Vstup do kláštera karmelitánů: cesta k zasvěcení a život bosých karmelitánů

Současný kostel je torzem někdejšího největšího, avšak nedokončeného novoměstského trojlodního chrámu kláštera karmelitánů, založeného v roce 1347, skládající se z původního presbyteria - nově zaklenutého a upraveného po roce 1603 - a z bočních kaplí. Papež Kliment VI. v roce 1346 povolil karmelitánům v Praze převzít stavební místo a postavit chrám s věží pro zvony a dům pro 12 řeholníků, což souviselo s přípravou korunovace Karla IV. a založení Nového Města.

Karmelitáni patřili od roku 1245 k žebravým řádům a nebyli dosud v českých zemích zastoupeni; založení kláštera tak bylo spojeno s korunovací Karla IV. a Blanky z Valois a stalo se jedním společným založením korunovaného královského páru. Zakládací listina Karla IV. z roku 1347 určuje rozsah pozemku klášteru a hranice příkopem: za branou a mostkem sv. Havla až k Židovské zahradě a hřbitovu, „in aréna“ - na Písku. Místo pro klášter bylo vyhrazeno již v souladu s projektem budoucí zástavby Nového Města.

Řád karmelitánů býval odkázán na almužny a neměl vlastní statky; proto dostal od zakladatele rozsáhlé území, aby mohl prodejem parcel získat prostředky na stavbu. Před zimou 1347 bylo ze dřeva provizorně postaveno, a později byl vybudován kostel a klášter. V roce 1379 bylo v klášteře zřízeno řádové generální studium při universitě pražské a stavební rozšíření kostela bylo postupně dokončováno; finanční prostředky získával konvent i z odpustků, pokut a pronájmu parcel.

Současný klášter bosých karmelitánek na Hradčanech a v dalších místech ukazuje dlouhou historii, včetně období rekonstrukcí a úprav. Deset sester žije pospolu uprostřed hlavního města a jejich hlavním posláním je modlitba za ostatní. „Naším hlavním posláním je modlitba, modlitba za ostatní, občas k nám někdo přijde s prosbou o modlitbu,“ říká sestra Sára. Do kláštera pravidelně chodí tisk a sestry mají počítač s internetem; jednou za čtrnáct dní dělá sestra souhrn událostí, který vyvěsí na nástěnku.

Život v klášteře a pravidla vpouštění návštěvníků

Návštěvy mají přístup pouze do hovorny; návštěvníka provede kuchyňkou a poté se dostane po dřevěných schodech na chodbu a do místnosti s židlemi, která je rozdělena mříží. Výjimky potvrzují pravidla: když sestra potřebuje k lékaři či na úřad, klášter opustí; pokud je potřeba instalatér, přijde do klauzury. Pravidla jsou tvořena logikou a flexibilitou pro praktické potřeby společnosti.

Bosé karmelitky sídlí v klášteře, který tvoří tři dílčí budovy propojené chodbami; každá sestra má skromný pokoj s postelí, stolem, židlí a úložným prostorem. Na stěnách visí obrazy, dva kříže a společné věci - knihy, nářadí. Sestry žijí v chudobě, ale některé historické obrazy z 17. století byly restitucemi navráceny konventu.

Vznik kláštera a architektura

Nynější podoba kláštera pochází z roku 1987, kdy prošel rekonstrukcí. Chodby jsou světlé, okna a dveře ze dřeva, na stěnách kříže, obrazy a keramické výrobky, které sestry vyrábějí v dílnách. Součástí kláštera je i malý dvorek a dvě zahrádky s omezenou zelení; kamenná kašna s letopočtem 1724 dominuje středu zahrady.

