Vikář (z lat. vicarius - zástupce) je v obecném významu pomocník faráře nebo biskupa. Farářovy v. jmenuje biskup a mají různé funkce.
V. adjutor (koadjutor) zastupuje nezpůsobilého (např. pro nemoc) faráře. V. kooperátor pomáhá při správě velké farnosti. V. substitut zastupuje faráře v době jeho nepřítomnosti a má všechna jeho práva. V. ekonom je dočasným správcem uprázdněné fary.
Na jiné úrovni jsou postaveni v. diecézní a v. generální. V. generální pomáhá biskupovi ve správě diecéze; má všechny pravomoci, ale jen zástupně. Jeho funkce končí vlastní rezignací, odvoláním z úřadu nebo uprázdněním biskupství.
V nejvyšší úrovni rozeznáváme v. kardinála in urbe (ve městě), který zastupuje papeže jako řím. biskupa, a v. apoštolského, který zastupuje papeže jako biskupa v misijních zemích. Tzv. v. venkovský je ustaven biskupem a jeho povinností je dohlížet na řádný náb.
Pro rozřešení správnosti pravopisu u této dvojice je nutné zapátrat po původu slova. Tento výraz, který označuje zástupce vyššího hodnostáře (např. biskupa) v katolické církvi, pochází původně z latiny. Konkrétně z latinského výrazu vicarius, který je překládán jako náhradní nebo zastupující, což samozřejmě úzce souvisí s výše zmíněným významem slova. Podobně vypadají slova, která označují stejnou hodnost i v jiných jazycích (Vikar, Vikär, Vikarius).
Při procesu přejímání do českého jazyka slovu zůstalo „i“ v základu slova, proto píšeme vždy a pouze vikář s „i“.
Kdo je vikář - Vikář (z lat. vicarius - zástupce) V obecném významu pomocník faráře nebo biskupa. Farářovy v. jmenuje biskup a mají různé funkce. V. adjutor (koadjutor) zastupuje nezpůsobilého (např. pro nemoc) faráře. V. kooperátor pomáhá při správě velké farnosti. V. substitut zastupuje faráře v době jeho nepřítomnosti a má všechna jeho práva.
Klášterní vikář nebo provinční vikář jsou označení pro zástupce představeného kláštera (kvardiána), resp. řádové provincie (provinciála) ve františkánských řádech.
Vikář je často používán jako označení pro kněze zastupujícího vyšší autoritu např. farního, generálního, biskupského vikáře v rámci církevní správy. Běžně se tímto slovem rozumí kněz, který má na starosti správu určité části diecéze či fary.
Vikář není jen teoretickou kategorií - jeho funkce se promítá do praktických správních procesů, do dohledu nad řádným chodem farností, do zajištění kontinuity služeb a do zastupování při zvláštních okolnostech, jako jsou dovolené nebo nemoc náležitého faráře.
Historické a jazykové souvislosti
Slovo vikář původně vychází z latinského vicarius. Pokračuje v tradici, kdy zastupuje vyšší hodnostáře v katolické církvi, a tím potvrzuje význam zástupného postavení v hierarchii. Latinský termín vicarius je běžně překládán do češtiny jako náhradník či zastupující.
Podobná označení v jiných jazycích
Podobně vypadají slova, která označují stejnou hodnost i v jiných jazycích (Vikar, Vikär, Vikarius). Při procesu přejímání do českého jazyka slovu zůstalo „i“ v základu slova, proto píšeme vždy a pouze vikář s „i“.
Vikář v různých kontextech může mít různé modifikace, například v. adjutor, v. substitut, v. ekonom, v. diecézní, v. generální, v. kardinál in urbe či v. apoštolský. Každá z těchto podob má specifické pravomoci a dobu působení.
Pro rozšíření pochopení lze uvést, že vikuářská terminologie se objevuje nejen na úrovni farní, ale i v klášterním řízení, kdy klášterní vikář (kvardián) zastupuje představeného kláštera, a provinční vikář (provinciál) působí v rámci řádové provincie.
V kontextu praxe se vikáři do určité míry podílí na zajištění kontinuity vedení a koordinace mezi různými správními útvory v rámci diecéze, a tím podporují efektivní provoz farností a diecéze jako celku.