva zpečetěná Krví, která se prolévá za hříšníky.
Základní myšlenkou Poslední večeře je, že Kristus ustanovil eucharistii a novou smlouvu, která spojuje věřící s Bohem skrze jeho oběť. Kristus je tou cestou, která nás spojuje s Otcem; účast na chlebě a kalichu znamená vstoupit do jeho oběti a stát se součástí společenství církve. Celá struktura večeře vychází z biblických a rabínských tradic a je základem pro křesťanské slavení Večeře Páně - eucharistie. Poslední večeře představuje jak konec starých hostin, tak nový začátek: připravuje spolubydlící k budoucímu stolu v Božím království. Ježíšova večeře je tedy nejen poslední, ale i první večeří nového věku.
Jako součást interpretace lze uvést, že dva kalichy a lámání chleba mají konkrétní rabínskou strukturu; na začátku je kalich Kidush, druhý kalich Hagada, a lámání chleba je rituál, který symbolizuje rozdělení a sdílení. Slova „toto je mé tělo“ a „tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví“ ukazují na promíšený význam chleba a vína v kontextu nové smlouvy a oběti. Apoštolové a shromáždění věřících tak přijímají Krista prostřednictvím symbolů, které připomínají přítomnost Krista mezi nimi a jeho oběť za spásu lidstva. Poslední večeře tedy spojila židovskou Pesach s kristologickým výkladem a stala se základním modelem pro křesťanskou eucharistii a stálým připomínáním Kristovy smrti a očekávaného vítězství Božího království.
Vysvětlení velkého umění: Poslední večeře od Leonarda da Vinci
Ve vztahu k praxi církve: Církev bratrská slaví Večeři Páně jako zvěstování Kristovy smrti a vyznává skutečnou Kristovu duchovní přítomnost v chlebu a vínu. Jedení a pití Krista se provádí prostřednictvím přijímání evangelia a svátostného hodu. Svátostná znamení vody, chleba a vína při svátostném užití se stávají znaky znovuzrození a obmytí druhého narození. Večeře Páně je poutní pokrm vedoucí k eschatologické perspektivě Božího království, kde budeme jednou znovu jíst a pít z plodu vinné révy. Starý biblický výraz eucharistie odkazuje na radostné dobrořečení Bohu za dílo spásy.
Klíčové body k pochopení
- Poslední večeře spojuje židovskou Pesach s kristologickým výkladem a vytváří rámec pro eucharistii.
- Chléb a kalich symbolizují Kristovo tělo a krev a novou smlouvu v Bohu.
- Nebýt připraven k účasti na Večeři Páně znamená vyhledat pomoc a očištění od hříchu.
- Večeře Páně má eschatologickou dimenzi a směřuje k budoucímu stolu v Božím království.
V závěru lze říci, že Poslední večeře představuje na jedné straně ukončení starých hostin v životě Ježíše z Nazareta a na druhé straně nový začátek pro věřící jako pokračování společenství kolem stolu a krve Krista. Ježíšova večeře je tedy nejen historickým momentem, ale i trvalým vzorem pro oslavu církve a sdílení víry mezi jejími členy.