Kostel svatého Benedikta je centrem modliteb a mší. Sestry sem chodí na mši denně ráno, veřejnost má přístup, ale klášter poskytuje prostor vyhrazený pro sestry, odkud mši sledují za mřížovými okny. Přímo naproti nim stojí mumifikovaná zakladatelka řádu, matka Elekta od Ježíše. První modlitba v klášteře probíhá v 5:40 a sestry věnují šest až sedm hodin denně modlitbě, studiu a čtení duchovní literatury; po mši v kostele následuje další modlitba, a poté práce v dílnách, kde vznikají keramické kříže, šperky, vázy, svíčky a hedvábné šátky.

Proces vstupu do řádu a formace noviců

Noví členové musí projít pečlivým procesem přípravy, která trvá několik let. Dívka nejdřív přijde na rozhovor, poté stráví v klášteře tři měsíce, na které navazuje rok a půl lidské a křesťanské formace. Následuje vstup do noviciátu - začíná obřadem uvedení a cíl je seznámit novicku se základními požadavky následování Krista v karmelsko-tereziánském zasvěcení. První rok noviciátu bývá kanonický - studium, modlitba a práce uvnitř komunity; druhý rok zahrnuje apoštolskou zkušenost v jiné komunitě. Období noviciátu končí časnými řeholními sliby, které se obnovují minimálně pět a maximálně devět let.

Po uplynutí období následuje zasvěcení, které je smlouvou lásky, věrnosti, společenství a poslání. Zasvěcení je Boží povolání; sestry mohou po několika etapách pokračovat v řeholním životě. V současné české praxi existují i různé formy solidarity a spolupráce s jinými komunitami a třetí řád, který sdružuje laiky sdílející spiritualitu karmelu a tereziánského zasvěcení. Mohou existovat i terciáři a další formy, které umožňují zapojení laiků do života komunity.

Rozmanitost karmelitánské rodiny a průvodkyně pro zájemce

V Čechách působí bosí karmelitáni ve třech hlavních místech: v Praze u kostela Pražského Jezulátka, v klášteře na Hradčanech a ve Slaném. Působení v těchto místech tvoří mezinárodní komunitu; od roku 1993 se vrátili do Prahy a od roku 1997 i do Slaného, kde se zároveň nabízí duchovní cvičení a správa farnosti. V roce 2020 byl založen klášter Hradčany. Naše české komunity patří do italské Janovské provincie bosých karmelitánů, k níž patří misie ve Středoafrické republice. Celosvětově existují kolem 400 domů bosých karmelitánů na všech kontinentech a asi 30 provincií.

Sestry bosé karmelitky působí v Dačicích (Karmel Matky Boží) a Drastech u Prahy (Karmel svatého Josefa). Sestry mají papežskou klauzuru a žijí v ústraní, většinu času neopouštějí klášter, ale v rámci tereziánské spirituality vznikají i novější kongregace, které nemají klauzuru a pracují mezi lidmi. Zvláštní kategorií je třetí řád, který zahrnuje laiky sympatizující s spiritualitou karmelu. Karmelitáni původní observance (OCarm) mají své kláštery v Kostelním Vydří, Praze-Liboci a Olomouci-Hejčíně.

Podmínky pro vstup ženy středního věku do řeholního života

Pro ženy středního věku existuje několik cest: lze vstoupit do třetích řádů, které umožňují postup k slibu, případně vstoupit do zasvěcených panen, společenství žijící ve světě s pravidelným setkáváním. Dále jsou volná společenství, která postupně vznikají a mohou nabízet formy zasvěcení k celibátu a chudobě. Ideálně je vhodné prohlédnout si nabídky a navštívit komunity osobně. Každá komunita má své specifické formy a otevřenost dveří; návštěvy a programy, například ignaciánské exercicie nebo jiné duchovní akce, bývají k dispozici.

Prostřednictvím webových stránek a návštěv lze poznat spiritualitu, analyzovat, zda vyhovuje konkrétní životní styl a vybrat si komunitu, která nejlépe vyhovuje osobním potřebám. Zásadní je rozlišování povolání a hledání vhodné formy života, která odpovídá vašemu vnímání Božího volání.

tags: #vstup #do #klastera #karmelitani