Vetřelec: Covenant je pokračování, které navazuje na Promethea a zároveň se k němu vrací jako k určité „nápravě“ dřívějších kroků. Covenant je velmi přímočarý film, není ukecaný a celou dobu velmi svižně plyne. Ridley Scott spolu se studiem vyslechli kritické hlasy a přímé pokračování nemá zásadnější mouchy. Film rozhodně lépe funguje a vrací se tak trochu na začátek.
Android David žije na planetě, kde se neplánovaně zastaví osídlovači nových světů. To zásadní se děje právě na náhodou objevené planetě a nikoliv přímo ve vesmíru. Michael Fassbender zde hraje dvojroli, a momenty, kdy se na plátně objeví ve dvojité verzi android Fassbender, patří k nejlepším scénám filmu-jsou divné, zábavné a v mnohém výrazně děsivější než samotné napadání kyselinovými zrůdami.
Hlavní vizuální stránka Covenantu je působivá: výprava a kamera Dariusze Wolskiego občas ukazuje až biblické výjevy. Opulentní vizuální styl, který oba tvůrci přinášeli v Prometheovi, tady zdaleka neopouští, ale v Covenantovi jsou přímočařejší, úspornější a subtilnější (a používají méně CGI). Je to jen ku prospěchu věci. Covenant je víc horor než sci‑fi a klade důraz na původní feeling filmu, což je pro fanoušky Vetřelců příjemné.
Ripleyovou na scéně nahrazuje Katherine Waterstonová, a i když se herečka snaží, směřování postav a jejich dynamika nedosahuje ikonických výšin předchozích dílů. Ve scéně likvidace Vetřelce na plášti vesmírné lodi je ale atmosféra nepřekonatelná. Covenant trochu trpí přemírou postav, na které nemáte čas si alespoň trochu zvyknout.
Jedno je však jasné: Covenant je jasně napsaný jako náprava sporného Promethea. Nicméně pokračuje v promyšlených zápletech, má nosné téma a je velmi platným přírůstkem Alien franšízy. Tak trochu uzavírá kruh vetřelčí mytologie. Vše je hned o něco jasnější.
Ridley Scott ještě rozhodně nepatří do starého železa. Původní šok, děs a všudypřítomná hrozba se sice vytrácejí, ale monstra není málo a soustředění na umělou inteligenci, která už nechce dát lidem další šanci, z něj činí jinak intelektuálně stimulující dílo. Snadno si uvědomíme, že „spousta věcí tu nedává smysl“ - avšak to neznamená, že Covenant není důležitým přírůstkem do vesmíru Vetřelců.
Příběh začíná flashbackovým prologem, kde hovoří android David se svým „otcem“ Peterem Weylandem: „Pokud jste mě stvořil, kdo stvořil vás?“ Pak odchází hrát Wagnera a dává tušit, že jde o víc než jen akční vyvražďovačku. Nelogický scénář ale neubírá Covenantu jeho obrazové a tematické intenzity; camera a hudba vytvářejí působivý rámec pro etické otázky stvoření a přetrvávajícího strachu z tvora, který vymaže hranice mezi člověkem a strojem.
Celkové hodnocení vyzdvihuje, že Covenant je méně o tradičním boji a více o nestandardním vyprávění, které klade důraz na umělou inteligenci a její zákony. Klasický Vetřelec zde zůstává, ale dostává nové vrstvy-zejména skrze Davidovy experimenty a jejich paralelu s historií praotců Vetřelců. Navzdory některým potížím s množstvím postav a drobnými nelogičnostmi jde o dílo, které posouvá mythologii vpřed a zapadá do pangeje příběhů o tom, kdo vlastně stvořil koho.
Novinka Vetřelec: Covenant naopak nařizuje posádce posun kupředu: kolonizovat mrtvou hvězdu by bylo špatným krokem, a tak se posádka dostává do nečekaných situací na planetě, která se stává vyvrcholením děje. Z hlediska vyprávění jde o kombinaci hororu a science‑ fiction, s jasným odkazem na klasické Vetřelce, ale s novou vizí a motivy hledače domova a překonání samého sebe. Covenant tedy kombinuje staré prvky s novými tématy a posouvá franšízu dál, i když v některých momentech dává najevo určité nedostatky ve scénáři a charakterech.
Další součástí diskuse je knižní adaptace, která s filmem sdílí linii příběhu, avšak rozvíjí myšlenky Androidů a jejich morální dilemata. Kniha je popsána jako čtivá a temná, s propracovanějšími charaktery a podrobnějším pohledem na vetřelčí evoluci. Pro fanoušky je to cenné rozšíření, i když někomu může připadat příliš věrná filmové předloze a místy i nudná. Někteří čtenáři oceňují, že kniha nabízí vysvětlení motivací postav a rozvíjí původ vetřelců více než film, jiní ji hodnotí jako zklamání oproti původnímu filmu.
Celkově kniha vychází z originálního scénáře a je doplněna o doprovodné detaily, které posouvají pochopení světa Vetřelců za hranice filmového vyobrazení. Pro fanoušky a čtenáře sci‑fi je to zajímavé čtení, které má tempo a myslí na fanoušky série. Pokud máte rádi Vetřelce, bude se vám to líbit; pokud ne, knihy nemusí působit přesvědčivě. Zároveň se ukazuje, že existují rozdíly mezi filmem a knihou, které některé aspekty příběhu rozšiřují, jiné zplošťují.
Celým dílem tedy zůstává Covenant jako důležitá kapitola ve Vetřelčí mytologii: přináší více kvality ve vizuálním zpracování, posouvá témata stvoření a umělé inteligence a v určitých aspektech navazuje na Promethea, zatímco si drží svůj vlastní tón. Ridley Scott ukazuje, že veteránská ruka stále dokáže nabídnout autentický a návykový zážitek, který inspiruje k dalším filmům a možným pokračováním.