Referát patriarchy Tomáše Butty pronesený na konferenci k výročí I. republiky mapuje proces odcírkevnění a laicizace škol a vztah Církve československé husitské (CČSH) k výchově a vzdělávání v období první republiky. Církev československá se tehdy zaměřovala na výchovu dětí ve svých řadách a podporovala „svobodné školy“ nezávislé na církvích, zejména na Římskokatolické.
Podle Kádnera existují tři hlavní směry v otázkách vyučování: radikální, konzervativní a reformně-kompromisní. Radikální směr usiluje o odstranění náboženství ze školy; náboženství má být záležitostí citu a v rozporu se současnými vědeckými a filosofickými proudy. Konzervativní směr odpovídá katolickému názoru, že morálka nemůže nahradit náboženství. Církev československá husitská byla spíše při třetím, reformně-kompromisním směru.
Úkoly a otázky výchovy a vyučování z hlediska poslání CČSH husitské se zabýval I. sněm v roce 1924. Zpráva o prvním sněmu obsahuje dva důležité prameny k poznávání, jak CČSH nahlížela na výchovu a jak k ní přistupovala ve svých dějinách. Rezoluce výboru pro výchovu byla představena duchovním Vladimírem Nermutem farářem v Kyjově, a úvodním jeho slovem je zdůrazněno, že náboženství a křesťanství prezentované CČSH nemá být v rozporu s vědou a filozofií dvacátého století.
Proto i pro výchovný úkol ve škole znamená, že výchova Církve československé husitské má být uskutečňována v souvislosti s poznáním filozofickým a vědeckým. V případě stanoviska k rozluce státu a církve je mravní výchova chápána jako úkol školy národní, zatímco náboženská výchova je záležitostí církví. V prvních třech bodech rezoluce je zdůrazněna potřeba soudobé pedagogické vědy; ve čtvrtém bodě se vyhlašuje, že CČSH se staví za odluku církví od školy, neboť mravní výchovu českého občana považuje za kulturní úkol státní a národní školy, zatímco náboženská výchova zůstává úkolem církví. Církev vítá předměty občanská nauka a laická morálka.
Dalším dokumentem z 1. zasedání I. sněmu CČSH je referát učitele Václava Lemberka, který má dvě části. Podle Lemberka je laická morálka založena na rozumu, zatímco morálka vycházející z náboženství je založena na citu. V náboženství je důležitý cit, laická etika je založena na rozumu a racionalismu. Ve druhé části referátu Lemberk pojednává o náboženské výchově a uvádí vzory pro učitele - Ježíš jako „vychovatel svého národa i veškerého lidstva“, dále Jan Hus pro jeho vztah k pravdě, J. A. Komenský pro prostředky a metody vyučování, a T. G. Významnou roli představuje i samotný učitel-vychovatel a žák; učitelskou činnost vidí Lemberk i v pastoračním aspektu jako „lékaře duší“.
Z dobových sněmovních dokumentů je zřejmé, že křesťanská výchova má vazbu na konkrétní církev a její poslání. Výchova a vyučování byly od počátku chápány jako významná a neoddělitelná součást jejího poslání; otevřenost vůči vědě a poznání byla druhým charakteristickým rysem. Křesťanské vyučování má však mít teologická východiska; v oblasti křesťanské výchovy se uplatňují moderní poznatky v pedagogice a psychologii, avšak s důrazem na teologické kořeny. Třetím důrazem byla silná orientace na vlastenectví a hodnotu vlasti, formování občanů pro samostatný stát po morální a náboženské stránce, a to v souladu s pohledem na národní identitu.
Počátky CČSH byly tedy charakterizovány propojením křesťanské a vlastenecké formace, které prošly veřejnymi školami a volnými formami, dnes pak nachází prostor i ve volnočasových aktivitách jako víkendy, letní tábory a pod. Výuka náboženství měla být součástí veřejného života, ale zároveň náboženská výchova zůstávala úkolem církví. Důraz byl kladen na spojení víry a praktické kultury života. V současné době se téma spirituality vrací jako součást pohledu na náboženství a jeho roli v pluralitní společnosti, kde víra a spiritualita nepředstavují pouze soukromou oblast, ale i návod k orientaci v životě a krizových situacích.
ThDr. Petr Šandera, biskup Brněnské diecéze CČSH od roku 1999, a jeho heslo ukazuje na kontinuitu identity církve s důrazem na radikální hnutí, které vyžaduje, aby církev dokázala stavět na tradičních hodnotách a zároveň reagovat na dnešní dobu. Diskuze o postavení biskupa a patriarchy v CČSH se točí kolem mechanismů volby a možného odvolání z funkce, stejně jako kolem pravomocí těchto funkcí a jejich dopadu na fungování církve. Církev jako církev presbyterní s episkopálními prvky si klade za cíl zachovat rovnováhu mezi demokratickými orgány a vedením, které nevede k absolutizaci jedince.
Současný stav a spory kolem patriarchy Jana Schwarze v posledních měsících vyvolaly širokou mediální i interní diskusi. Ustřední rada dočasně zbavila patriarchu všech jeho funkcí; vyvolána byla mimořádná sněmovní schůze a jednání církevních orgánů. Důvody rozhodnutí zahrnují kritiku mediálních projevů, selektivní registraci Ústavy CČSH na ministerstvu kultury a obvinění z hospodaření, která byla z různých stran zpochybněna. Patrně se vytváří rozkol mezi patriarchy a některými orgány či obcemi v církvi, a to v kontextu vyšetřování a politického boje o odpor vůči centrálnímu vedení.
Očekává se, že koncem června 2005 proběhne sněm, který rozhodne o dalším kroku. Zvažuje se novelizace Ústavy CČSH a souvisejících řádů, posílení významu demokraticky volených orgánů a zohlednění zastoupení laiků, včetně možnosti odvolání patriarchy. Přitom se soudí, že konflikt v CČSH ukazuje na nutnost zachování demokratických principů a postavení církve ve společnosti, kde se krize mohou stát zároveň příležitostí k reformám a posílení důvěry věřících.
Patriarcha Jan Schwarz, narozený v roce 1958, byl zvolen v září 2001 a jeho zvolení provázely rozpaky kvůli záznamu v rejstříku trestů za dopravní nehodu. Po avizované rezignaci se stal správcem církve biskup Štěpán Klásek. Nyní se očekává volba nového patriarchy; Butta byl zvolen 375 hlasy ze 557 platných, s účastí 572 členů sněmu z 810. Po volbě se potvrzuje, že církev prošla krizí a že nová volba může být signálem, že církev překonala krizi a že její systém demokracie funguje.
Butta jako nový patriarcha vyjadřuje odpornost vůči názoru, že úřad patriarchy je zbytečný, a potvrzuje, že církev je připravena čelit výzvám současnosti. Demokracie v církvi se má ukázat jako pevná vnitřní síla, která dokáže zvládnout i tato náročná období. Bez ohledu na spory zůstává cílem církve udržet její historické a duchovní poslání, rozvíjet pastorační práci, vzdělávat a formovat identitu křesťana a člověka v pluralitní společnosti.
V souvislosti s širšími tématy teologie a umělé inteligence-ačkoli mimo hlavní náplň článku-připomíná katolická církev, že AI může být zdrojem dobrých i škodlivých věcí a teologie může nabídnout rámce pro debatu o etice a humanoidních aspektech technologií. Papež František vyzývá k obezřetnosti i zodpovědnosti při rozvoji technologií a jejich využití v církvi i společnosti.
tags: #volba #patriarchy #husitske #cirkve #2005